Třicátého prosince uplynulo přesně sto let, co smlouvu o vytvoření Svazu sovětských socialistických republik (SSSR) podepsali v Moskvě komunističtí vládci Ruska, Ukrajiny, Běloruska a Zakavkazské federace, tvořené Gruzií, Arménií a Ázerbájdžánem.
Ačkoliv v obecném povědomí se za počátek takzvaného sovětského režimu považuje bolševický puč vedený Leninem v roce 1917, vznik SSSR se datuje až o pět roků později. Během této doby komunisté postupně vyhráli boj o moc na všech těchto územích a občanskou válku v Rusku, takže mohli svůj nový stát budovat téměř v hranicích zaniklého ruského impéria.
V knize Dějiny Ruska 20. století, kterou napsal autorský kolektiv pod vedením historika Andreje Zubova, měla každá republika nově vytvořeného svazu teoreticky právo vystoupit. V praxi ale komunistická diktatura nic takového nehodlala připustit.
"Deklarace o ustavení Svazu sovětských socialistických republik vyhlašovala rovnoprávnost všech republik, dobrovolnost jejich spojení, svobodné vystoupení ze svazku. V každém ohledu šlo o naprostou lež. Přitažlivá fasáda sovětské federace mohla jen před úplnými slepci zakrýt ocelovou konstrukci klece, ukované sjednocenou komunistickou stranou. Princip, na němž navrhoval budovat bolševický stát Lenin, tím naplno triumfoval," píší autoři v knize.
Stát nového typu
Lenin a Stalin se přitom dostali do sporu, jakou formu státu dát. Stalin prosazoval názor, že všechny okolní republiky by měly být součástí Ruska, přitom by měly omezenou autonomii. Lenin chtěl, aby Ukrajina, Bělorusko a Kavkazská federace formálně měly stejné postavení jako Rusko. A jeho představa zvítězila.
"Takzvaný stát nového typu, ve skutečnosti tuhá centralizovaná diktatura komunistické strany, si činil nárok sjednotit v sobě časem všechny země světa. Deklarace z 30. prosince 1922 oznamovala, že vznik SSSR je prvním krokem na cestě ke sjednocení pracujících všech zemí ve Světovou socialistickou sovětskou republiku. Tomu odpovídal i státní znak SSSR, zobrazující zeměkouli s kladivem a srpem, korunovanými pěticípou hvězdou, symbolizující sjednocení všech pěti kontinentů pod nadvládou komunistů. (…) Bolševici se kategoricky odmítali hlásit k nástupnictví po historickém Rusku a vydávali SSSR za nový stát, který vzniká na troskách starého světa," uvádějí historici v knize Dějiny Ruska 20. století.
Vzhledem k současné ruské invazi stojí za připomenutí, jakým způsobem se do sovětského svazku dostala Ukrajina. Po svržení monarchie v Rusku se od něj odtrhla a Ukrajinská centrální rada vyhlásila 22. ledna 1918 nezávislost. "Chceme žít v míru a přátelství se všemi sousedními státy. S Ruskem, Polskem, Rakouskem, Rumunskem, Tureckem a všemi ostatními. Ale žádný stát nemá právo vměšovat se do vnitřních věcí nezávislé Ukrajinské republiky," stálo v prohlášení.
Nově vzniklý stát ale dlouho nevydržel, zničila ho polsko-ruská válka. Západ Ukrajiny se stal v jejím důsledku součástí Polska, malé části připadly Československu a Rumunsku. Východ včetně Kyjeva ovládli ruští bolševici a ve zmíněném roce 1922 se octl v Sovětském svazu. V roce 1939 a pak znovu po skončení druhé světové války Moskva připojila k SSSR i západ Ukrajiny. Celá země tak zůstala součástí komunistické říše až do roku 1991.
