Ministr školství Robert Plaga oznámil, že žáci nemusí probrat vše, co se v předchozím ročníku kvůli koronaviru nestihlo. Neukazuje se tedy, že se na školách učí něco, co vlastně žáci nepotřebují, když to najednou - ač kvůli naprosto výjimečné situaci - ve škole probírat nemusí?
Musíme vycházet z toho, že se stala zcela mimořádná událost. Pokud vypadly tři měsíce školní docházky, tak je jasné, že se to někde projevit musí.
Ale k vaší otázce: když jsem si četl obsah průvodního dopisu, se kterým ministerstvo rozesílalo školám manuál, jak mají postupovat, tak v něm je mimo jiné řečeno, že se má stávající stav vzít jako určitá příležitost k revizi a redukci vzdělávacího obsahu.
Dlouhodobě se shodujeme - minimálně my, kdo se pohybujeme ve vzdělávací politice - na tom, že učivo je informačně strašně přehlcené a je potřeba ho redukovat, abychom mohli učit to, co je skutečně důležité, ale zároveň se starat o to, aby se to naučila drtivá většina žáků. A ne jako nyní to jen odučit, odškrtnout si to a běžet dál. To nejsou dostihy.
Ministr Plaga řekl, že školy by se měly zaměřit na základní látku a předměty, jako jsou jazyky či matematika.
To mě trápí. Kdysi jsme si řekli, že máme vést žáky především ke klíčovým kompetencím. A to v tom teď nevidím. Obávám se, že ti, kdo psali manuál, dělají, jako by se to nestalo. Tak se ptám, kde jsou ty klíčové kompetence? Proč zrovna matematika, čeština a cizí jazyk? Protože se z toho dělají přijímací zkoušky? Pro různé žáky budou klíčové různé předměty. Pro mladého nadějného hudebníka bude určitě klíčová hudební výchova, nikoliv matematika.
Obáváte se, že minimálně na začátku školního roku to může sklouznout k tomu, že se bude dohánět to, co se promeškalo v češtině, matematice a cizích jazycích, na úkor například mediální výchovy, občanské výchovy, tělocviku, výtvarné výchovy a podobně?
Přesně tak. A když zbude nějaký čas, tak tam přidáme trochu chemie, biologie, fyziky, ale výchovy jako by neexistovaly. A pojede se opravdu čeština a matematika, protože ty jsou u přijímacích zkoušek. A na tom je krásně vidět, jak jednotné přijímací zkoušky ovlivňují učivo základních škol. Ostatně bylo to vidět už na tom, koho jsme jako prvního pustili do znovuotevřených škol, tedy deváťáky. Proč? Aby se doučili na přijímací zkoušky. To, že máme třicet procent dětí, které přijímací zkoušky nedělaly a byly přijaté na učiliště, nikoho nezajímalo.
Co to bude znamenat pro žáky, pokud do nich ve školách budou opravdu hustit jen matematiku a jazyky a budou ochuzeni třeba o výchovy?
Myslím si, že to bude rozdílné škola od školy. Abych ale nenasazoval panu ministrovi psí hlavu, tak musím říct, že v manuálu je spoustu dobrých a zajímavých věcí. Mimo jiné je tam apel na učitele, že se mají zaměřit především na to, co žáci umí, a ne lovit to, co neumí. Mají je podpořit a navázat tam, kde skončili. To znamená maximálně individualizovat výuku a podobně. Tohle jsou všechno věci, které jsou dobré. Záleží na školách, jak to uchopí.
Věřím tomu, že spoustu rozumných ředitelů škol se to bude snažit kousek po kousku rekonstruovat a bude zohledňovat, jaké žáci měli podmínky, protože byly v jednotlivých rodinách diametrálně odlišné. Na základě toho můžeme očekávat, že diametrálně odlišná bude i úroveň znalostí jednotlivých žáků.
Na druhou stranu jsme po prázdninách. I kdyby nebyl koronavirus, tak prostě po dvouměsíčním resetu stejně většina žáků začíná v mnoha předmětech nanovo. Když jste přišel v září do první hodiny a zeptal jste se žáků, co dělali minulý rok s předchozím učitelem, tak jste se dozvěděl, že nic. Když jste zkoušel jejich znalosti testovat, tak jste zjistil, že efektivita frontální výuky informačně přebušeného učiva je dost mizerná. Jestli někdo měl dvouměsíční prázdniny a někdo de facto pětiměsíční, tak to možná zase takový rozdíl nebude.
Jak obtížné bude pro nové deváťáky dohnat manko, které jim v osmé třídě způsobil koronavirus, tak, aby se mohli řádně připravit na jednotné přijímací zkoušky na střední školy?
Více než na konkrétní škole to závisí na podmínkách, které mělo dítě doma. To je faktor, který významně promlouvá i do školy, která běží normálně podle každodenního rozvrhu. Pokud jste z rodiny, kde vám všichni naznačují, že něco se učit je zbytečné, a nevytváří vám vhodné podmínky, spíše vás demoralizují, nepodporují vás a soustřeďují se na každý váš neúspěch, tak to máte prostě těžké, i když výuka běží každý den.
Nedá se tedy říct, že určujícím faktorem je jenom výuka ve škole. Musíme vnímat, že podmínky každého dítěte jsou individuální a jsou mnohem komplexnější, než je jenom školní docházka.
Nemohou ale tyto "delší prázdniny" ještě více prohloubit rozdíly mezi žáky?
Samozřejmě. To je věc, na kterou upozorňuje většina neziskových organizací, které se školství věnují. Musíme počítat s tím, že nám prudce vzrostly nerovnosti. S tím ale manuál také pracuje a apeluje na učitele, aby individualizovali výuku, zjišťovali, kdo kam v učení došel, a případně se snažili žákům individuálně pomoci.
To, co jste na začátku popsal jako slova pana ministra, můžeme brát jako podporu odstraňování nerovností. Učitel v podstatě může - má to povolené od ministra - udělit jakýsi odpustek něčeho, co někdo nenasbíral a už to holt nenasbírá, ale tak to nevadí a jdeme dál.
S tím souvisí také to, že ministr vyzval učitele, ať zpočátku neznámkují žáky.
Přesně tak. Ačkoliv to tam výslovně zmíněné není, tak já v tom vidím prvky pozitivní motivace. Učitelé jsou vyzýváni, aby výuku stavěli zejména na pozitivní motivaci. Normálně totiž číháme na chyby žáků a ty potom ve jménu spravedlnosti nemilosrdně známkujeme. Ve skutečnosti to ale není jenom o schopnostech žáka, ale hodnotíme i jeho další podmínky. To, jestli se zrovna špatně vyspal, jestli se včera zrovna rozešel s přítelkyní, jestli má rodinné zázemí, nebo nemá. Faktorů je prostě mnohem více.
Je tedy tohle příležitost, jak vybočit ze zavedených kolejí toho, že nejdůležitější je známkování, a sáhnout k jiným způsobům hodnocení?
Určitě. Je tam apel na formativní hodnocení. Určitě je to správný směr, ale tohle se bohužel nezavede ze dne na den. Je potřeba s učitelskými sbory pracovat a nedá se to udělat tak, že na to přistoupí jeden učitel ve škole, která jinak pojede dál na známkování. Musí se to udát napříč sborovnou, musí s tím mít nějakou zkušenost, musí být na to školená. Je to určitě nakročení správným směrem, ale ta cesta bude mnohem komplikovanější a dlouhodobější.
Je to ale každopádně jedinečná příležitost.
Celé to beru jako ohromnou příležitost. Díky pandemii vlastně udělalo školství digitální skok. Konečně učitelská profese bude jako všechny ostatní a dostane ke své práci počítač. Hurá! Ale to není všechno. Najednou hovoříme o komunitních kruzích, o prevenci sociálně patologických jevů, ale i o pozitivní motivaci, formativních prvcích hodnocení a tak dále.
Věříte ale, že se to skutečně z papíru převtělí do reality?
Minimálně na některých školách ano. Hodně záleží na ředitelích škol. Manuál je pro ně obrovskou příležitostí a dobrými notami. Teď je to především na nich. Pozorujme jednotlivé ředitele, jak se s tím vypořádávají. To jsou teď klíčové osoby. Dostaly noty, které kromě zmíněných výhrad opravdu nehrají falešně, a celkově je symfonie napsána moc hezky. Teď to chce, aby to s nimi oni jako dirigenti s orchestrem dobře odehráli.
Plaga: Návrat do škol bude v běžném režimu
