Ve čtvrtek oznámilo navázání diplomatických vztahů s Izraelem Maroko. V září tak učinily Spojené arabské emiráty a Bahrajn, svoje rozhodnutí uznat židovský stát dal najevo také Súdán. K tomu je třeba přičíst nedávnou historickou cestu izraelského premiéra Benjamina Netanjahua do Saúdské Arábie.
"Tento mír bude vřelý," oznámil izraelský premiér Benjamin Netanjahu k obnovením vztahů s Marokem. Oba státy už jednají o leteckém spojení mezi Tel Avivem a Casablankou.
Stejně jako při jednáních s Bahrajnem, Spojenými arabskými emiráty a Súdánem dělal prostředníka americký prezident Donald Trump a jeho zvláštní vyslanec pro Blízký východ, jeho zeť Jared Kushner.
Marocký král Mohamed VI. po zveřejnění dohody volal palestinskému prezidentovi Mahmúdu Abbásovi a sdělil mu, že Maroko nadále podporuje palestinské úsilí o vlastní stát a o uznání východního Jeruzaléma jako hlavního města tohoto státu.
Marocký premiér je proti
Monarcha kvůli sbližování s Izraelem doma čelil a čelí silné opozici. Premiér Sáad Usmání otevřeně řekl, že je proti. "Odmítám jakoukoliv normalizaci vztahů se sionistickou entitou," prohlašoval ještě na jaře.
Slovo krále je však v Maroku stále rozhodující, přestože část pravomocí přenesl panovník ústavními reformami na vládu a parlament. Král výměnou dostal od Spojených států uznání marocké suverenity nad sporným územím Západní Sahary.
Tuto oblast jižně od Maroka vyklidilo Španělsko v roce 1976. Následně se rozpoutala válka mezi Marokem a frontou Polisario, která usilovala o nezávislost Západní Sahary. Americké rozhodnutí uznat svrchovanost Maroka nad sporným územím a potvrdit existenci takzvaného velkého Maroka je velkým úspěchem krále.
Umírněný postoj
Agentura Reuters k tomu ve své analýze podotýká, že kontrola nad Západní Saharou má pro marockého krále větší význam než "palestinská záležitost". Podobně obdržel Súdán od amerického prezidenta Trumpa slib, že bude stažen z amerického sankčního seznamu zemí podporujících terorismus, pokud uzná Izrael.
Maroko patřilo už několik desetiletí k arabským zemím, které zastávají vůči Izraelcům spíše umírněnou politiku. Tajné služby obou zemí si vyměňovaly informace, a tehdejší izraelský premiér Šimon Peres dokonce navštívil Maroko už v roce 1986. O třináct let později se další izraelský premiér Ehud Barak zúčastnil pohřbu marockého krále Hasana II., otce současného monarchy Mohameda VI.
Diplomaticky židovský stát tak nyní uznává už šest arabských zemí: Egypt, Jordánsko, Spojené arabské emiráty, Bahrajn a Maroko. Izraelská média spekulují o tom, že se brzy mohou připojit kromě Súdánu ještě Omán a Tunisko.
