Pan Mynář řekl, že jste neplnila své povinnosti, že na vás byly stížnosti. Jak si to vysvětlujete? Co na jeho kritiku říkáte?
Tvrzení pana kancléře si vysvětlit nedovedu. Pan Mynář by měl blíže specifikovat, jaké povinnosti jsem neplnila. Svou agendu jsem vždy vyřizovala bez prodlení a na vysoce profesionální úrovni. V zájmu hledání co nejlepších řešení rekonstrukčních a restaurátorských prací na Pražském hradě jsem byla vždycky iniciativní a často jsem tomu dávala směr. Příkladů bych mohla uvést řadu. Pokud pan Mynář chce naznačit, že tomu tak nebylo a že v mojí práci byly chyby, tak by se neměl omezit na nicneříkající tvrzení o neplnění povinností a měl by uvést nějaký příklad či příklady.
Mluvčí Hradu například také tvrdí, že jste nedostatečně komunikovala.
Co se týče frází o mé nedostatečné komunikaci, které pronáší zejména pan Ovčáček, i tady by se hodilo být konkrétnější. Připomínám, že odbor památkové péče jsem na Pražském hradě řídila skoro 12 let - kdybych byla nespolehlivý a nekomunikativní pracovník, těžko bych se v takové funkci mohla tak dlouho udržet. Velice bych uvítala, kdyby pan Ovčáček a pan Novák (ředitel sekce) byli schopni říct něco konkrétnějšího - a s prominutím inteligentnějšího - než to, co doposud řekli.
Stavěla jste se panu Mynářovi nebo panu Novákovi na odpor?
Panu kancléři jsem se na odpor nestavěla, nebyl důvod. Když jsme spolu hovořili třeba i o sporných věcech, probíhalo to naprosto konstruktivně. S panem Mynářem jsem žádné spory neměla. Co mu vyčítám, je to, že nezabránil panu Novákovi v likvidačních útocích na mě, byť jsem ho o nich informovala.
S panem Novákem jsem taky spory neměla, protože to, co se odehrávalo mezi ním a mnou, se spory prostě nazvat nedá. Celých deset měsíců, co mi dělal nadřízeného, jsem reagovala na nejrůznější tažení, která proti mně podnikal, protože jsem zkrátka pokládala za potřebné se bránit. Bylo to psychicky náročné a bylo to náročné i fyzicky, protože to bylo v době, kdy jsem měla hodně práce nejen s agendou týkající se památkové péče, ale i s projektem k výročí Karla IV. Ale nebyl to ztracený čas, teď jsem ráda, že mám dokumentaci většiny z toho, co se odehrálo.
Na Hradě jste byla skoro dvanáct let. To je dlouhá doba. Mrzí vás, že jste musela odejít?
Samozřejmě mě to mrzí, byla to krásná, dynamická a nesmírně zajímavá práce. Ale co mě mrzí úplně nejvíc, je to, jak můj odchod proběhl. Nevěřila bych, že je něco takového možné ve státní instituci, natož na Pražském hradě, kdybych to nezažila na vlastní kůži.
Už víte, kdo vás má nahradit?
Na to byste se asi měl zeptat pana Nováka. Když se podíváte na organizační strukturu Kanceláře prezidenta republiky, uvidíte, jak obrovské během jednoho roku získal kompetence. Proč byly svěřeny právě jemu, nepochopím do smrti.
Jak to myslíte? Jak velké kompetence má? Můžete uvést příklady?
Pod sekci administrativní, která byla zcela nově zřízena k 1. dubnu 2015 a jejímž ředitelem se pan Novák stal, spadá Archiv Pražského hradu, odbor ekonomický a personální, oddělení styku s veřejností a také odbor bezpečnostní. Pan Novák je také pověřeným ředitelem posledně jmenovaného odboru, a to aniž by měl bezpečnostní prověrku. To ale kupodivu nikomu nevadí. Myslím si přitom, že je to o něco větší vada než moje údajná "nekomunikace".
Nevezmou na vaše místo někoho, kdo bude víc vyhovovat vedoucím?
Jak už jsem naznačila, domnívám se, že tam dají v prvé řadě někoho, kdo bude vyhovovat panu Novákovi.
Jak jste chtěla, aby výstava Žezlo a koruna o Karlu IV. vypadala?
Mnou navržená koncepce výstavy se svatováclavskou korunou jako hlavním exponátem vznikla hned v počátečních debatách o podobě projektu. Z Vídně jsme usilovali získat královské žezlo a jablko Karla IV., to se ale nepodařilo, protože vídeňské muzeum má striktní pravidla pro (ne)půjčování exponátů ze stálé expozice své klenotnice.
Nikdo z organizačního týmu ale neviděl důvod, proč ustupovat od záměru vystavit k poctě Karla IV. jím objednanou korunu, kterou věnoval sv. Václavu, byť vídeňské muzeum neumožnilo zápůjčku jablka a žezla, které s korunou tvořily původně celek. Muzeum ale velkoryse zapůjčilo významný obraz od Hanse von Aachena, na němž je vyobrazen český král Matyáš nejen se svatováclavskou korunou na hlavě, ale i s Karlovým jablkem a žezlem v rukách. Právě tento obraz dokládá původní podobu českých korunovačních insignií.
Kdy došlo k obratu? Kdy se koncepce výstavy změnila?
Po tiskové konferenci uspořádané tiskovým odborem KPR vloni v listopadu, na které byly představeny výstavy k výročí Karla IV. V prosinci jsem se dozvěděla, že originál svatováclavské koruny ve výstavě Žezlo a koruna nebude. O plánu na tuto změnu se mnou nikdo nemluvil.
Jak jste se změnou v koncepci výstavy vypořádala?
Jelikož jsem originál koruny nechtěla nahradit jeho kopií, objednala jsem výrobu virtuálního modelu koruny. Místo toho, abych byla pochválena, jaké dobré řešení jsem našla, vzbudil tento můj krok zřejmě nelibost, protože za několik dní mi byla sebrána kompetence zadávat objednávky. Pan Mužák, můj tehdejší nadřízený, mi nadále nařizoval, abych kopii koruny do výstavy dala. Vysvětlovala jsem horem dolem, že kopie se do daného typu výstavy nehodí a že je absurdní, aby vedle vzácných originálů, a to i ze zahraničí, byla kopie. Navíc virtuální model koruny bude pro diváky nekonečně zajímavější. Bylo to marné…
Nakonec jsem obdržela písemný pokyn, že kopii koruny mám do výstavy zařadit - to byl virtuální model již skoro hotový. S obšírným vysvětlením jsem tento pokyn, rovněž písemně, odmítla. Jestli tohle mají pánové Mynář, Novák, Mužák a Ovčáček na mysli, když říkají, že jsem neplnila povinnosti, tak by si měli uvědomit, že bezdůvodně a bez jakékoli kvalifikace zasahovali do ryze odborné záležitosti, jako je scénář výstavy o Karlu IV. o českých královských korunovacích. Tady bych chtěla vysvětlit jednu věc. Na Hradě jsem byla zaměstnaná a zaměstnanec se samozřejmě musí řídit pokyny nadřízeného. Ale výstavu Žezlo a koruna jsem připravovala autorsky. Za ten projekt jsem byla zodpovědná, jsem pod ním podepsaná a vlastně na něj mám copyright.
