Washington - Pokusy o tajné vyzbrojování protivládních povstalců ve vnitrostátních konfliktech, které v řadě případů provedla americká Ústřední zpravodajská služba (CIA), zřídkakdy vedly ke kýženému cíli.
Podle deníku The New York Times to uvádí analýza CIA, jejíž závěry dodaly argumenty skeptikům v otázce možného vyzbrojování syrských rebelů, kterou řeší Bílý dům.
Americký prezident Barack Obama požádal CIA o analýzu ve chvíli, kdy začal zvažovat poskytnutí zbraní povstalcům bojujícím proti armádě syrského prezidenta Bašára Asada.
V roce 2012 se sice stavěl proti, loni už ale povolil CIA zahájit vyzbrojování rebelů cvičených na základnách v Jordánsku.
"Chmurné závěry"
Později Pentagon začal chystat výcvikový program pro skupiny "prověřených" povstalců, kteří by měli v rámci rebelských skupin svést boj proti radikálům z džihádistického hnutí Islámský stát (IS).
"Jedna z věcí, kterou chtěl Obama vědět, byla: fungovalo to někdy?" prohlásil jeden z někdejších vysokých vládních činitelů, který se zúčastnil debaty o analýze.
Podle něj jsou její závěry "docela chmurné". Vzhledem k tajnému charakteru materiálu o něm nebyl nikdo ochoten s médii hovořit jinak než anonymně.
Podle studie mělo poskytování zbraní protivládním bojovníkům na vývoj konfliktu zvláště slabý účinek v případech, kdy se do jejich otevřené podpory nezapojily americké jednotky přímo v terénu. Pozemní akci přímo v Sýrii přitom Washington opakovaně vyloučil.
Úspěch? Afghánistán, i když...
Jedinou výjimkou úspěšného případu, kdy CIA poskytla zbraně a američtí vojáci se do konfliktu nezapojili, byla podle analýzy sovětsko-afghánská válka v 80. letech, z níž po americké podpoře afghánským bojovníkům Moskva v roce 1989 vycouvala.
Na druhou stranu však někteří z radikálních Afghánců později zformovali jádro teroristické sítě Al-Káida, která 12 let po skončení zmíněného konfliktu zaútočila na Spojené státy.
Právě velmi obtížná předpověď vývoje toho, v jakých rukou americké zbraně skončí, dává podle některých amerických činitelů další argumenty odpůrcům vyzbrojování syrských rebelů.
Neblahé vzpomínky na Nikaraguu či Kubu
Mezi neúspěšné operace, které většinou zahrnovaly snahu o podporu rebelů bojujících proti krajně levicovým vládám, patří například podpora takzvaných jednotek contras v Nikaragui, které se v 80. letech marně snažily svrhnout tamní vládu, či invaze kubánských bojovníků vytrénovaných a vyzbrojených CIA zacílená v roce 1961 na svržení komunistického vůdce Fidela Castra. Operace v Zátoce sviní tehdy skončila americkým fiaskem.
Šéf Bílého domu v listu The New Yorker s odkazem na analýzu uvedl, že požádal CIA o příklady konfliktů, kdy by americká snaha o podporu a vyzbrojování povstalců vedla k dobrému výsledku, ale tajná služba "s ničím velkým nepřišla".
Také poslední vývoj syrského konfliktu podle The New York Times posílil ve Washingtonu skeptický pohled na schopnosti a spolehlivost syrské opozice.
O tom, že případné další vyzbrojování a výcvik syrských protivládních bojovníků není záležitostí blízké budoucnosti, svědčí prohlášení mluvčího Pentagonu Johna Kirbyho. Ten minulý týden prohlásil, že potrvá dlouhé měsíce, než americká armáda určí, jaké konkrétní povstalce a jakým způsobem vlastně podporovat.
