Varianta viru omikron už převládla i v Česku. Jaký je podle vás výhled na další týdny?
Určitě bude opět stoupat počet nově nakažených, což lze pozorovat už v těchto dnech. Téměř všechny případy budou způsobeny variantou omikron. A do jisté míry bude docházet i k vzestupu hospitalizací a vážných průběhů. A to i přesto, že má omikron mírnější průběh nemoci.
Proč tedy bude opět více lidí končit v nemocnicích?
Protože řada lidí má chronické onemocnění a bude hrozit, že s covidem se jim toto onemocnění zhorší, i když budou mít mírný průběh. Proto budou muset do nemocnice. Zaplněnost nemocnic ale snad už nebude tak dramatická, aby to vedlo ke kolapsu zdravotnictví. Nemocnice se tedy budou znovu plnit, ale věřím, že pokud se nebude jednat o chronicky nemocného jedince, s omikronem v nemocnici neskončí. Spíš hrozí vysoký počet lidí v karanténách a izolacích. Proto se spíš obáváme ohrožení běžného chodu každodenních činností v republice než přeplnění nemocnic.
Z toho důvodu se také zkracuje izolace a karanténa na pět dní. Je to politické rozhodnutí, nebo vzešlo od vás, odborníků?
Ministerstva i vláda probírají jednotlivá doporučení odborníků, řeší, co je a co není realistické. A vždy dochází k určitým úpravám odborných stanovisek. Takže je to vždy kombinace odborných doporučení a politických rozhodnutí. Co se týče karantén, zkrácení na pět dní a následné povinné nošení respirátoru po dobu pěti dní jsme považovali za přijatelné. Klonili jsme se spíš k sedmidenním izolacím, takže třeba v tomto případě byl odborný názor trochu odlišný.
Stalo se někdy, že byste navrhl něco, co by politici zcela odmítli?
Ne, takto to úplně nebylo. Spíš jsme třeba něco navrhli a na jednání s centrálním řídicím týmem nám bylo řečeno, že ne všechno jde technicky realizovat. Například že navržený postup může vést k zahlcení hygienických stanic nebo praktických lékařů, kteří nebudou schopni vystavovat e-karantény či e-neschopenky. Takže jsme potom hledali schůdnější, technicky proveditelné cesty. Diskuse ale vždy probíhají.
Je však pravda, že dříve bývala striktní politická rozhodnutí a snaha prosadit názor bývalého premiéra za každou cenu. Takový přístup jsem teď u nové vlády nezaznamenal, zatím za tu krátkou dobu mohu říct, že se to do jisté míry změnilo.
Výrobce testů Diana Biotechnologies minulý týden upozornil, že zde koncem ledna může být až 200 tisíc nakažených za den. Není tedy čas přistoupit k razantnějším opatřením?
S razantnějšími opatřeními počítáme v případě, že se situace bude horšit. Pak by bylo namístě zpřísnit konání hromadných akcí, umožnit na ně přístup jen těm, kteří mají tři dávky očkování. Protože tyto lidi považujeme za nejbezpečnější. Je to jediný bezpečný způsob, jak umožnit konání hromadných akcí. S tím, že by děti měly výjimku, protože zde není doporučení přeočkovat děti třetí dávkou. Diskutujeme i o tom, zda by bylo možné jít na akci i s negativním PCR testem, ale musel by být starý nanejvýš 24 hodin.
Týkalo by se toto omezení pouze velkých akcí, nebo i třeba návštěvy divadla?
Mělo by to být měřeno stejným metrem, tedy by se to mělo týkat všech hromadných akcí. Další možné zvažované opatření je povolení vstupu do restaurace či na jiná veřejná místa pouze se třemi dávkami. I to je možný přísný přístup, který zvolily i jiné státy.
Jaké kritérium by se muselo natolik zhoršit, abyste k tomuto opatření přistoupili?
Dlouze a opakovaně se diskutuje, zda existuje jedno kritérium pro zpřísnění opatření. Není to tak jednoduché, nemá ho žádný stát. Vyhodnocujeme počet opakovaných nákaz (reinfekcí), zaplněnost JIP lůžek - jejichž kapacita je omezená, podíl lidí, kteří onemocní i přes očkování. Pokud by narůstal počet nakažených lidí očkovaných třetí dávkou, byl by to významný varovný signál.
Samozřejmě dále sledujeme i počty nově pozitivních - pokud by bylo v izolacích velké množství lidí, tak bych si neuměl představit, že by se tu zároveň konaly hromadné akce. Že by třeba tisíc lidí šlo na fotbal v době, kdy by tu nemohly fungovat určité profese kvůli velkému počtu izolací.
Kvůli tomu přemýšlíte také o tom, že by do práce mohli chodit i lidé s pozitivním testem. Jaké podmínky by měli zaměstnavatelé nastavit, aby to bylo bezpečné?
Ano, hledáme cesty, jak za dodržování opatření umožnit pozitivním lidem, jejichž absence by byla problematická, aby mohli nadále chodit do práce. Týkalo by se to ale jen bezpříznakových nakažených lidí. A bude záležet, jaké návrhy pracovních karantén vláda schválí. Mělo by být jasně řečeno, jak to mají zaměstnavatelé udělat, aby podmínky nenastavoval každý zvlášť.
Pozitivní zaměstnanec bude chodit pouze do práce a domů. Měl by se co nejméně stýkat s ostatními kolegy, mít celou dobu nasazený respirátor, neměl by se stravovat s ostatními zaměstnanci nebo chodit na porady. Zaměstnavatel by pro něj měl vyčlenit samostatnou místnost. A samozřejmě při jakémkoliv příznaku nemoci by se měl vrátit domů, protože by hrozilo, že se začíná projevovat nemoc.
Nebude to přesto příliš komplikované? Asi nikdo nedokáže ohlídat, zda má jiný člověk neustále nasazený respirátor…
My ale nemůžeme slevovat v nastavování opatření jen proto, že dopředu předpokládáme, že je lidé nebudou dodržovat. Nelze k tomu takto přistupovat. Ti lidé budou vědět, kdo je zrovna v pracovní karanténě, tedy který kolega je pozitivní. A pokud uvidí, že chodí bez respirátoru, budou se mu moct vyhnout nebo ho na to upozornit. Spoléhám tedy na to, že se kolegové budou navzájem hlídat, zda dodržují opatření, je to v zájmu všech.
Stal jste se předsedou nového Národního institutu pro zvládání pandemie. Co má být jeho hlavním přínosem?
Připravovat a předkládat odborná stanoviska. Mít zde panel lidí s různými odbornostmi, tedy mít i více pohledů na jednu věc. Sledovat světové výzkumy, zpracovávat je a předkládat ministerstvu zdravotnictví jako možné návrhy odborného řešení problému.
Ministr zdravotnictví Vlastimil Válek mu přezdívá virtuální Kochův institut, podle německého vědeckého Institutu Roberta Kocha. V čem se mu bude ten český podobat a v čem se bude lišit?
Bude se mu podobat v tom, že bude shromažďovat odborníky, jež bude zastřešovat Česká lékařská společnost i další instituce. Rozdíl je v tom, že Kochův institut má svoje zázemí, laboratoře, což náš virtuální institut mít nemůže. Proto musí být propojen se Státním zdravotním ústavem. Ostatně ideální by bylo, kdyby obdoba Kochova institutu vznikla právě na půdě Státního zdravotního ústavu, který by byl přebudován na špičkové vědecko-výzkumné pracoviště s laboratořemi. Než se tak stane, je dobře, že může fungovat alespoň virtuální odborná komunita.
Než se tak stane? Je tedy něco takového již v plánu?
Myslím, že diskuse o tom byly zahájeny, ale nevím, jak se vyvíjí.
Zvykání si na covid
Některé země, například Anglie nebo Španělsko, už navrhují, aby se ke covidu přistupovalo jako ke chřipce. Co si o tom myslíte?
V tuto chvíli to považuji za předčasné, protože zatím nebyla ukončena pandemie. Když trvá pandemie, je nutné přijímat opatření, není možné se tvářit, že se nic neděje. Věřím, že jednoho dne se covid stane běžnou respirační nákazou, ale je potřeba, aby si nejdříve náš organismus zvykl na nový virus, kterým covid je. Vezměte si, že s chřipkou máme více než stoletou zkušenost a jsme na ni zvyklí.
Zvykneme si již díky omikronové vlně? Bude už po ní možné hovořit o covidu jako o chřipce?
Domnívám se, že by to tak mohlo být. Nechci říkat, že virus oslabuje, spíš si už náš imunitní systém víc a víc na covid zvyká. Proto i případné nové varianty covidu budou reagovat na adaptaci našeho imunitního systému. A pokud přijdou nějaké další varianty, je velký předpoklad, že by nemusely být tak silné. A až toto nastane, stane se z covidu sezonní respirační onemocnění. Můžeme doufat, že to bude už na podzim. Věřím, že podzimní vlna covidu sice bude, ale bude to již vlna respirační podzimní nákazy podobná té chřipkové.
Takže je možné, že až omikron projde populací, z covidu se skutečně stane chřipka?
Ano, je to možné. Ale u nás by to teď bylo předčasné. Pořád je vyhlášena pandemie. V době, kdy tu byly vyhlášeny pandemie chřipky, jsme také přijímali řadu opatření po celou dobu trvání pandemie. Takže teď v tuto chvíli není možné říct, že už je covid jen běžné onemocnění. I Anglie k tomu tak může přistoupit ve chvíli, kdy se tam budou vyskytovat ojedinělé počty případů, a to tak zatím není.
Ale teoreticky bychom se tedy toho mohli již brzy dočkat. Což, pokud se nepletu, je asi nejlepší zpráva od počátku trvání pandemie…
Ano, možné to skutečně je. Ale my jsme se opakovaně snažili být optimističtí a vidět světlo na konci tunelu. Takže ho vidíme i teď, ale pořád musíme mít zvednutý varovný prst, protože je to nevyzpytatelný virus, který pořád může překvapit.
Lze tedy omikron označit za první postpandemickou variantu viru?
Ten název by znamenal, že se tu objevil po pandemii, ale ta trvá. Omikron bych tak nenazval. Je vysoce infekční, proto je předpoklad, že nakazí velké množství lidí, a to je naopak spouštěč pandemie. Možná bych ho nazval jako varianta viru, která bude přechodovým můstkem mezi pandemií a běžnou nemocností.
Vyvstane podle vás potřeba plošného přeočkování čtvrtými dávkami?
Čeká se na nové vakcíny s novým složením, které bude více odpovídat variantám viru, které tu teď cirkulují, tedy omikronu. A pak bude samozřejmě žádoucí díky této vakcíně obnovit imunitu, a to zejména pro seniory, chronicky nemocné. Takže možná ještě jedno takové očkování přijde. A jestli budou další dávky, to bude záležet na tom, jak se bude dál vyvíjet koronavirus.
"Nejtěžší moment nastal, když se začala rychle plnit lůžka"
Brzy uplynou dva roky od začátku pandemie. Jak byste ty dva roky zhodnotil?
Je to období, které ukázalo, že i přes to, že si hrajeme na moderní vyspělou společnost, se neumíme připravit na nové výzvy, které si pro nás příroda připraví. Ukázalo se, že silná, moderní evropská populace je poměrně jednoduše zranitelná. Přestože máme moderní vědu, výzkum, očkování, tak virus má náskok a my ho jen neustále dobíháme. Ačkoliv máme moderní medicínu, nikdy se nemůžeme cítit stoprocentně bezpečně. Je to i signál pro další vědce, aby se připravovali na budoucí možné hrozby, které mohou kdykoliv přijít.
Také se odkryla snaha lidí neustále se názorově odlišovat. Zvýraznilo se, jak se snažíme různě uchopit demokracii, hlásat svoji pravdu, přesvědčovat jeden druhého tak urputně, že to vede k rozdělování společnosti. Ukázalo se, jak jednoduše může virus nejen způsobit nemoc, ale i rozdělovat společnost a v některých situacích ji i rozkládat. Pozorujeme názorové střety v rodinách, na pracovištích, v celé populaci.
Jaký moment pandemie byl pro vás nejtěžší?
Nejtěžší moment byl ve chvíli, kdy se začala intenzivně plnit lůžka v nemocnicích a JIP a začalo se řešit posílání pacientů z jedné nemocnice do druhé. V tu chvíli jsem si uvědomil, že náš poměrně silný a robustní zdravotnický systém se může rozložit tak, že hrozí, že některým lidem nebude poskytnuta zdravotní péče. A to je něco, co jsem si nikdy neuměl představit, že bych se toho dožil.
Naštěstí k tomu nedošlo, ale jednu dobu jsme k tomu neměli daleko. Něco jiného je vidět, jak se to děje v Itálii, protože si vždycky můžete říct, že tam asi něco dělají špatně a že my to uděláme lépe. Jenže pak se to začalo dít i u nás. Dostihlo nás to, přestože jsme se k tomu postavili, jak nejlépe jsme mohli. Takže panovalo rozčarování, že přes naše odborné znalosti toto může nastat.
Je něco, co byste při zpětném ohlédnutí udělal jinak?
Nevím, jestli by se to podařilo udělat jinak, ale asi bych se snažil zvýšit snahu prosazovat odborné názory. Měl jsem pocit, že síla prosazování odborných názorů nebyla taková, jaká by asi měla být. Jednak tím, že se do toho řešení zapojil prakticky každý, i ten, kdo tomu nerozuměl, a politici hledali pro ně nejméně bolestivé řešení. A odbornost tak občas trochu ustupovala do pozadí. To by se asi dalo udělat lépe, kdyby byl člověk v prosazování názorů tvrdší.
Existuje něco, co vás mrzí, že se nepodařilo prosadit?
Mě osobně mrzí, že jsem víc spoléhal na očkování v ordinacích praktiků a dětských lékařů. Myslel jsem si, že to je hlavní segment, kde bude očkování probíhat. Chápu, že je potřeba vyřešit celou řadu logistických problémů, jako třeba velkodávková balení, to tak je vždy při pandemiích. Ale přesto si myslím, že nebyly vytvořeny dostatečné podmínky pro praktické lékaře, řadu z nich to odradilo a do očkování se nezapojili. Pořád jsem si myslel, že by se nemělo očkovat v tělocvičnách, kongresových halách a nákupních centrech, ale že by to měli zvládnout praktici, jelikož máme jeden z nejsilnějších systémů praktických lékařů v Evropě. Nestalo se. A to mě zklamalo.
Jak vám covid změnil život?
Profesní život mi významně ovlivnil. Už skoro dva roky se nezajímám o nic jiného a cítím, že odborně začínám ztrácet v jiných oblastech epidemiologie. Určitě mi vzal i v oblasti výzkumu, nemohl jsem se mu dostatečně věnovat. V osobním životě mi vzal spoustu volného času, ale na to je člověk v medicíně zvyklý, takže to mě příliš nepřekvapilo.
Co byste poradil novému ministrovi zdravotnictví Vlastimilu Válkovi? Jakých chyb by se měl vyvarovat?
Ministr zdravotnictví by se měl vyvarovat politických chyb, které napáchali jeho předchůdci. Myslím si, že by měl víc naslouchat odborníkům a hledat cesty, jak politicky prosadit odborná stanoviska. Měl by více ustupovat odborníkům a méně politikům.
A máte už tedy pocit, že jste slyšet?
Ano. Setkávali jsme se s řadou protichůdných názorů, v médiích vystupovali různí lidé označovaní za odborníky a nikdo se nevyznal v tom, zda mluví za sebe, nebo za nějakou lékařskou společnost. To, že se tyto hlasy sjednotily pod Institut pro zvládání pandemie a mají záštitu České lékařské společnosti, je dobře. Lídry by měli být vysoce postavení zástupci odborných společností. Těmi, kdo řeknou, jaký názor podporují, a ten by pak měl být brán za ten hlavní. A to si myslím, že se teď už trochu děje.
