Takzvaný demokratický tábor by podle agentur mohl získat v parlamentu převahu, i kdyby se potvrdilo vítězství ultranacionalistů.
Radikálové zvítězili
Nacionalistická Srbská radikální strana získala podle odhadů nezávislého Centra pro svobodné volby a demokracii (CESID) 28,5 procenta voličských hlasů a v parlamentu obsadí 81 z 250 křesel.
Miloševičovi socialisté pronikli těsně do parlamentu také (5,9 procenta) i s nimi ale mají radikálové jen 97 poslanců, což nestačí.
"Radikální strana v těchto volbách zvítězila," prohlásil krátce po uzavření volebních místností vůdce strany Tomislav Nikolić. Lituje však toho, že se jim nepodařilo získat více než 50 procent hlasů.
Vládu vytvoří proevropské strany
Těsně za nimi se totiž umístila proevropská Demokratická strana prezidenta Borise Tadiče s 22,9 procenta hlasů. Od minulých voleb si právě ona nejvíc polepšila - o deset procent a očekává pověření k sestavení kabinetu.
"To je důležitý signál, který Srbsko vyslalo Evropě a celému světu," konstatoval. "Je nesmírně důležité zvýšit důvěryhodnost naší země, protože budeme moci snáze vyřešit spoustu problémů," dodal prezident, který, jak tvrdí, je připraven ke zformování koalice s Demokratickou stranou Srbska.
Demokratická strana Srbska premiéra Vojislava Koštunici, rovněž součást "demokratického tábora", je podle odhadů na třetím místě se 17 procenty.
Celkem dají proevropské strany dohromady 146 ze 250 parlamentních křesel. Mohly by tedy utvořit novou vládu, shodnou-li se na osobě premiéra. Nynější ministerský předseda Koštunica si chce ale funkci ponechat.
Přestože si tato strana asi o desítku procent pohoršila, bude patrně klíčovou při sestavování vlády; agentura Reuters připomíná, že premiér nevyloučil ani spojení s radikály. "Vítáme všechny odpovědné strany," řekl Koštunica.
Překvapivě se do zákonodárného sboru probojovala Liberálně demokratická strana Čedomira Jovanoviče, bude mít 15 mandátů. Zbylých sedm křesel mají strany převážně zastupující etnické menšiny jako Maďaři či Albánci.
Západ doufá v reformy a jednotu
Sami Srbové od hlasování, které mělo po sotva třech letech u moci vybrat nástupce rozhádané a nakonec menšinové koalice premiéra Vojislava Koštunici, především očekávali silnější vládu, která by zemi zajistila prosperitu.
Západ zase doufá, že se nová vláda jasně odstřihne od minulosti a pustí se odvážněji do reforem, které by zemi zajistily integraci se zbytkem Evropy.
Nedělní hlasování tak mělo "vyčistit" parlament od menších seskupení, která nezískají ani pět procent hlasů.
Demokraté versus nacionalisti
Podle průzkumů o vítězství zápolila dvě největší seskupení - demokraté prezidenta Borise Tadiče a ultranacionalističtí radikálové Tomislava Nikoliče, který v čele strany zastupuje Vojislava Šešelje, souzeného haagským tribunálem kvůli podezření z válečných zločinů.
Tadičovi demokraté nejen prohlašují, že pokročí s restrukturalizací ekonomiky, ale hrají i s kartou dobrých styků se Západem, kterému slibují v případě dopadení vydat generála Ratka Mladiče, někdejšího velitele bosenskosrbských jednotek, který je už déle než deset let na útěku před spravedlností za srebrenický masakr osmi tisícovek bosenských Muslimů.
Právě kvůli neochotě Bělehradu dopadnout a vydat do Haagu Mladiče přerušila Evropská unie loni v květnu rozhovory o asociační dohodě, která bývá pokládána za předstupeň k příštímu členství.
Osud Kosova děsí Evropu
Bez splnění této podmínky by podle demokratů nebylo možné udržet jakékoliv pouto s odštěpeneckou provincii Kosovo, protože Západ by se přiklonil na stranu tamních většinových Albánců, kteří chtějí nezávislost.
Definitivní ztráta Kosova, které je už sedm let pod správou OSN a ochranou jednotek NATO, by byla další hořkou pilulkou pro Srby, z nichž mnozí považují sled bolestných událostí od rozpadu Jugoslávie přes bombardování Bělehradu letouny NATO až po loňské odtržení Černé Hory za spiknutí Západu.
Radikálové naopak dávají najevo nesmlouvanou neústupnost, ať jde o Mladiče, pokládaného mnohými za obránce utlačovaných bosenských Srbů, či o Kosovo, tradičně vnímané jako kolébka srbského národa, jakkoli v provincii žije už jen asi 100 000 Srbů, čili dvacetina místní populace.
Blízko k nacionalistickému hřímání má i premiér Koštunica, který zpochybňuje snahy kosovských Albánců o nezávislost odkazy na novou ústavu i na mezinárodní právo, zaručující nenarušitelnost hranic, jakož i výpady, že Albánci už jeden stát mají.
Většina zemí Evropské unie a Spojené státy se zdají být nakloněny řešení, které by kosovským Albáncům poskytlo jistou formu nezávislosti pod mezinárodním dohledem.
Zvítězí opět nacionalismus?
Navzdory podpoře Západu pro "demokratické síly" však Tadičovi demokraté ztráceli v posledním průzkumu skoro tři procentní body na vedoucí radikály, jimž dalo najevo přízeň 29 procent dotázaných.
Na třetí příčce se drželo Koštunicovo seskupení s podporou 18 procent oslovených.
Sny o prosperitě jsou sice u voličů na prvním místě, ale jejich rozhodováním se prolíná i problém Kosova a Mladiče.
Podle analytiků by případné odmítnutí příští vlády přistoupit na řešení kosovské otázky či na vydání Mladiče poznamenalo příliv zahraničních investic, na nichž zase závisí hospodářský růst.
O 250 poslaneckých křesel se ucházela dvacítka politických stran.
