Dauhá - Jen málokdo věří, že začínající summit zasvěcený boji s klimatickými změnami v katarském Dauhá přinese konkrétní výsledek. Tak rozdílné jsou pozice zemí, které se snaží emise co nejvíce snižovat, a těch, které jich produkují nejvíc.
Zatímco řada států Evropské unie v čele s Německem své emisní cíle víceméně plní, největší znečišťovatelé ovzduší, jako jsou Spojené státy, Čína či Indie, závěry Kjótského protokolu úspěšně bojkotují.
USA se potřebují urychleně dostat z největší hospodářské krize od druhé světové války, zatímco Číňané a Indové mají obavu, aby neohrozili prudký růst HDP, který v posledních letech zažívají.
Teorie globálního oteplování má navíc příliš mnoho odpůrců a stále není podložena konkrétními daty, z nichž by jednoznačně vyplynulo, že za nárůstem teplot, pozorovatelným v uplynulých desetiletích, stojí skutečně lidská činnost.
Autoři studie o klimatu, zadané OSN a uveřejněné minulý týden, přitom varují, že při stávajícím tempu vypouštění emisí mohou globální teploty stoupnout do konce tohoto století o 3,3 stupně Celsia, v horším případě o pět stupňů.
Signatářské země Kjótského protokolu z roku 1997 se přitom zavázaly, že v období let 2008-2012 sníží své emise o 5,2 procenta, aby tak bylo možné nárůst teplot udržet v roce 2100 pod hranicí dvou stupňů ve srovnání s úrovní z počátku industriální éry.
"Situace je velmi naléhavá," citovala agentura Reuters šéfa washingtonského think-tanku World Resources Institute Andrewa Steera. "Nemůžeme nadále tvrdit, že klimatická změna je problémem zítřka."
Emise stouply od roku 2000 o pětinu
Lidstvo vypouští do ovzduší padesát miliard tun kysličníku uhličitého ročně, signatáři Kjótského protokolu ale mohou ovlivnit jen patnáct procent tohoto množství, totiž to, co sami produkují. Globální emise proto od roku 2000 stouply díky USA, Číně a rozvojovým zemím o pětinu.
"Současné tempo mezinárodní ochrany klimatu je naprosto nepostačující," varoval krátce před summitem německý ministr životního prostředí Robert Altmeier. "Musíme se pokusit o změnu trendu. V Německu jsme toho dosáhli, v jiných regionech jsou ale tomuto cíli na hony daleko."
Evropská unie se zavázala, že úroveň emisí sníží do roku 2020 o pětinu ve srovnání s rokem 1990, Německo ale navrhuje třicetiprocentní redukci.
Zásadní podíl na emisích má automobilová a letecká doprava a vzhledem k neustále narůstající poptávce po pohonných hmotách je iluzorní domnívat se, že by množství kysličníku uhličitého vypouštěného do ovzduší v příštích letech kleslo.
Země, které k protokolu přistoupily, se jej přesto budou snažit prodloužit nebo alespoň dosáhnout dohody o tom, že v letech 2015 až 2020 musí být podepsána nová smlouva o emisích.
Na sjednání podobné smlouvy nemají zájem v prvé řadě Spojené státy, které jsou rozhodnuty stát se do roku 2035 soběstačnými v zásobování energiemi a které v příštích letech počítají s mohutným nárůstem těžby ropy a zemního plynu z břidličných ložisek, při níž se do ovzduší uvolňuje velké množství metanu, nejagresivnějšího ze skleníkových plynů.
A stejně tak Čína, která společně s Indií a zeměmi Blízkého východu bude odpovědná za šedesát procent nárůstu globální poptávky po energiích.
Vědci tak sice bijí na poplach, na druhé straně ale uznávají, že podepsání nového globálního protokolu adekvátnímu Kjótu je "politicky sotva prosaditelným".
