Česku se podařilo z Afghánistánu evakuovat 46 lidí, další letadlo do Kábulu míří. Zvládá tedy český stát evakuaci?
Na to neumím odpovědět, protože tohle úplně není moje oblast. Neznám například práci armády. O čem jsem ale přesvědčená, je to, že Česko nezvládlo celý přesídlovací program. To je hrubé selhání státu, který v roce 2017 tento program pro tlumočníky zastavil a až do 30. července letošního roku neudělal vůbec nic.
To je tragické, protože armáda začala odcházet mnohem dříve. Tlumočníky jsme měli stáhnout všechny dohromady ještě v době, kdy tam česká armáda byla. To je jednoznačně selhání, ale jestli v současné situaci, kdy pád Afghánistánu do rukou Tálibánu zaskočil všechny armády a státy, dělá Česko něco špatně, to prostě nedokážu zhodnotit.
Co byla podstata přesídlovacího programu, který Česko v roce 2017 zastavilo?
Sloužil pro tlumočníky a spolupracovníky českého státu v Afghánistánu. Ti, kterým končil kontrakt a cítili se býti ohroženi, mohli být přesídleni. Byl to slib, který Česko těmto lidem dalo, když podepisovali smlouvu. Byli ujištěni, že v případě, že jim bude hrozit nebezpečí, je přesuneme do Česka.
Proč Česko tento program zastavilo?
Zastavil ho v roce 2017 v době vrcholící migrační krize tehdejší ministr vnitra Milan Chovanec, což bylo populistické gesto. A od té doby se nic nestalo. Česko mělo už dříve informace o tom, že armáda z Afghánistánu odchází a že bude potřeba se o tlumočníky postarat. Jenže až na konci letošního července vláda přesídlovací program schválila, ale to bylo zjevně velmi pozdě. Navíc na nátlak veřejnosti. V jiných státech to přitom běží, třeba Britové začali své lidi evakuovat někdy v prosinci.
I kdyby Česko začalo lidi přesídlovat až třeba v dubnu, tak bychom nyní v této situaci nebyli. Ano, byli by tam lidé, kteří spolupracovali s ambasádou, nějací čeští občané, ale už by tam nebyli tlumočníci, kteří pro armádu už netlumočí, protože tam již armáda nepůsobí. A mohli být dávno v bezpečí.
A měli tito lidé vůbec zájem se tehdy z Afghánistánu dostat? Nemají ho až nyní, kdy se situace výrazně zdramatizovala?
Tlumočníci, se kterými jsme v kontaktu, o to usilují dlouhodobě. Samozřejmě nedokážu zhodnotit situaci všech. My jsme se k tomu dostali až nyní. Do té doby jsem netušila, že tento program nefunguje, protože pro mě to vždycky byla standardní záležitost. Ale není důvod si myslet, že lidé o přesun nemají zájem, protože obava z toho, co nastane po odchodu armády, byla velká. Tihle lidé jsou jasný terč a asi nejenom Tálibánu.
Záchranné akce by se podle předsedy sněmovního zahraničního výboru Ondřeje Veselého (ČSSD) měla týkat necelé stovky lidí. Ministr obrany Lubomír Metnar (za ANO) prohlásil, že Česko už před časem všechny tlumočníky kontaktovalo. Ti, kdo nebyli kontaktováni, byli ti, kterým kontrakt s českým státem dávno skončil nebo neprošli bezpečnostním screeningem. Jak vnímáte toto ministrovo vyjádření?
Informace o tom, že nabídka na přesídlení se bude týkat jen velmi malého počtu tlumočníků, jsme měli. Samozřejmě se velmi složitě argumentuje proti bezpečnostnímu screeningu. Na druhou stranu příliš nevěřím tomu, že se došlo až tak daleko. Vláda schválila program až 30. července a žádný z tlumočníků, se kterými jsme byli v kontaktu, nebyl až do minulého pátku kontaktován. Moc si tedy nedovedu představit, že by probíhal nějaký bezpečnostní screening. Ti, co byli minulý pátek kontaktováni, byli pouze dotázáni, jestli mají zájem o přesun a jestli mají pas. Takže já těmto vyjádřením nevěřím.
A co říkáte na skutečnost, že Česko přemístí jen ty, kterým kontrakt skončil teprve nedávno?
Tím, že přesídlovací program byl zastaven v roce 2017, všichni, kteří se do té doby nepřesídlili, už nikdy takovou šanci neměli. Ačkoliv jim kontrakt skončil třeba v roce 2018, tak jsou stále ohroženi, protože lidé o nich vědí, s kým spolupracovali. Víme o případu jednoho z tlumočníků, jehož přesun s rodinou byl v roce 2017 schválený. Jenže tehdy se program zastavil a od té doby se nic nestalo. Myslím, že selhání státu je z toho zjevné.
Takže může jít o lidi, kteří když začínali Česku pomáhat, měli přislíbeno, že je v případě potřeby stát odtamtud dostane. A nyní Česko svůj slib porušuje?
Ano, takhle o tom mluví nejen veteráni, kteří situaci sledují, ale i samotní tlumočníci.
Vy jste s některými v kontaktu. V jaké jsou situaci? Dá se asi předpokládat, že mají strach.
Mají strach o svůj život a životy své rodiny. Teď už poměrně intenzivní. Část z nich se někde skrývá, část z nich je v okolí letiště a doufá, že se jejich přesun podaří. U některých se to třeba ještě podaří, protože některé ministerstvo obrany už kontaktovalo.
Všichni doufáme, že se je podaří odtamtud dostat. Ale samozřejmě mají strach o život. Situace v Afghánistánu je však v tuhle chvíli tak nepřehledná a turbulentní, že se cokoliv těžko popisuje. Ale jejich obavy jsou velmi reálné. Lidskoprávní bojovníci, aktivisti nebo ženy, které působily ve veřejném životě, jsou opravdu ti, kteří se obávají oprávněně. Může se stát, že Tálibán dodrží své slovo a opravdu jim nic neudělá, ale není moc důvodů tomu věřit.
Ministr vnitra Jan Hamáček (ČSSD) i v této situaci prohlásil, že nezastaví deportace lidí, kteří nemají v Česku nárok na azyl, zpátky do Afghánistánu. Na Twitteru mimo jiné argumentoval tím, že kdybychom tyto lidi nevraceli, státu brzo dojdou ubytovací kapacity v zařízeních ministerstva vnitra. Je to ze strany českého státu pochopitelný krok?
To je čistě populistické předvolební vyjádření. Česko je vázáno jak mezinárodním, tak tuzemským právem, které aplikuje princip non-refoulement, což znamená, že nesmíme vracet lidi do zemí, kde by byli ohroženi na životech. A v Afghánistánu by byli, takže není vůbec reálné tam kohokoliv vracet, a to i když si odmyslíme to, že to teď není ani logisticky možné, protože tam létají jen vojenská letadla.
Ale už v době, kdy to Hamáček říkal, byl Afghánistán vysoce nestabilní a lidé tam byli v ohrožení. Všechna rozhodnutí o návratu a deportaci jsou navíc soudem přezkoumatelná. A ten vždycky shledá, že Afghánistán není bezpečná země a že princip non-refoulement se musí aplikovat. Už v minulosti soudy snahy ministerstva vnitra neprodlužovat doplňkovou ochranu Afgháncům zastavovaly, protože země nebezpečná je.
Dobře, ale opravdu nehrozí, že bychom cizince, kteří tady nemohou požádat o azyl, neměli kam dát?
To, že se naplní zařízení, není úplně pravda. Česko lidi do zařízení pro zajištění cizinců může dát jen v případě, že je reálný předpoklad, že je vrátí do jejich země. Mohli bychom je tam umístit, jen pokud bychom je byli schopní v dohledné době deportovat do Afghánistánu. Jenže takový návrat není reálný, takže jejich zajištění by nebylo možné. Naopak by tu mohli požádat o mezinárodní ochranu a pravděpodobně by nějakou její formu - ač třeba doplňkovou, než se situace změní - dostali. Ale to všechno ministr Hamáček ví, nebo alespoň by vědět měl.
Takže i přes vyjádření ministra Hamáčka je v tuto chvíli nepředstavitelné, že by Česko někoho deportovalo do Afghánistánu?
Teď je to úplně nepředstavitelné. Ani není cesta. Hranice nejsou prostupné a letecky to taky není možné. Ale i v době, kdy to Hamáček říkal a letiště ještě fungovalo, by k tomu došlo jen tehdy, kdy by s tím deportovaný souhlasil. Muselo by jít o dobrovolný návrat.
