Praha – Už na konci října do Česka dorazí čtyřčlenná rodina uprchlíků z Damašku. V Sýrii, kterou už léta sužuje nepřehledná občanská válka, přišli o dům a bojí se o život.
O jejich přesídlení se postarala Diakonie Českobratrské církve evangelické. Na podporu rodiny, jež kvůli válce přišla o majetek i peníze, vypsala veřejnou sbírku. Češi od září rodině poslali přes 117 tisíc korun.
Syrští manželé a jejich dvě malé děti jsou vlastně na naše poměry nezvyklými uprchlíky - jako jedni z mála běženců chtějí najít nový domov v České republice. Matka a její dvě malé dcerky mají totiž kromě syrského také české občanství.
Díky tomu nemusejí žádat o azyl. Vyhnou se tedy několikaměsíčnímu čekání ve střediscích pro uprchlíky na vyřízení žádosti. "Paní Adla má české občanství po své matce, která pochází z Československa. Proto mají občanství i její dvě malé děti," popisuje Alena Fendrychová z Diakonie, která přesídlení rodiny koordinuje.
Z důvodu slučování rodin může být legálně v Česku i otec dětí. Syrské rodině tedy kromě chybějících peněz nic nebránilo, aby do České republiky přicestovala. Diakonie jim sehnala levný byt v podnájmu, z peněz od dárců bude rodina moci podle Fendrychové žít klidně půl roku, než si manželé najdou práci.
"Ze sbírky budeme platit náklady na bydlení, na školku pro děti i kurzy češtiny, aby manželé mohli co nejdřív najít dobrou práci," vysvětluje Alena Fendrychová. "Mají pro to nejlepší předpoklady, jsou vysokoškolsky vzdělaní, umí anglicky i arabsky. Mohli by například tlumočit," dodává. Začlenění rodiny do české společnosti podle Aleny Fendrychové pomůže i víra – jsou to syrští křesťané, které z domovů vyhnala válka.
Optimismus i přes výhrůžky smrtí
Diakonie – druhá největší charitativní organizace v zemi – však není jediná, která v rámci evangelické církve pomáhá uprchlíkům. Osobně se angažují i někteří faráři. Mikuláš Vymětal působící v Berouně například už před lety ubytoval šestičlennou uprchlickou rodinu z Čečenska. Bydlení nabídl i mladíkovi z Eritrey, ten ale nakonec sehnal ubytování v Brně.
V současnosti farář spoluorganizuje sbírky pro běžence, kteří jsou i měsíce zavření v českých detenčních táborech. Zadržené cizince také v zařízeních navštěvuje.
"Spousta dětí tam má jen rozpadající se botky, se kterými přešly poušť. Sbíráme i hračky, pleny a podobně. Mimoto se snažím veřejně vystupovat a přesvědčovat spoluobčany, že i uprchlíci na útěku jsou lidé jako my, a hlavně naši bližní," říká Vymětal. Kromě toho na podporu běženců pořádal i demonstraci před uprchlickým táborem v Bělé-Jezové.
Vymětal nezakrývá, že jedním z důvodů, proč pomáhá, je víra. "Už v Bibli se Kristus ztotožňuje s uprchlíky. V jednom ze žalmů se zase potkává s těmi, kdo jsou na tom nejhůř," popisuje.
Tak jako mnoho dobrovolníků pomáhajících běžencům se i Vymětal často setkává s ostrými výhrůžkami. Na facebookové stránce spolku Islám v ČR nechceme mu lidé adresují ty nejhorší nadávky a vyhrožují smrtí. Společnou večeři křesťanů, Židů a muslimů, kterou Vymětal pořádal, musela kvůli nesčetným výhrůžkám dokonce hlídat policie.
I přesto ale věří, že nenávist některých Čechů vůči uprchlíkům se postupem času snižuje a začíná se projevovat spíše solidarita. "Nevidím to nijak katastroficky. Chápu, že lidé mají předsudky a strach. Ale když uprchlíky poznají, zjistí, že jsou úplně normální. Strach odezní," je přesvědčen Vymětal.
Páter Lízna: Když jim nepomůžeme, odejdou na věčnost
Do pomoci běžencům se naplno zapojila i katolická církev. Na konci září Charita ČR – katolická nezisková organizace – spustila databázi, prostřednictvím které mohou Češi nabízet dobrovolnickou pomoc. Za tři týdny nabídl pomoc úctyhodný počet dobrovolníků. Charitě se přihlásilo zatím přibližně 400 lidí.
"V nabídkách převažuje oblečení pro děti a dospělé, potraviny nebo pomoc s výukou jazyků," popisuje Jan Oulík z Charity ČR. Dodává, že se církvi hlásí i pedagogové, kteří chtějí pomoci s dětmi uprchlíků, nebo Češi hovořící arabsky a persky.
A podobně jako v evangelické církvi, i mezi katolickými duchovními jsou kněží, kteří chtějí uprchlíkům pomoci. Jezuita a jeden z nejznámějších českých poutníků František Lízna je běžencům ochotný nabídnout bydlení na své faře ve Vyšehorkách na Olomoucku.
"Mám dvě volné místnosti. Klidně by tam mohla být ubytovaná nějaká rodina, na pět roků by tady mohli žít a najít domov," říká čtyřiasedmdesátiletý kněz, signatář Charty 77. "Samozřejmě, pokud by mě někdo oslovil, byl bych ochotný prostory nabídnout, ale já o tom nerozhoduji – je to věc olomouckého arcibiskupství, jsem tady v podstatě jen jako nájemník," vysvětluje.
Lízna má s péčí o lidi na okraji společnosti dlouholeté zkušenosti, staral se o Romy, bezdomovce či transsexuály. Za vynikající zásluhy o demokracii mu v roce 2001 tehdejší prezident Václav Havel propůjčil Řád Tomáše Garrigua Masaryka. Páter Lízna je přesvědčený, že uprchlická krize je pro katolíky obrovskou výzvou, která určí její další směřování. Církev by podle něj měla ukázat pozitivní smysl pro společnost.
"Musíme vystoupit jako ti, kteří aktivně pomáhají chudákům, jenž se k nám tak strašným způsobem dostávají. Když jim nepomůžeme, odejdou na věčnost," apeluje.
