Praha - Ve východoafrickém Somálsku probíhá podle OSN jeden z nejzapomenutějších a nejvážnějších konfliktů současnosti. Roky tam probíhají spory a násilnosti mezi jednotlivými klany, v posledních měsících se situace dále vyhrocuje.
Nefunkční státní aparát, politická nestabilita a neúroda v některých částech země způsobily humanitární katastrofu, kdy život tisíců lidí závisí na zahraniční pomoci. Každým dnem například do sousední Keni utečou stovky Somálců.
Podle OSN je současná humanitární krize v Somálsku nejhorší za posledních 15 let.
Sousední Eritrea a Etiopie, další země oblasti takzvaného Rohu Afriky, jsou relativně stabilní a bezpečné, ale přetrvává mezi nimi politické napětí.
Čtěte také: Nové boje v Somálsku. Desítky lidí zemřely
Jaké je historické pozadí těchto konfliktů i současná situace vysvětluje v rozhovoru pro Aktuálně.cz afrikanista a specialista na dění v oblasti Rohu Afriky Jan Záhořík ze Západočeské univerzity v Plzni.
Média vykreslují nejvýchodnější cíp Afriky, takzvaný Roh Afriky, jako jednu z nejzdevastovanějších částí světa a Somálsko jako nejméně funkční stát vůbec. Je skutečně v celé oblasti situace tak zoufalá?
Netroufám si říct, že nejzdevastovanější, ale je jisté, že Roh Afriky patří mezi regiony, které se vyznačují určitou nestabilitou. Vrátil bych se do roku 1991, kdy v Somálsku skončil režim Siada Barrého a v Etiopii režim Mengistu Haile Mariama. Oba patřili mezi přední africké diktátory, proti nimž bojovala v obou zemích rozsáhlá protimarxistická opozice. Téhož roku vyhlásil jednostrannou nezávislost Somaliland, tedy vlastně bývalé Britské Somálsko, a Eritrea se odloučila od Etiopie. Od té doby trvá neustálé napětí na několika frontách: vnitropolitické i mezinárodní.
Kde je tedy situace nejhorší?
Už „tradičně" nejkrizovější se zdá být situace v Somálsku, kde v podstatě s koncem režimu Siada Barrého na začátku devadesátých let přestala fungovat státní administrativa. Proto se o Somálsku taky někdy hovoří jako o „státu jen na mapě". Somálsko je přitom označováno za paradox Afriky, protože je na africké poměry etnicky i jazykově relativně homogenní, ale problémem zůstávají klanové rozdíly.
Jak a kdy přesně tedy konflikty a násilnosti v Somálsku vlastně začaly?
Když se roku 1960 sjednotilo bývalé Italské Somálsko a Britské Somálsko, jednotlivé klany z obou celků spolu začaly soupeřit o moc, přičemž lví podíl na vzájemné nedůvěře měl právě režim Siada Barrého, který některé klany zvýhodňoval, a jiné utlačoval.
Barré se zmocnil prezidentského úřadu v Somálsku roku 1969. Jeho vláda se vyznačovala dvěma faktory: jednak nacionalismem, usilujícím o sjednocení všech Somálců do jednoho „Velkého Somálska", a za druhé rozdělením země na jemu blízké klany a ty ostatní.
Nacionalismus uvrhl Somálsko do zcela zbytečné války s Etiopií o území Ogaden obývané Somálci. Etiopie za vydatné pomoci sovětských vojsk vytlačila Somálce ze svého území, což znamenalo pro režim Siada Barrého těžkou ránu. Od té doby v Somálsku rostla nespokojenost s jeho vládou, která v 80. letech vyústila v otevřený konflikt. Stav země byl tak neblahý, že důstojníci Barrého armády prodávali zbraně, aby si za ně mohli koupit jídlo a další nezbytnosti.
V důsledku občanské války, která vypukla za Barrého vlády a zesílila po jeho pádu, došlo mimo jiné k obrovskému odlivu mozků ze Somálska, což v této převážně zemědělské zemi komplikuje vyhlídky na lepší budoucnost.
Čtěte také: Nejméně funkčním státem je Somálsko. Česko je 149.
V oblasti se angažují v rámci boje proti terorismu také USA. Kdo jsou vlastně teroristé, o něž se Američané zajímají, a v které oblasti působí?
O terorismu se zpravidla hovořilo v souvislosti se Súdánem. Pravdou je, že vláda v súdánském Chartúmu hostila v letech 1991 až 1996 Usámu bin Ládina, ale po určitém mezinárodním tlaku musela svůj vztah k němu přehodnotit. Po 11. září měl Súdán na výběr: buď se přidat na stranu boje proti terorismu, nebo být v podezření z podpory terorismu. I přes obrovské problémy, které přinášejí vnitřní súdánské konflikty, tedy zejména Dárfúr, se díky spolupráci súdánské vlády podařilo odhalit některé teroristické vazby.
V 90. letech se například Súdán a Eritrea vzájemně obviňovaly z podpory terorismu, což vedlo až k přerušení diplomatických styků. Totéž lze říci o vztazích mezi Eritreou a Etiopií.
Co se Somálska týče, zde dlouhodobě panovaly obavy z toho, že zcela rozložený stát může sloužit teroristům jako dobrý úkryt. Osobně se s řadou různých badatelů domnívám, že Somálsko trápí řada jiných problémům, než je terorismus, přičemž nevylučuju, že zde nějaké buňky mohou existovat.
Území na jihu Somálska ovládají islamističtí povstalci, proti kterým bojuje takzvaná dočasná vláda podporovaná etiopskými jednotkami. Spojené státy tvrdí, že mezi islamisty působí teroristé napojení na Al-Káidu.
Znovu opakuji, nedomnívám se, že by somálským problémem číslo jedna byl terorismus, zároveň však nemohu vyloučit přítomnost nějaké buňky Al-Káidy na území Somálska. Otázkou však zůstává, co to vlastně Al-Káida je, zda někdo umí na toto odpovědět.
Přečtěte si, jaká byla aktuální situace v Somálsku na přelomu srpna a září: Somálští islamisté sílí. Jsou teroristé, či mírotvorci?
V posledních měsících se objevují zprávy o přicházejícím hladomoru v Somálsku i Etiopii. Jaká je současná situace v oblasti?
V Rohu Afriky, stejně jako v řadě jiných regionů Afriky, závisí značná část území na pravidelných srážkách. Etiopie je zcela závislá na zemědělství, proto také mohou být dopady sucha katastrofické. Také letos zasáhlo některé oblasti sucho.
Dalším problémem je ale distribuce potravin, která může váznout. Málokdo si to uvědomuje, ale právě distribuce potravin byla v minulosti - a ostatně i v současnosti - využívána jako politická zbraň. Už za vlády etiopského císaře Haile Selassieho a poté Mengistu Haile Mariama docházelo k tomu, že v případě nějakých politických krizí nebyly do těch či oněch oblastí distribuovány základní potraviny, čímž se narušila křehká stabilita regionu. Výsledkem pak mnohdy byly statisíce hladovějících, jako například v polovině 80. let.
Jak se v oblasti Rohu Afriky angažuje OSN?
Jednou z hlavních snah OSN bylo a je udržet poválečnou stabilitu, jakkoliv křehkou, na etiopsko-eritrejské hranici, což se může jevit jako základ stability celého regionu. Nicméně chci zdůraznit, že pro stabilitu regionu hodně dělá i Africká unie a organizace IGAD, což je mezivládní agentura pro rozvoj, která sdružuje státy Rohu Afriky a jejímž prvořadým úkolem je prevence a řešení konfliktů. Řada mírových rozhovorů a debat se tak děje spíše na této úrovni.
A angažuje se v pomoci v oblasti Rohu Afriky Česko?
V Rohu Afriky, přesněji řečeno hlavně v Etiopii, se Česká republika angažuje poměrně hodně, protože Etiopie je jednou z tradičních destinací české zahraniční pomoci a spolupráce. Československo má navíc v Etiopii stále dobré jméno, řada Etiopanů za minulého režimu studovala či pracovala v Československu, Čechoslováci zde pomáhali budovat elektrárny, pivovary a vyváželi sem zbraně. Dnes se zde významně angažuje například společnost Člověk v tísni, která ve městě Awassa staví školy. Doufám, že vzájemná obchodní bilance, nejen s Etiopií, postupně poroste, protože Roh Afriky může pro Českou republiku představovat značný investiční a obchodní potenciál.
Je možné například po Etiopii bezpečně cestovat? Čím je tato země pro cizince zajímavá?
Etiopie právem patří mezi nejzajímavější země Afriky. Navíc je to země vcelku bezpečná. Cestovat lze po značné části území relativně bez problémů, jsou však místa, kterým je rozumné se vyhnout. Mám na mysli zejména oblasti okolo súdánských, eritrejských a somálských hranic, kam vás často ani místní úřady nepustí. Určitým problémem zůstává banditismus, takže nedoporučuju cestovat v noci. Jinak co je na Etiopii fascinující, je její neuvěřitelná rozmanitost, která se projevuje jak jazykově a etnicky, tak topograficky.
Je nějaká naděje, že se situace v regionu v brzké době zlepší?
Netroufám si prorokovat nějaký vývoj do budoucna. Myslím si však, že nejdůležitějším hráčem na tomto poli nadále zůstane Etiopie, na jejíž stabilitě závisí stabilita celého regionu. Problémem však zůstává napětí mezi Etiopií a Eritreou, jakož i neexistence funkčního státního aparátu v Somálsku. Záleží také na tom, co se stane po odchodu etiopského premiéra Melese Zenawiho a eritrejského prezidenta Isaiase Afeworkiho, zda dojde ke skutečnému procesu demokratizace v obou zemích či nikoliv. Zatím tyto země v západním slova smyslu demokratické nejsou.
| Čtěte speciál Aktuálně.cz: Válčí v odlehlých krajích. Svět na ně zapomněl |
