Washington - I americký prezident je jen člověk. Donalda Trumpa nevyjímaje. A není lehce na světě člověku samotnému.
"Samozřejmě, že na rodinu to má velký dopad," posteskl si Donald Trump před pár dny pro list Washington Times ke svému dočasnému odloučení od ženy Melanie a jejich jedenáctiletého syna Barrona.
Zatímco prezident se v den inaugurace přestěhoval do Bílého domu, oni zůstali bydlet v New Yorku. V jejich tamním apartmá v Trump Tower. Kvůli Barronovi, aby mohl dokončil tento školní rok.
Částečně už od léta a definitivně po prázdninách však už i Barrona, který na fotkách vypadá stále stejně udiveně a zranitelně, jako když o vítězné volební noci vedle svých rodičů na pódiu pomrkával do světel reflektorů, čeká přesun.
Z hektického kosmopolitního New Yorku do mnohem klidnějšího, až "nudného" Washingtonu. V hlavním městě už byla vybrána škola, rodina bude zase kompletní. Pohromadě v Bílém domě.
Když se děti stěhují
Pro americkou politiku by to mohla být změna k lepšímu. Prezident možná bude mít méně času po ránu sledovat FOX News a pak by mohl méně i tweetovat.
Barronovi ale nebude, alespoň z počátku, co závidět. Není to jen tak, vytrhnout jedenáctiletého kluka z jeho školního a kamarádského zázemí a ze dne na den jej přesadit do cizího prostředí.
Jak se přesvědčil i Trumpův předchůdce Barack Obama. Jeho dvě dcery, tehdy sedmiletá Sasha a desetiletá Malia, po tátově vítězství ve volbách v listopadu 2008 prý oplakaly, že se budou muset stěhovat z Chicaga do Washingtonu.
Ale aby to měly dcerky o něco lehčí, udělali tehdy manželé Obamovi dvě věci. Zaprvé s sebou do Bílého domu vzali jejich babičku, prezidentovu tchyni Marian Robinsonovou.
A za druhé, přímo o volební noci svým děvčatům slíbili, že jim pořídí štěně. Dříve než Obamovi odbilo prvních 100 dní v úřadě, do Bílého domu skutečně přibyl šestiměsíční Bo. Štěně portugalského vodního psa, dárek od senátora Edwarda Kennedyho.
Chcete mě?
O tom, zda by si chtěl i Donald Trump vzít do Bílého domu Barronovu babičku a svoji tchyni Amaliju Knavsovou, která bydlí v New Yorku, americká média nic neříkají.
Zato poměrně intenzivně spekulují o druhé věci. Pořídí si prezident Trump pejska? Nebo nějakého jiného domácího mazlíčka?
Je třeba říct, že i v článcích o takto politicky nevinné, zdánlivě nadstranické záležitosti se odrážejí vyhraněné pohledy na Donalda Trumpa.
Na jednu stranu by bylo zcela v duchu tradice, kdyby si Trump obstaral "prvního psa" nebo jiné zvíře. Prakticky každý prezident, co paměť amerických historiků sahá, nějakou "havěť" v Bílém domě měl.
Řada z nich měla dokonce mnohočetné zvířectvo. Například Abraham Lincoln choval koně, kozy, krocana, králíky a dvě kočky. O jedné z nich, Dixie, přitom tvrdil, že je chytřejší než celý jeho kabinet, a navíc neodmlouvá.
Známý zálesák Theodore Roosevelt měl svého druhu soukromou zoo. Od morčat přes papoušky, hada, jezevce, poníka, medvěda až k hyeně.
Obdobně exotické mazlíčky měli i Calvin Coolidge (lvíčata a hrošíka) či Herbert Hoover, po jehož Bílém domě se kromě jiného procházeli dva aligátoři.
Pes, jediný přítel prezidentů
Jak ovšem říkal prezident Harry Truman: "Chcete-li mít ve Washingtonu přítele, pořiďte si psa."
Což kromě něho (v úřadě byl v letech 1945 až 1953, pozn. red.) - před ním i po něm - za posledních více než sto let učinili všichni američtí prezidenti.
Deník Washington Post vypočítal, k čemu všemu může být pes v Bílém domě dobrý.
Může prezidenta "polidšťovat", zlepšovat jeho image v médiích. Například i Richard Nixon vydělal na tom, když jako kandidát na viceprezidenta v kampani v roce 1952 upozornil, že své šestileté dceři Tricii pořídil kokršpaněla jménem Checkers.
Psi můžou pomoci překlenout politické příkopy. V bezmála polovině amerických domácností, demokratických i republikánských, mají psa.
"První pes je pro prezidenta tou řídkou příležitostí, kdy může být vnímán jako další obyčejný člověk, který má rád psy," dodává list.
Pes v Bílém domě navíc může snižovat stres svého pána. Jak podle Washington Post činil například černý skotský teriér Barney pro George W. Bushe.
Trump zvířata nemusí
Ale Donald Trump? S ním se zřejmě nic nemá podobně jako s jeho předchůdci v úřadě prezidenta.
Washington Post připomíná, že po svém zvolení už jednou odmítl nabídku své dobré známé z Floridy, aby si do Bílého domu pořídil psa. Podle vlastních slov by se pejskovi nemohl dost věnovat, protože hodně cestuje.
Jenže Američané se ptají: není to jen výmluva? Není to spíše tak, že Trump se psů a zvířat obecně trochu štítí? A není na jeho odtažitém vztahu k domácím mazlíčkům něco trumpovsky "podezřelého" a "divného" zároveň?
Podle spisovatele Alexe Beama se "podle všeho zdá, že Trump nemá zvířata rád".
Beam ve svém textu pro deník New York Times připomíná, že současný americký prezident nikdy sám žádného domácího mazlíčka neměl. Navíc na sebe už dříve prozradil, že se bojí nečistot všeho druhu. Jeho časté mytí rukou údajně až hraničí s fóbií.
Spisovatel pak cituje Alana M. Becka, profesora ekologie zvířat na Purdue University. "Je těžké si nevšimnout jeho nedostatku vztahu ke zvířatům a k přírodě obecně," říká profesor. Upozornil také, že Trumpovi synové Donald Jr. a Eric jsou "trofejní lovci".
Podle spisovatele Beama je přitom vědecky dokázáno, že lidé, kteří mají domácího mazlíčka, mají nižší tlak a že domácí zvířata svým majitelům mohou navíc posloužit jako "společenské mazivo". Mohou usnadnit potenciálně nepříjemnou komunikaci s jinými lidmi.
Pomůcka na vůdce Kima
Beam upozorňuje, že i psycholog a zakladatel psychoanalýzy Sigmund Freud si často bral k psychoanalytickým sezením svého psa čau-čau jménem Jofi. A někdy k pacientovi prostřednictvím Jofiho, v třetí osobě, dokonce i promlouval. "Jofi se rozhodl dát vám ještě šanci."
Podle Beama si lze snadno představit, jak by právě i Trumpovi v tomto smyslu mohl nějaký domácí mazlíček skvěle posloužit. Například při hypotetickém setkání se severokorejským vůdcem Kim Čong-unem by mohl prezident nechat promluvit svého hypotetického psa Fida (což bylo jméno psa Abrahama Lincolna).
"Fidovi dělají vážné starosti vaše rakety středního doletu," domýšlí spisovatel Beam celou situaci.
Pokud by se ale Trump přeci jen rozhodl, že synovi Barronovi nějaké zvíře pořídí, byl by to pes?
Deník Washington Post si všiml, soudě podle jeho vyjádření, že Trump "nemá o nejlepším příteli člověka právě dobré mínění". Naopak, jedna z jeho obvyklých urážek je přirovnání ke psovi.
V loňské kampani o svém republikánském soupeři Tedu Cruzovi řekl, že "sípe jako pes". Jiný z protikandidátů, Marco Rubio, se podle něj prý zase "potí jako pes". A za "psy" Trump označil i řadu novinářů.
Ale je možné, že pokud by se syn Barron spokojil s jinou zvířenou, mohl by se nakonec dočkat.
Kočičí prezident
Podle spisovatele Beama se zdá, že Trump je více "kočičí" typ. Neurotický. A ne člověk "psí", který bývá spíše se vším souhlasný.
A když nic jiného, nakonec by to prý mohla být i Trumpova soutěživost, co by jej přimělo pořídit si do Bílého domu domácí zvíře.
Vždyť ruský prezident Vladimir Putin se už ukázal s kdečím, například i s tygřím mládětem.
