Andrijko v rozhovoru přes platformu WhatsApp hovoří o tom, že Ukrajinci dělostřelecké granáty nutně potřebují. Z české iniciativy, která shání munici pro Ukrajinu, tak mají radost.
O možnosti zakoupit ve třetích zemích granáty pro napadenou zemi informoval český prezident Petr Pavel na mnichovské bezpečnostní konferenci v polovině února. Premiér Petr Fiala tento týden uvedl, že vedle závazně potvrzeného nákupu 300 tisíc nábojů má iniciativa nezávazně přislíbeno dalších zhruba 200 tisíc kusů.
"Iniciativu sledujeme. Je to skvělé. Dělostřelecké granáty nutně potřebujeme, protože Rusko je samozřejmě obrovská vojenská nestvůra. Má všeho velké množství, i granátů. Na všechno má peníze," popisuje Andrijko.
Ukrajincům chybí také bezpilotní letouny. "Drony, to jsou naše oči. V dronech i granátech máme deficit proti nepříteli, a proto je pro nás skvělé, že Česko dává dohromady dodávky munice. I když zatím nevíme, kdy ji dostaneme," dodává.
Doplňuje, že on i jeho spolubojovníci Česko považují za velmi přátelskou zemi, která Kyjevu pomáhá, i její vláda. "Jasně že i v Česku jsou lidé, kteří podporují Rusko, ale takoví jsou i na Ukrajině. Vaší pomoci si velmi ceníme a opravdu to neříkám proto, že jste Čech," zdůrazňuje.
Padlý český dobrovolník
V Karpatské Siči po jeho boku a pod jeho velením válčí i cizinci včetně Čechů. Byl to Ruslan Andrijko, kdo jako první přinesl více informací o Čechovi, který v únoru padl během bojů o východoukrajinskou Avdijivku. Rusové nad tímto získali kontrolu minulý měsíc.
"Statečně bojoval v české bojové jednotce našeho praporu. Bránil vesnici Virnopillja a město Barvinkove u Izjumu, útočil na mosty, osvobozoval vesnice (…) Za necelý rok v zákopech se dokonale naučil ukrajinsky a mluvil s mírným českým přízvukem, což zdůrazňuje krásu jazyků našich bratrských národů. Rozuměl všem rozkazům v ukrajinštině a dával je sám Ukrajincům, což je v bitvě velmi důležité," napsal Andrijko 20. února na Facebooku o českém spolubojovníkovi T. Z. přezdívaném Sparta. (Redakce Aktuálně.cz zná celé jméno českého dobrovolníka, s ohledem na jeho rodinu ho ale nezveřejňuje. - pozn. red.)
"Stále mě trápí svědomí, že jsem neudělal dost pro to, aby tento velký válečník zůstal v naší jednotce. Kdybych mohl vrátit čas, udělal bych víc, ale v životě není žádné kdyby. Zemřel v pekle, které se jmenuje Avdijivka," doplnil Andrijko na Facebooku.
Přítomnost zahraničních dobrovolníků je podle něj pro ukrajinské vojáky velmi důležitá. Nejsou tak sami v boji proti zlu, které chce zničit jejich zemi.
"Každý člověk se bojí, je to normální instinkt. I s ním musíme bojovat, je třeba se maximálně soustředit na svůj úkol. Člověk se nesmí nechat paralyzovat, protože na tom, co udělá nebo neudělá, závisí také život kamarádů a spolubojovníků. My prostě nemáme kam ustoupit. Je to naše země, bráníme své rodiny, svoji zemi, Evropu. Máme motivaci k tomu, abychom neustupovali," líčí. Sám na Ukrajině bojuje od začátku ruské agrese v únoru 2022.
Zbraně nepřítele jako trofej
Ze začátku bránil Kyjev ze severu, se svou jednotkou praporu Karpatská Sič držel pozice v Irpini a Brovarech severně od ukrajinské metropole. Když se Rusové předloni na jaře z Kyjeva stáhli, přesunul se na východ na frontu k Virnopillje, kde probíhaly těžké boje.
"Byl jsem u osvobození Izjumu v září 2022 a došli jsme až do Lymanu. Poslední měsíce jsme bojovali v Doněcké oblasti," líčí Andrijko.
V nejtěžší situaci se ocitl při bojích ve Virnopillje. "Náš prapor stál proti ruské tankové divizi a na naše pozice se valil útok tanků, transportérů a masivní palba z minometů a raketometů Grad. Volal jsem na velitelství, kde řekli, že za jakoukoliv cenu musíme pozice udržet. Útok trval pět hodin a odvrátili jsme ho, ale bylo to strašné. Byl to asi můj nejtěžší den od začátku války. Skončil ale dobře, přežil jsem a nepřítele jsme zastavili," vypráví.
Rusové podle Andrijka nyní útočí prakticky nepřetržitě u města Kreminna na severním úseku fronty, ale nepostupují. Ukrajinská obrana je podle něj stále pevná.
"Bojujeme s tím, co máme, nemá smysl jen čekat, až budeme mít zbraní dost. Snažíme se kořistit z ruských zásob. V Izjumu jsme se dostali k velkým skladům zbraní a munice, které okupanti nestačili přesunout. Tehdy to byla skutečná velká trofej, získali jsme i mnoho jejich tanků a obrněných transportérů," dodává.