Znáte se dobře s prezidentem Milošem Zemanem. Nevolal vám, když se objevily ty billboardy, kde říkáte, že Starostové mají větší podporu než on?
Ne, vůbec. Bylo to bez reakce.
Zvažovala jste, jestli jít do kampaně, která na něj tímhle způsobem naráží?
To přece nemá s Milošem Zemanem mnoho společného, i když se tam používá jeho jméno. Výzkum se týkal důvěry v instituce a dotaz zněl, kolik lidí věří prezidentovi, poslancům, starostům. A shledávám docela přirozeným, že hodně lidí věří starostům. Podotýkám, že těm s malým s. Starostové s velkým S využívají toho, že mají ve svém středu těch starostů s malým s ze všech politických stran nejvíce. To je poctivé všude říct.
Vy se nechcete stát jejich členkou?
Já nejsem členkou žádné politické strany, nikdy jsem nebyla a nemíním být, ledaže by se něco podstatného změnilo. Jinak dožiju svůj život bez toho, že bych se k někomu oficiálně přihlásila.
Kandidujete do krajského zastupitelstva, stala jste se tváří kampaně; neříkáte si, zda jste jako vysoká státní úřednice nepřekročila nějakou hranici? Zákon vám to nezakazuje, ale zda jste nějak nezneužila své postavení...
Že bych nějak zneužila svého postavení, si nemyslím. Jakou to má souvislost s mojí prací? Musela bych tu svoji práci nějak využívat a to si myslím, že nedělám.
Mohla byste třeba tvořit u Starostů nějaký program a tam jim říkat, jak přistupovat k jaderné energetice…
To v žádném případě, to bych určitě považovala za střet zájmů.
Prý jste to řešila s šéfem úředníků Josefem Postráneckým. Například, že nelze kampaň dělat v pracovní době.
No jistě, já si na to beru dovolenou, jezdím vlakem. Ve chvíli, kdy by kampaň znamenala nějaké ohrožení pro ten úřad, tak zacouvám. Protože úřad má pro mě prioritu.
Ještě k Miloši Zemanovi. Máte dobré vztahy, vzájemně se respektujete. Líbí se vám, jak vykonává prezidentský mandát?
Bezesporu ode mě nečekáte, že budu komentovat prezidenta republiky osobně a úřad prezidenta vůbec ne. To se u nás v rodině nedělalo a já s tím nezačnu. Jsem vychovaná k velké úctě k prezidentům republiky a nemíním nic komentovat. Udělám jen malou poznámku - lidé by si měli dávat pozor na to, co je mediální obraz a co je ten člověk.
Vás už několik lidí zmínilo jako možnou kandidátku na prezidentku…
To je, jako když se tahají králíci z klobouku. Ale mě by to zabilo. Do prezidentských voleb zbývá půldruhého roku a už teď planou vášně vysokým plamenem. Mám já tohle zapotřebí? Nemám, takovým mesiášem nejsem.
Plánujete někdy konec v úřadu pro jadernou bezpečnost a přestup do politiky naplno?
Toho mě ruka Páně chraň, to bych musela zblbnout.
I proto jste odmítla nabídky, abyste za Starosty kandidovala přímo na hejtmanku?
To bych se musela rozhodnout, jestli zůstat v úřadu, nebo jít na kraj. A pro mě to rozhodnutí je jednoznačné a byla to i moje podmínka, aby se říkalo, že Drábová nekandiduje na hejtmanku, že kroužek pro Drábovou není pro ni, ale pro STAN. A nechci kandidovat ani na uvolněnou radní, protože ta je podle služebního zákona také v konfliktu.
Jenže podle ministerstva vnitra nemůžete vykonávat ani funkci obyčejné krajské zastupitelky a zároveň zůstat v úřadu. Tedy vlastně žádnou funkci, do které vás lidi v krajských volbách mohou zvolit.
Tam jsou různé výklady a žádný soud o tom zatím nerozhodoval. Upozornila jsem na to Starosty, že by to mohl být problém. Stejně jako na to, že já se o svůj mandát se státem v žádném případě soudit nebudu. To by pro voliče, kteří by mě volili, mohlo být trochu zklamání.
Budete tohle říkat lidem v kampani? Že když vás zvolí, stejně se zastupitelkou asi nestanete?
Říkám to, kdykoliv je k tomu vhodná příležitost. V případě, že to takhle dopadne, tak se budu muset voličům pokorně omluvit a říct, že jsem splnila hlavní cíl - doručit Starostům hlasy. Oni to nemají rádi, jejich píáristi mi to zakázali, ale klidně to tam napište: Já se fakt vidím jako doručovatelka hlasů.
Proč je pro vás krajská politika vrchol? Vidíte tu vyšší politiku tak špatně?
Já chápu politiku jako správu věcí, a ne jako vládnutí. A od jisté úrovně to je kombinace a někde už převažuje snaha vládnout. A já nemám snahu vládnout, nikdy jsem ji neměla. Ještě navíc to vládnutí s sebou nese i to, že konkrétních věcí neuděláte tolik.
Připomínáte mi v tom trochu Andreje Babiše, podle kterého je politika nefunkční a pomalá…
Ne každý má chuť to dělat. Já třeba nemám chuť sedět v parlamentu.
Známá věc je, že vám Babiš už dříve nabízel kandidaturu. Proč jste to odmítla?
Z tohoto důvodu. Kraj je ještě úroveň, kde za sebou můžete nějaké konkrétní výsledky vidět.
I jinde se nemůžu ubránit srovnání s ANO; přijdou vám Starostové, kteří mají celostátní ambice, jako čitelná strana? Vědí voliči, jestli jsou napravo, nebo nalevo?
Nezkoušejte mě z celostátní politiky, to já neumím. Pro mě to dělení napravo či nalevo postrádá smysl. Jestliže vyjdeme z toho, že nalevo jsou podporovatelé co největší role státu a sociálního státu, tak ten STAN je nalevo, ale v jiných věcech zase až tak ne.
Zatracená baba
Letos jste se rozhodovala, jestli se po 16 letech znovu ucházet o post předsedkyně SÚJB. Nakonec rozhodly problémy Dukovan, které jste chtěla dotáhnout?
To, a také dotáhnout legislativu. Ještě pořád jsem nedospěla do stádia, že bych byla víc unavená, než že mě to baví. Divte se nebo ne, i po 17 letech.
Radost z vás minulý rok neměla společnost ČEZ, když jste si dovolila dotlačit mocnou firmu, aby odstavila dva reaktory v elektrárně Dukovany kvůli ledabylé kontrole svarů na potrubí.
Za to jsem placená. Kdybych si netroufla proti nim jít, tak musím z této funkce rychle odejít. Bezesporu si v ČEZ řekli: Zatracená baba, ta nám zavařila. Ale kdyby to bylo tak těžké, že to nejsem schopna unést, tak musím pryč.
Poučili se v ČEZ?
To víte, že poučení je velké, také to stojí hodně peněz kvůli protahujícím se odstávkám. Najednou náš jaderný průmysl zjistil, že neumí dobře zvládnout odstávku více než jednoho reaktorového bloku z celkových šesti, protože na to nejsou lidské kapacity. Zvládne to, ale trvá to – odstávky na Dukovanech jsou místo původních tří týdnů tři měsíce, což je po ně šokující.
V jaké kondici je dnes jaderná energetika?
V Evropě rozhodně neprožívá žádnou renesanci, snaží se dostat z klinické smrti. Jsem přesvědčena o tom, že šest stávajících bloků má technicky na to, aby přinejmenším dalších padesát let pracovaly. ČEZ si nechal infrastrukturu trochu rozpadnout a teď se snaží posílit své vnitřní kapacity, lidské i odborné. Měl by také posílit kapacity dodavatelských firem třeba i tím, že jim lépe zaplatí. Já nechci vrcholové manažery ČEZ úplně vyviňovat, ale ono to není úplně jednoduchá záležitost, když jejich zadání je nasypat do státního rozpočtu daně a dividendy v souvislosti s tím, co se v Evropě děje s cenami proudu.
Jaká je tedy budoucnost energetiky?
Paradoxně proti sobě jdou dva směry: decentralizované, z větší části obnovitelné zdroje, jež mají většinou místo v rodinných domech a v malých komunitách. To znamená, že jsou spíše vhodné pro venkov. Ale pokud chceme být průmyslová země, tak nemáme zrovna moc jiných možností, než využívat i velké centrální zdroje. Mně vadí, že se z těchto dvou zdrojů dělají protivníci, místo aby se hledalo jejich vhodné doplnění.
Kolaps je vlastně změna
Vás dnes baví historie, a to hlavně analogie dnešní Evropy s koncem Římské říše. Čím to?
Vidíte, a to na gymplu nebyla historie můj nejpreferovanější předmět. Setkala jsem se s panem profesorem Bártou na nějaké konferenci, před ní jsem si přečetla jeho knížky Něco překrásného končí a Kolapsy, to mě upoutalo. Když jsme se s Mirkem Bártou potkali osobně, tak přeskočila mentální jiskra a od té doby spolupracujeme.
Ocitla se naše civilizace v nějakém bodu zlomu, jak se občas říká, a čeká ji dramatický kolaps?
Ono na tom nic dramatického není. Kolaps je slovo, kterého se obáváme, ale kolaps je vlastně změna. Když padla Římská říše, tak to nebyl konec lidí v Evropě, jen žili jinak.
A to nás čeká?
Bezesporu. Jsme bohatí, líní a dekadentní. Zdůrazňujeme práva, neradi slyšíme odpovědnost.
