Držitelka prestižní Pulitzerovy ceny Applebaumová ve své nejnovější knize s názvem Autokracie, a.s.: Diktátoři, kteří chtějí vládnout světu popisuje, jak dochází k úpadku demokratických institucí po celém světě.
Novým nebezpečím se podle ní stává propojení autokratů, kteří si navzájem pomáhají. "Jejich největší společný zájem je potřeba postavit se proti nám, proti liberálnímu světu a jeho hodnotám - a zejména proti myšlenkám demokracie," tvrdí Anne Applebaumová
Anne Applebaumová
Rodačka z amerického Washingtonu a naturalizovaná Polka se profesně věnuje zejména problematice sovětského Ruska a východní Evropy, o které píše pro renomovaný americký časopis The Atlantic. V roce 2004 získala prestižní Pulitzerovu cenu v kategorii literatury faktu za knihu o ruských pracovních táborech Gulag.
Jejím manželem je polský politik, ministr zahraničí Radoslaw Sikorski. Spolu se svými dvěma dětmi žijí v polském Chobielinu nedaleko Bydhoště, kde si po roce 1989 koupili a postupně zrekonstruovali zdevastovaný klasicistní zámeček.
Jak funguje globální síť autokratických režimů, kterou popisujete ve své nové knize?
Jako velká korporace, tvořená různými firmami. Každá z nich dělá své vlastní věci, mají volné vazby a spolupracují, když je to pro ně výhodné. Tři největší a nejagresivnější jsou Rusko, Čína a Írán. Mají největší vliv po celém světě. Globální síť tvoří v Latinské Americe i Venezuela a Kuba a doplňují ji africké státy, které ovlivňuje Moskva.
Tvrdíte, že dnešní autokraté upevňují své vazby "nikoliv prostřednictvím ideálů, ale obchodů"…
Ano, mají společné zájmy. Chtějí například využívat globální finanční systém k praní peněz nebo sdílet propagandu. Ale jejich největší společný zájem je potřeba postavit se proti nám, proti liberálnímu světu a jeho hodnotám - a zejména proti myšlenkám demokracie.
Jazyk práv a transparentnosti je ohrožují. Jsou to diktatury, které se snaží vyhnout kontrolám a rovnováze moci. Každý, kdo tyto věci prosazuje, jim stojí v cestě.
Motivuje je tedy čistě moc a bohatství. Jak se to liší od totalitních bloků 20. století? Vyvinula se tato síť nějakým způsobem?
Ve 20. století byl sovětský blok propojený ideologií a veden jednou zemí - SSSR - s jednou skupinou vůdců. Takto to nyní nefunguje: neexistuje speciální místnost, kde by se scházeli, vydávali rozkazy a všichni je následovali. Jednají ve svém vlastním zájmu, když se jim to hodí. Je to síť, nikoli blok. A to ji dělá velmi odlišnou.
Proč dříve státy potřebovaly ideologii, aby spolupracovaly, ale teď ji globální síť autokratických režimů nepotřebuje? Co se změnilo?
Číňané investují do autokratických režimů po celém světě a pomáhají je podporovat. Rusové dělají totéž. Nabízejí žoldáky diktátorům v Africe, kteří mají problémy. Hledají oblasti, kde mají něco společného a kde si mohou navzájem pomoci. A k tomu společnou ideologii opravdu nepotřebují.
Lídři autokratických států jsou miliardáři, kteří mají peníze na uplácení a ovlivňování ostatních. Mají velký zájem na utajení, na nedostatku transparentnosti a na udržování systémů nejen kvůli moci, ale hlavně kvůli penězům.
V knize píšete také o zásadních změnách v technologiích. Jak síť autokratů posílil třeba vznik internetu nebo umělé inteligence?
Velmi. Číňané mají sledovací technologie, které jsou milionkrát sofistikovanější než cokoliv, čím disponoval Sovětský svaz nebo nacisté, a prodávají je lidem. Tyto technologie se nyní používají v mnoha zemích po celém světě. V tom se nejvíce projevuje současná hrozba: nynější autokraté mají mnohem více způsobů, jak si udržet moc než jejich předchůdci ve 20. století. To by pro nás jako pro demokratický svět mělo být obrovským varováním.
Jsou autokraté v rozkladu demokracie úspěšní?
Nevím, jestli ji chtějí přímo rozložit. Řekla bych, že ji chtějí podkopat a zajistit, aby je neohrožovala. Nepřijde mi to úplně jako otázka úspěchu, myslím, že to bude dlouhý boj, který pravděpodobně potrvá po zbytek našich životů.
Jak se s vědomím tohoto díváte na válku na Ukrajině?
Jako na docela jasný příklad ruského neúspěchu. Měla rychle skončit a být velkým triumfem pro Vladimira Putina. Místo toho se vleče už dva a půl roku. Zatímco spolu mluvíme, Ukrajinci útočí na Rusko (v Kurské oblasti, pozn. red.). Nicméně, jak už jsem řekla, jsou tu vzestupy i pády. Ruská autoritářská propaganda například pravděpodobně ovlivnila některé volby v demokratickém světě.
Je Západ do určité míry spoluviníkem toho, že se síť autokratických režimů dál rozpíná?
Myslím, že někteří lidé si to uvědomili, ale ne všichni. Jde spíše o to, že v západním finančním a politickém systému pracují nebo působí lidé, kteří s autokracií sympatizují. Ve většině evropských zemích existují politické skupiny lidí, o kterých se říká, že jsou ovlivněné Ruskem nebo ruskými myšlenkami, ale ve skutečnosti s nimi souhlasí. A jsou rádi, když jsou tyto myšlenky propagovány. Nezdráhají se tomu dokonce pomáhat.
Na druhé straně i demokratický svět má spojence uvnitř autokracií. Aktivisté a opozice ve Venezuele nebo třeba íránské ženské hnutí jsou velkou hrozbou pro jejich režimy. Tato hnutí jsme nevytvořili, ale jsme jejich spojenci - nebo bychom přinejmenším měli být. Oni velmi spoléhají na naše myšlenky a využívají je.
Jak se podle vás bude globální síť autokratických režimů vyvíjet do budoucna, zejména s ohledem na probíhající války ve světě?
Nejsem moc velký fanoušek předpovědí. Co se stane, záleží na tom, co uděláme my. Jak na to zareagujeme? Provedeme reformy v našich vlastních zemích tak, jak bychom měli? Postavíme se proti autokraciím tam, kde se snaží rozšiřovat svůj vliv, nebo budeme přihlížet?
Pokud posílíme naše demokratické instituce a zůstaneme pevní proti těmto režimům, můžeme omezit jejich vliv a možná dokonce zvrátit některé jejich úspěchy. Ale pokud nebudeme řešit vnitřní slabiny v našich vlastních systémech, jako je politická polarizace nebo ekonomická nerovnost, pak se vystavujeme riziku.
