Velký vliv na nadužívání technologií u dětí měla podle odborníků pandemie covidu-19, během které si děti zvykly trávit v online prostředí mnohonásobně více času. Mohlo za to dlouhé zavření škol a povinná online výuka, ale i zrušené kroužky a zavřená sportoviště. Děti si zvykly trávit s počítačem či mobilem většinu volného času.
"U menších dětí jsme v Česku během pandemických restrikcí zaznamenali vysoký průměrný čas strávený před obrazovkami pro zábavu, bylo to kolem tří a půl hodiny za den, což je téměř dvojnásobek doporučovaných dvou hodin. Pod dvě hodiny denně se dostalo jen asi 20 procent dětí," upozorňuje adiktoložka a psycholožka Kateřina Lukavská ze Slow Tech Institute, který se věnuje výzkumu a vzdělávání o negativním vlivu technologií.
Nezdravé návyky, které si děti během času stráveného doma vytvořily, už většinou neopustily. Podle Zprávy o digitálních závislostech až 48 procent chlapců a 58 procent dívek ve věku 11 až 15 let tráví na sociálních sítích více času než před pandemií. Obdobně je tomu u hraní digitálních her, kde převažují chlapci s až 58procentním nárůstem doby strávené hraním oproti době před covidem.
Problémy ve škole, úzkost i deprese
Digitální svět nabízí nepřeberné množství možností, které dokážou uživatele zcela pohltit. Dítě pak ztrácí spojení s realitou a hrozí vznik závislosti. "Pokud dítě nemá činnost pod kontrolou, zanedbává kvůli ní jiné zájmy a důležité oblasti života jako spánek, školu, osobní hygienu, přestává trávit čas s kamarády a nedokáže si ji odepřít ani přes konflikty s blízkými, měl by rodič zpozornět. Pokud to trvá soustavně alespoň šest měsíců, jedná se už o rozvinutou závislost a namístě je odborná léčba," upozorňuje Lukavská.
Autoři zprávy uvádějí, že do kategorie střední nebo vysoké závislosti na internetu spadají čtyři procenta českých dospívajících a dalších 17,5 procenta se potýká s mírnou závislostí na internetu.
Adiktoložka Lukavská však podotýká, že na sociálních sítích ani nemusí být závislí, aby negativně ovlivňovaly jejich duševní zdraví. "Je celkem spolehlivě prokázaný vztah mezi nadužíváním sociálních sítí, sníženým sebehodnocením a depresí. Také platí, že sociální sítě používáme jinak podle toho, zda jsme či nejsme 'v pohodě'. Bohužel když v pohodě nejsme, tak je používáme právě tím nezdravým způsobem, který nám ještě přitíží," vysvětluje.
Právě děti, které jsou úzkostné, mají zkušenost se šikanou či mají sklony k psychickým poruchám, jsou náchylnější k vytvoření závislosti na internetu či technologiích. Mohou to být také děti, jejichž rodiče mají vysoké nároky na výkon. "Když se jim nedaří ve škole, kompenzují si to například úspěchy v počítačových hrách," objasňuje dětský adiktolog Tomáš Jandáč.
Mezi další přímé dopady nadužívání technologií odborníci řadí pokles fyzické aktivity, který může vést k nadváze nebo až obezitě, bolest očí, zad či hlavy, osamělost, nesoustředěnost či podrážděnost. Zejména u dospívajících se objevuje spojitost mezi nadužíváním technologií a úzkostnými poruchami, ADHD (porucha pozornosti a hyperaktivita), ale i agresivitou či nadměrnou konzumací alkoholu. Z psychických problémů jsou nejčastěji s obrazovkami spojovány úzkosti a deprese, dodává Lukavská.
Dětí závislých na nových technologiích sice přibývá, více z nich ale také vyhledává odbornou pomoc. "Každý druhý pacient, který přijde do pražské Ambulance dětské a dorostové adiktologie, má závislost právě na digitálních technologiích," říká Jandáč. Nejčastěji jde o nadměrné hraní online her či trávení času na sociálních sítích.
Věkové omezení sítí děti obcházejí
Problém digitálních závislostí výrazně prohloubily sociální sítě, jejichž uživateli jsou zejména mladí. Sítě totiž fungují na principu, který se snaží rozpoznat, co se uživateli líbí - podle toho mu zobrazují a doporučují další obsah tak, aby na dané síti strávil co nejvíce času.
Na sociální sítě se děti registrují nejčastěji mezi desátým a jedenáctým rokem života. Největší platformy přitom vyžadují věk nejméně 13 let, některé dokonce 16 let. Děti si ale často zakládají účty bez vědomí rodičů a pravidla obcházejí zadáním nepravdivých údajů či založením falešného profilu.
Věkové omezení přitom má své opodstatnění. "Mladší děti nejsou schopny vyhodnotit obsah příspěvků na sociálních sítích, mohou se tam setkat s nebezpečným obsahem, násilím, agresivitou, predátory nebo s filtry, kterými lidé přikrášlují realitu. To mladší děti nejsou schopny rozlišovat," vysvětluje Pavla Chomynová, spoluautorka zprávy o digitálních závislostech a vedoucí Národního monitorovacího střediska pro drogy a závislosti.
Profil alespoň na jedné sociální síti má 97,5 procenta dospívajících, nejčastěji na Instagramu, poté na Facebooku. Průměrně pak mají účty na pěti sítích. Podstatné však je, kolik času na nich jsou. Autoři zprávy považují za rizikové, pokud dítě stráví na sociálních sítích či hraním her více než čtyři hodiny denně. Podle výzkumu se to týká až třetiny žáků základních škol a poloviny středoškoláků. V případě hraní her jde o čtvrtinu žáků základních škol a 15 procent středoškoláků, přičemž chlapců je výrazně více.
Sledujte, zda nemizí sušenky a čokolády
Zásadní roli v prevenci závislosti hrají rodiče. Často si však nejsou jistí, jaká je přiměřená doba, kterou by dítě před obrazovkou mělo trávit, a ani na to neexistuje všeobecně platné doporučení. Podle odborníků by rodiče měli věnovat pozornost nejen strávenému času, ale i tomu, co dítě na počítači či mobilu dělá, a zajímat se o to, co mu to přináší.
Adiktolog Jandáč rodičům doporučuje, aby dětem nabídli jinou činnost. Zásadní je pak reakce - pokud je zcela odmítavá, či dokonce agresivní, značí to, že dítě může být závislé. Dalším varováním může být, pokud dítě lže o stráveném času nebo se hraní a sítím věnuje i v noci.
Podle Jandáče může být užitečné sledovat také ubývající zásoby jídla - děti často sahají po rychlém cukru, sušenkách, čokoládách nebo pijí energetické nápoje. "Varovné informace často přicházejí i ze školy. Učitelé si všímají, že má dítě problémy, usíná ve škole a podobně," dodává.
Podle oslovených odborníků rozhodně není namístě nechávat děti, aby si čas strávený online určovaly samy. Na druhé straně není vhodné ani technologie úplně zakazovat či nastavovat příliš přísná pravidla. To totiž podle průzkumů pro prevenci závislosti nefunguje, zejména u starších dětí. "Rodiče to často řeší tak, že vytrhnou počítač ze zásuvky nebo vypnou wi-fi bez jakéhokoliv upozornění. Místo toho by si rodič a dítě navzájem měli ujasnit své představy a domluvit se na kompromisu," radí Lukavská.
Důležité je nastavit hranice tak, aby byly jasné, realistické a vymahatelné. Rodič by na dítě neměl mít přehnané nároky, ale měl by vymáhat dodržování nastavených pravidel a neustupovat z nich, jinak to dítě vycítí a využije toho.
"Dobré je například začít spolu trávit čas u večeří, kde všichni členové rodiny odloží telefony, nebo si určit čas v rodině, kdy děti mobily odevzdávají, například před spaním," doporučuje Jandáč. Když se daří cíle dlouhodobě dodržovat, je možné čas strávený u obrazovky postupně snižovat. Současně by měl rodič dítěti nabízet alternativy, jak trávit čas jinak.
Pokud si rodiče nevědí rady, mohou se s dotazem obrátit například na školního psychologa, pedagogicko-psychologickou poradnu nebo přímo na adiktologickou ambulanci. "Můžeme rodiče pozvat na konzultace, kde mohou získat informace, jestli je to spíše jen jejich náhled, nebo jestli má dítě opravdu problém," dodává Jandáč.
