Praha - Z domu ve Vlašské ulici 32 na Malé Straně je ideální výhled na hlavní vchod německé ambasády. Když z ní před 20 lety prchaly stovky východních Němců za Západ, měla to celé jako na dlani i tehdejší tajná policie.
V domě číslo 32 si už dávno před tím zřídila jedno ze svých pozorovacích stanovišť s kamerami a fotoaparáty. Nic v domě jí sice nepatřilo, ke špiclování jí však pomohli obyčejní občané - za peníze pronajali tajným místa pro pozorovatelny.
Jejich případ se Aktuálně.cz podařilo zdokumentovat právě při mapování masivního exodu Němců. Ukazuje, že mezi aktivními pomahači StB byli i ti, kteří se sice neoctli na seznamech evidovaných spolupracovníků, ale zato figurují na objevených výplatních listinách.
Pronájem nadporučíka Hlaváče
Dobové dokumenty ukazují, že místnosti ve Vlašské 32 pronajala Státní bezpečnosti tehdejší majitelka Anežka Kořínková.
V jejím domě bylo jedno pozorovací stanoviště vybudováno v polovině 70. let. Další místnost si StB zabrala o deset let později.
Na podzim roku 1984 ji navštívil nadporučík Hlaváč. Řekl jí, že jde o plán "odboru ochrany zastupitelských úřadů". "Tato místnost by sloužila k umístění dvou TV kamer a fota. Tímto opatřením bude zkvalitněna dokumentace na výše uvedeném zastupitelském úřadě," stojí v záznamu StB z 23. října 1984.
Na jaře 1985 byla uzavřena dohoda. Tajná policie za podnájem místnosti velké něco přes 11 metrů čtverečních platila měsíčně 140 korun. Bylo to v době, kdy litr mléka stál 2 koruny a desetistupňové pivo 2,50.
Součástí smlouvy uzavřené na dobu neurčitou bylo i to, že tajní policisté mohou využívat záchod a užívat vodovod.
Smlouva šla vypovědět nejdříve po třech letech od uzavření, ale paní Kořínková to udělala ještě později. Až po listopadu 1989.
"Na základě nového zákona o pronájmu nebytových prostor ruším předchozí smlouvu a žádám Vás, abyste uvolnili a předali v původním stavu do 31. 12. 1990 Vámi užívanou místnost v rodinném domku v Praze 1 - Vlašské 32. Vzhledem k nové situaci ji chci přenechat synovi a jeho rodině k soukromému podnikání," napsala 19. září 1990 paní Kořínková v dokumentu, který se zachoval v archívu.
"Takových pozorovacích míst bylo po Praze asi osmdesát. U velkých ambasád - německé, americké či francouzské - to bylo naprosto běžné," říká Jiří Reichl, mluvčí Ústavu pro studium totalitních režimů.
Rodina mlčí
Paní Kořínková už nežije, v domě ve Vlašské ulici žijí její příbuzní.
Aktuálně.cz je oslovilo se žádostí, zda by tehdejší události objasnili, ale bez úspěchu. Podařilo se sice navázat kontakt s jejím synem a vnukem, ale rodina očividně o této kapitole svého života nechtěla mluvit. Ačkoli si vzala telefonní číslo, redakci Aktuálně.cz už se neozvala a vnukův mobilní telefon už pak také nikdo nezvedl.
Nebylo proto možné zjistit, jaké motivy paní Kořínkovou ke spolupráci s tajnou policií vedly, zda například nepodlehla vydírání či nátlaku tajných.
Podle expertů v Ústavu pro studium totalitních režimů šlo takovou nabídku, jako dostala paní Kořínková, odmítnout i v éře komunistické totality.
Existují i případy, kdy to lidé udělali.
"StB však obvykle chodila najisto. Vytipovala si, kdo je neodmítne, například členy KSČ nebo vojáky," řekl Aktuálně.cz Reichl.
Agenty vypověděli dříve
Před německou ambasádou měla StB pozorovací stanoviště i v dalším domě ve Vlašské - v čísle 28. Zde bydlí rodina Mestekových a ze záznamů vyplývá, že majitelé vypověděli bezpečnosti smlouvu ještě před listopadem 1989.
Podle dobových dokumentů zrušila StB svou zdejší pozorovatelnu v září toho roku, a to na žádost majitelky domů paní Mestekové.
"Když tady byl ten velký exodus lidí z NDR, už v našem domě StB nebyla," říká dnes Jan Mestek, vnuk majitelky, která zřejmě s StB uzavřela smlouvu.
Ani on ovšem nezná okolnosti o pobytu tajné policie, ani jak se dohoda uzavírala. "To bylo asi ještě za babičky," odhaduje.
"Byli tady odjakživa. Měli kamery na půdě, odkud po zadní fasádě vedl svazek kabelů silný jako okap. Vedl do místnosti v přízemí, kde dnes sídlí Lékaři bez hranic," vypráví pan Mestek.
Lidi od StB prý v domě skoro nepotkával. "Byli neviditelní," řekl.
Spalo u nás 50 lidí z NDR
Jan Mestek vzpomíná na podzim 1989, kdy lidé z NDR zaplavili německou ambasádu. Pod okny tábořily tisíce utečenců, kterým prý Mestekovi vařili guláš v obrovském hrnci.
"Asi padesát lidí s malými dětmi spalo v našem bytě. Jedna žena dokonce před ambasádou porodila," vzpomíná Jan Mestek, kterému tehdy bylo 22 let. Dlouhé roky pak od těchto rodin Mestekovi dostávali k Vánocům přání.
"Z místa pod střechou, kde točila StB, pak uprchlíky z NDR natáčely západní štáby. Zrovna teď jsem viděl dokument, kde jsou i záběry z naší střechy," řekl Aktuálně.cz Jan Mestek.
Osm stovek za to, že na Němce bylo pořád vidět
StB však za dobrý výhled před německou ambasádou platila i dalším lidem.
V dokumentech lze objevit, že v prosinci 1988 dostal od bezpečnosti věcný dar 800 korun jakýsi soudruh Modlinger, vedoucí odboru veřejného osvětlení.
Za co? Zajistil estébákům dobré světlo pro večerní a noční pozorování.
"Celoroční pomoc v oblasti veřejného osvětlení v místech našich zájmů a za přednostní vyřizování žádostí na osvětlovací tělesa a příslušenství," zní dobové zdůvodnění.
