Brjuchanov v Černobylu pracoval od roku 1970 a řídil výstavbu elektrárny, stejně jako města Pripjať, kde téměř všichni zaměstnanci bydleli. První jaderný blok začal vyrábět elektřinu v roce 1977.
Šestadvacátého dubna 1986 v noci, kdy došlo k explozi, Brjuchanovovi telefonovala směna jako jednomu z prvních lidí. Dorazil na místo a svolal zasedání krizového štábu, připadla mu také povinnost informovat nadřízené v Moskvě. Ačkoliv tvrdil, že situace je pod kontrolou, zároveň si všiml, že reaktoru chybí horní kryt.
"Říkal jsem si ne, to přece nemůže být pravda! Ale také jsem si myslel, že nemusel vybuchnout reaktor, že třeba explodoval vodík," uvedl Brjuchanov. Když ale uviděl před elektrárnou na zemi kusy grafitu, začal prý tušit, že je zle.
Další hodiny a dny ukázaly, že situace je katastrofální a radiace masivně uniká. Když se začali hledat viníci tragédie, Brjuchanov byl mezi prvními. Už na začátku května skončil jako ředitel elektrárny a 3. července 1986 jej vedení Ústředního výboru Komunistické strany Sovětského svazu (KSSS) kvůli "vážným pracovním chybám" vyloučilo ze strany. Před havárií byl přitom delegátem sjezdu KSSS v Moskvě.
"Hledali oběť"
V srpnu 1986 se Viktor Brjuchanov vrátil na Ukrajinu z rodného Taškentu, kde byl na pohřbu své matky. Zemřela podle něj na infarkt, který dostala po zprávě o tom, co se stalo v Černobylu. Hned po návratu ho sovětská prokuratura obvinila "z narušení zásad bezpečnosti při provozu průmyslových zařízení". Soud s ním začal o rok později.
Brjuchanov dostal trest deseti let vězení a nakonec si odseděl polovinu. Málokdy mluvil s novináři a v jednom z mála rozhovorů řekl, že se po nehodě prostě hledala oběť. Cítil se nevinný, protože o konstrukční vadě elektrárny nevěděl. Konkrétně šlo o kanálový reaktor velkého výkonu (RMBK), který jeho tvůrci označovali za naprosto bezpečný.
"Potřebovali prostě, aby někdo byl odsouzen. Aby se mohlo ukázat na někoho, kdo za to může. Postavili by mne i ke zdi a zastřelili, ale na to paragraf nenašli. I deset let ale bylo strašně moc. První noc po mém odsouzení mi do cely dali strážného, měli strach, že si něco udělám," vypověděl později Brjuchanov s tím, že když seděl ve vězení, narodila se mu vnučka, kterou dlouho neměl příležitost vidět.
Brjuchanov si také stěžoval na to, že svědky a znalce, kteří by svědčili v jeho prospěch, k soudu nepouštěli. Scény ze soudní síně mohli vidět diváci také ve filmové sérii televize HBO Černobyl, ve které hrál Brjuchanova britský herec Con O’Neill.
Konstrukční chyba
Osudnou noc 26. dubna 1986 s ohledem na snížení dodávek energie pro Kyjev obdrželo vedení černobylské elektrárny žádost, aby zkušební odstávku a snížení výkonu reaktoru o den odložilo. Směna začala s testem osmadvacet minut po půlnoci.
V čase 1:22 počítač ukázal, že rychlost štěpné reakce se velmi zvyšuje. Technici vypnuli přívod elektřiny do vodních pump, a jelikož je poháněl turbínový generátor jen setrvačností, vodní tok se snížil. Turbína byla odpojena od reaktoru a tlak páry v jádru se zvyšoval.
Jediným možným postupem v danou chvíli bylo reaktor vypnout. To směna také udělala: odstranila kryt z knoflíku známého jako AZ5 a stiskla ho. Do reaktoru se začaly zasouvat regulační tyče. Tento typ, známý pod zkratkou RMBK, měl ale jeden problém: hroty tyčí byly vyrobené z grafitu. Místo zpomalení reakce, které technici očekávali, nastalo ještě větší zrychlení. Šlo o konstrukční chybu, již směna ani vedení elektrárny nemohly ovlivnit.
Ukrajinská média citují zdroje z jeho rodiny, podle kterých Viktor Brjuchanov v posledních letech prakticky neopouštěl svůj kyjevský byt. Prodělal dvě mrtvice a zhoršil se mu zrak natolik, že už nemohl číst. Dříve trávil čas luštěním křížovek a sledováním televize. Zůstal ale zastáncem jaderné energie a zastával názor, že lidstvo se bez ní neobejde a že v budoucnosti zůstane jako zdroj energie nenahraditelná, napsal ukrajinský server Fakty. "Černobyl je můj kříž, který ponesu do konce," říkával Brjuchanov příbuzným.
