Praha - Vyplatí se Čechům jezdit na běžný týdenní nákup potravin za hranice? Online deník Aktuálně.cz se rozhodl vyzkoušet, jak pravdivé je tvrzení odborářů a ČSSD o tom, že se kvůli rostoucí DPH vyplatí cesta už ze vzdálenosti 80 kilometrů od hranic.
Test ukázal, že nejlevnější je Polsko.
Za modelový nákup, který v Česku vyšel na 1570 korun, jsme ve shodném polském řetězci zaplatili o téměř 210 korun méně. Na Slovensku byl o zhruba 30 korun levnější. V Německu už ale o 100 korun dražší (bez započtení masa by byl naopak o 100 korun levnější). A v Rakousku vyšel náš modelový nákup výrazně dráž - o 500 korun.
Hlavní výsledek testu - včetně započtení souvisejících nákladů na dopravu, které v konečné bilanci hrají klíčovou roli - jsme přinesli v předchozím článku.
Test však odhalil i další zajímavé okolnosti a poznatky. Proto nabízíme podrobnější popis akce, mimo jiné vysvětlení, proč nakonec náš nákupní vozík nebyl tak objemný, jak jsme plánovali, nebo proč se Rakousko tak prodražilo.
Nejlépe srovnatelný je Lidl
Pro snadnější porovnání jsme vybrali diskontní řetězec Lidl, který - jako jediný z desítky největších obchodníků působících v Česku - má srovnatelné prodejny i ve všech sousedních státech.
Například Tesco, které se v Česku stalo takřka synonymem pro hypermarket, totiž působí vedle domovské Velké Británie a Irska už jen na Slovensku, v Polsku a Maďarsku (zůstaneme-li u evropských zemí).
Albert - v Česku typický zástupce supermarketů - má vedle mateřského Nizozemska prodejny ještě na Slovensku, ve Švédsku, Norsku a Pobaltí, formou společného podniku i v Portugalsku.
Billu nebo její obdobu ze skupiny Rewe pro změnu nenajdeme v Polsku, sesterský Penny Market chybí vedle Polska i na Slovensku.
Ve všech pěti testovaných zemích sice působí řetězec Spar, podoba jeho prodejen - a s ní i výběr zboží a cena - se ale podstatně liší (zatímco v Česku převažují hypermarkety Interspar, v Německu a Polsku jde obvykle o menší prodejny Spar).
Kaufland zase nemá zastoupení v Rakousku. Globus je vedle mateřského Německa zastoupen v regionu střední Evropy už jen v Česku. A družstevní COOP sice najdeme i na Slovensku, ale ani v rámci České republiky nemá jednotnou strukturu.
Menší diskontní prodejnu jsme zvolili i z druhého důvodu. Jsou totiž častěji dostupné i v menších obcích blízko hranic (přestože místo Lidlu jde třeba o řetězce Netto, Aldi nebo Hofer). Naopak za supermarkety a hlavně za hypermarkety je často nutné zajet do větších měst více do vnitrozemí.
Brzy se ale ukázalo, že ani pečlivý výběr shodného řetězce neznamená snadné porovnání položek.
Co to je běžný nákup?
Nákupní seznam položek jsme sestavili s využitím spotřebitelského koše Českého statistického úřadu i podle vlastní zkušenosti redaktorů. Vycházeli jsme z odborářské zmínky o běžném rodinném nákupu potravin. Snažíme se ale přitom šetřit a počítáme i s tím, že například další čerstvé pečivo pak budeme kupovat v Česku během celého týdne.
Ze seznamu, který jsme použili pro konečné porovnání, jsme ale museli dodatečně několik položek odstranit. V některé z testovaných prodejen za hranicemi totiž nebyly k dostání (z pohledu běžného spotřebitele jsme nezkoumali, jestli byly jen momentálně vyprodané, nebo zda je Lidl na tomto trhu vůbec neprodává). To byl třeba případ jogurtů Activia v Polsku.
Vyřadili jsme také položky, které jsme sice v cizině koupit mohli, ale jen v několikanásobně větším množství (na Slovensku měli jen plato vajec s třiceti kusy).
Stejně jako běžný spotřebitel jsme se však rozhodli, že v některých případech větší balení nevadí, pokud zboží nutně potřebujeme a je zároveň trvanlivé a v přepočtu na jednotku levnější (například v Německu měli jen dvounásobné balení kávy, zato se slevou).
Nechtěli jsme porovnávat jednotlivé položky jen podle internetu od redakčního stolu, ani si vybírat jen stoprocentně srovnatelné zboží jako čokoládu Milku, Coca-Colu nebo medvídky Haribo. Náš test ovlivnily i právě probíhající slevové akce, které se v každé zemi týkaly odlišného zboží - v zásadě však platí, že v rámci jednoho řetězce se v nich postupně vystřídá většina základních potravin.
Nejlevnější bylo Polsko
V našem testu vyšlo nejlevněji Polsko. Nepočítáme ovšem náklady na cestu - přestože jsme vyjeli z Náchoda, tedy hned u hranic, do nejbližšího Lidlu (ve Wałbrzychu) to bylo přes 55 kilometrů, cesta byla navíc samá zatáčka.
Lpění na shodném řetězci se tedy zrovna v tomto regionu příliš nevyplatí, ale samozřejmě lze nakoupit hned za hranicemi v jiném obchodě. Jako bonus však lze natankovat i plnou nádrž benzinu, který stál v Polsku zhruba o korunu za litr levněji.
Zajímavostí Lidlu ve Walbrzychu je jeho umístění v patrové budově společně s jinými obchody oproti samostatně stojícím prodejnám v Česku. Krajany jsme tam nepotkali, což lze přičíst hlavně značné vzdálenosti od hranic. Stejně jako v Náchodě jsme měli největší vozík - ostatní lidé nakupovali jen pár položek.
Výrazně levněji jsme v Polsku koupili zeleninu, maso nebo mléko.
Podle očekávání jsme nesehnali klasické české housky, klasický kmínový chléb nebo desítku Budvaru (stejně jako jinde jsme tedy koupili jejich nejbližší obdobu). Místo malých balení jogurtů Activia jsme mohli koupit jen velký kelímek, nebo ochucenou variantu. V balení po čtyřech nabízeli jen jogurty Pilos - sice výrazně levnější než Activia v Náchodě, nakonec jsme ale tuto položku do porovnání nezařadili.
Německo a Slovensko
Z Ústí nad Labem je to do německé Pirny sice 50 kilometrů, avšak díky dálnici a neomezené rychlosti v Německu jsme tam byli za necelou půlhodinu. Nejbližší Lidl za hranicemi je sice hned v Bad Schandau, cesta se ale vyplatí spíše lidem z Děčína než z Ústí.
Nejběžnější potraviny - například eidam, párky nebo Rama - se sice prodávaly v "akci", ale většinou ve větším balení. V přepočtu na jednotku jsme sice v některých případech ušetřili, ale ve skutečnosti v součtu zaplatili víc, než jsme plánovali. Jinak se tamní Lidl nijak podstatně neliší od českého.
Nejkratší cestu - necelých sedm kilometrů - jsme měli z Hodonína do slovenského města Holíč. Slovenský a český Lidl mají stejný vzhled i sortiment, výrazně tam byly zastoupeny privátní značky Lidlu vyráběné v Polsku.
Potkali jsme sice několik Čechů, mohl za to ale začínající česko-slovenský hudební festival ve městě. Podle místních totiž jinak Češi na nákupy na Slovensko moc nejezdí, kvůli rovné dani jsou potraviny většinou dražší, spíš jezdí Slováci do Hodonína. Náš nákup byl nicméně nepatrně levnější.
Bio Rakousko
Obtížná srovnatelnost jednotlivých položek (i když právě o ni jsme se výběrem shodného řetězce snažili) způsobila také výrazně vyšší cenu rakouského nákupu - o více než 500 korun oproti Česku.
Tamní Lidl totiž klade důraz na bioprodukty, takže v nejbližší prodejně za hranicemi nešlo sehnat například "normální" kečup, mléko, ovocný džus nebo rajčata. Oproti českému Lidlu se lišil nejvýrazněji. Nenašli jsme tam ani tolik levných privátních značek.
Výrazně dražší byla v Rakousku také balená voda nebo pivo. A stejně jako v Německu jsme si připlatili i za maso. Kávu a hlavně Coca-Colu jsme v Rakousku naopak koupili o dost levněji, celkový cenový rozdíl už to ale nesmazalo.
Z Břeclavi je to do nejbližšího Lidlu v Mistelbachu 35 kilometrů. Místní tedy jezdí nakupovat spíše do řetězce Hofer v Poysdorfu.
Většina nakupujících byli rakouští důchodci. Čechů bylo ale poměrně dost v místní nákupní zóně, kde jsou obchody s textilem a elektronikou - za tím se podle lidí vyplatí jezdit. Pokud zde kupují i potraviny, tak ne kvůli ceně, ale jenom kvůli kvalitě.
Jezdíte na běžný nákup za hranice? Nebo se zaměřujete jen na občasný nákup levnějšího zboží? Jaké s tím máte zkušenosti? Co byste poradili ostatním? Napište autorům nebo diskutujte na Facebooku!
