Idlíb - Trvá už téměř pět let a zemřelo při ní přes 230 000 lidí. Podle nové zprávy Syrské organizace pro lidská práva (SOHR) je mezi nimi přes 69 tisíc civilistů a nejméně 11 500 dětí.
Aktuální čísla zveřejnila v úterý v Londýně.
Více než třetinu z bezmála 23 milionů Syřanů navíc občanská válka v Sýrii vyhnala z domovů.
Boje přitom zdaleka nekončí, naopak. Aktuálně.cz přináší unikátní svědectví ředitele jedné z nemocnic v provincii Idlíb, které pořídila mezinárodní humanitární organizace Lékaři bez hranic.
Muž, jenž si kvůli bezpečnostnímu riziku přál zůstat v anonymitě, popisuje situaci po čtvrtečním raketovém útoku...
Kusy masa a roztrhaná těla
Na sklonku odpoledne nám nad hlavou kroužilo letadlo. Vyčkávali jsme. Zasáhne nás bombardování? Stanou se z nás čísla v anonymních statistikách mrtvých?
Asi ve tři odpoledne jsme uslyšeli ohlušující výbuch. Na nedaleké město dopadly tři rakety.
Vybuchly v přelidněné čtvrti, kde vedle sebe žijí zoufalí místní obyvatelé s mnoha Syřany vysídlenými z jiných částí země.
Činžovní domy a obchody se během pár minut zřítily, zůstaly po nich jen trosky. Všude ležela roztrhaná těla a kusy masa. Takhle vypadá opravdový masakr. Byla to jatka.
Je těžké popsat takovou totální destrukci. Mezi lidmi propukla hysterie: nejdřív mezi rodinami, které začaly hledat své blízké, potom mezi lidmi, co začali shánět sousedy, a nakonec mezi námi zdravotníky.
Jen pár minut po prvním úderu k nám dorazilo pět raněných. K nám - do nemocnice s dvanácti lůžky, která má jediný operační sál.
Přes sto raněných v nemocnici s dvanácti lůžky
Místo hlasů svolávajících věřící k modlitbě v mešitě bylo slyšet volání o pomoc. Lidé vyrazili hledat oběti útoku v troskách.
Příliv raněných neustával a nemocnice byla za chvíli přeplněná. Těla byla všude: na stolech, na chodbách, na podlaze. Podlaha byla celá od krve. Zdravotnický personál a dobrovolníci se proplétali mezi raněnými a dělali, co mohli.
Během pár hodin po náletu jsme přijali více než 100 raněných, spousta z nich byly děti. Ošetřit jsme mohli jen 80 pacientů, dalších 50 jsme museli poslat jinam. S naším vybavením jsme jejich zranění nedokázali ošetřit.
Léčbu jsme mohli poskytnout jen lidem zasaženým střepinami, pacientům s ortopedickými zraněními a těm, co potřebovali amputace.
Lékaři bez hranic v Sýrii
Na severu Sýrie je v současnosti v provozu šest zařízení Lékařů bez hranic. Týmy během čtyř let konfliktu vytvořily síť pro trvalou i jednorázovou podporu syrských lékařů napříč celou zemí. Lékaři bez hranic trvale podporují více než 50 provizorních zdravotnických zařízení, zejména v obležených oblastech.
Lékaře bez hranic lze podpořit ve veřejné sbírce, č. ú.: 111 333/2700
Další informace na www.lekari-bez-hranic.cz.
Bohužel jsme museli odmítat pacienty s neurologickými nebo žilními zraněními, protože nám k tomu chybělo vybavení nebo specializovaný personál, např. neurochirurgové. Ti jediní mohou v takových případech pomoci.
Odmítání pacientů silně dolehlo na náš lékařský tým, který už tak byl pod obrovským tlakem.
Došla krev
Jedna žena přišla a hledala svého syna. Podle jejího popisu jsme ho dokázali identifikovat, bohužel už ale mezi mrtvými. Matka se zhroutila v slzách a odmítala identifikovat tělo. Měl jsem jedinou možnost: přinést jí synovo tričko.
Tahle tragická chvíle trvala jen pár vteřin. Pomáhal jsem kolegům třídit a přesouvat pacienty. Snažili jsme se poskytnout pomoc nejdřív těm nejvážněji raněným. Všude sice byla krev, došly nám ale krevní konzervy - zásoby krve pro transfuze.
Lidé proto rychle darovali krev potřebným, přestože je vůbec neznali. Když se setmělo, nebylo už možné hledat přeživší v troskách. V příštích dnech budeme hledat aspoň mrtvá těla.
Jako lékařský tým máme jedinou možnost: doplnit naše zásoby, dát dohromady zbytky naděje a připravit se na další tragédii.
