Skandály s megadárci spermatu: Alarmující čísla probudila Evropu. Volá se po omezení

Registr přeshraničních dárců nebo celoevropské kvóty na počet dětí od jednoho dárce spermatu. Tyto návrhy teď překvapivě přicházejí ze zemí, jako je Belgie a Nizozemsko. Důvodem jsou děti až se 70 sourozenci nebo s genovými mutacemi.

Evropská unie zvažuje zavedení společného limitu pro počet dětí počatých pomocí spermatu od jednoho dárce. Jedná se o reakci na fenomén „superdárců spermatu“, který byl nedávno odhalen v několika evropských zemích.

„Naléhavě potřebujeme celoevropské kvóty podporované registrem EU, aby bylo zajištěno řádné vymáhání,“ uvedl belgický ministr zdravotnictví Frank Vandenbroucke a vyzval Evropskou komisi, aby v této oblasti přijala opatření.

„Je nepřijatelné, aby děti po genetických testech zjistily, že mohou mít sedmdesát nebo více nevlastních sourozenců po celé Evropě nebo dokonce po celém světě. Je to neetické a představuje to rizikový faktor,“ citoval jeho slova server euronews.com.

Před šesti měsíci předložili ministři zdravotnictví Belgie a Švédska návrh na zavedení limitů, které by platily v celé EU. Podpořili je jejich kolegové ze čtyř dalších zemí – Francie, Maďarska, Nizozemska a Španělska.

Není náhodou, že Nizozemsko je také iniciátorem

Evropští politici reagovali na případy, které se dostaly na veřejnost. Není překvapivé, že se k iniciativě připojil také nizozemský ministr. Globální veřejnost byla obzvláště šokována nejnovějšími skandály, které vypukly v této zemi.

V Nizozemsku žije Jonathan Meijer, v současnosti nejslavnější dárce spermatu na světě, jehož příběh byl zachycen v dokumentárním filmu vysílaném na Netflixu. Podle dostupných informací je tento muž otcem více než 550 dětí po celém světě. Film tvrdil, že by mohl být otcem až 3000 dětí, což Meijer později popřel.

Nizozemsko bylo také šokováno odhalením, že místní kliniky asistované reprodukce po desetiletí ignorovaly zákonné limity týkající se počtu darů spermatu, které může muž poskytnout, a porušovaly tak platná pravidla. V důsledku toho se nejméně 85 dárců spermatu stalo otci 26 až 40 dětí, přičemž někteří z nich zplodili dokonce 50 až 75 dětí.

V tak hustě osídlené malé zemi, která je veliká přibližně jako Slovensko, ale má téměř 18 milionů obyvatel, to podle místních odborníků zvyšuje riziko nevědomého incestu a významného nárůstu genetických poruch.

Návrh skupiny ministrů zdravotnictví EU je však stále pouze ve fázi politické diskuse a doporučení.

Je možné, že návrh pomůže prosadit nejnovější případ odhalený v Dánsku, kde anonymní dárce spermatu byl (aniž by o tom věděl) nositelem genetické mutace, která dramaticky zvyšuje riziko rakoviny. Podle výsledků rozsáhlého vyšetřování tento muž zplodil nejméně 197 dětí po celé Evropě, ale skutečný počet může být ještě vyšší. Několik z těchto dětí již podlehlo vážné nemoci.

V souvislosti s tímto případem napsal belgický ministr zdravotnictví Frank Vandenbroucke dopis předsedkyni Evropské komise Ursule von der Leyenové a komisaři pro zdraví Oliveru Várhelyimu, v němž upozornil na tento skandál a zopakoval potřebu jednotných pravidel v celé EU. Podle brusselstimes.com poukázal na to, že některé spermabanky nedodržují belgické limity a používají vzorky od stejného dárce vícekrát a na více klinikách.

Vandenbroucke uvedl, že nejméně deset z počatých dětí onemocnělo rakovinou, například leukémií nebo non-Hodgkinovým lymfomem, a některé z nich v důsledku mutace zemřely. Další děti musí kvůli genetickým abnormalitám podstupovat celoživotní onkologické screeningy a lékařské prohlídky, dodal ve svém dopise.

Dánská spermabanka, která dodává sperma pro umělé oplodnění do většiny evropských zemí, používala tohoto muže, u kterého byla později zjištěna genová mutace, jako dárce od roku 2005, kdy byl ještě studentem. Podle záznamů spermabanky tento muž daroval sperma několikrát. Spermabanky pak toto sperma používaly přibližně 17 let. Není známo, z které země pocházel, ale spermabanky na svých webových stránkách uvádějí, že mají dárce z Dánska, Německa a Nizozemska.

Na vyšetřování se podílelo čtrnáct veřejnoprávních vysílatelů z Evropské vysílací unie (EBU). Podle německého portálu Deutsche Welle bylo sperma tohoto dárce použito v 67 klinikách asistované reprodukce ve čtrnácti zemích. Podle informací České televize, která je rovněž členem EBU, se Česká republika ani Slovensko na seznamu zemí neobjevují, ale vyšetřování ještě není ukončeno a mohou se objevit nové informace.

Podle novinářů zapojených do vyšetřování si dárce nebyl vědom svého zdravotního stavu, protože během jeho života se u něj žádné problémy neprojevily. Prošel standardními screeningovými testy pro dárce, ale DNA v některých jeho buňkách mutovala ještě před jeho narozením.

Děti s rizikem vzniku rakoviny kostí nebo mozkových nádorů

To vedlo k poškození genu TP53, který hraje klíčovou roli v prevenci růstu rakovinných buněk v těle. Většina těla dárce tuto nebezpečnou formu genu neobsahovala, ale až 20 % jeho spermií ano.

Každé dítě počaté z takového postiženého spermatu bude mít tuto mutaci v každé buňce svého těla. Pravděpodobnost, že se u dítěte počatého z takového postiženého spermatu vyvine vážné onemocnění, je téměř jistá.

Tento syndrom je známý jako Li-Fraumeniho syndrom a je spojen s 90% pravděpodobností vzniku rakoviny, která se nejčastěji vyskytuje v dětství. U dětí se nejčastěji vyskytuje karcinom nadledvin, zatímco u žen se často objevuje rakovina prsu v neobvykle mladém věku. V postižených rodinách se také opakovaně vyskytují sarkomy měkkých tkání a kostí, nádory mozku a další typy rakoviny.

Odborníci si uvědomili, že se něco děje, loni na jaře, když lékaři na konferenci Evropské společnosti pro lidskou genetiku upozornili na problém rakoviny u dětí počatých umělým oplodněním. Uvedli, že z 67 dětí, o kterých v té době věděli, bylo u 23 zjištěno, že mají tento konkrétní gen. Deseti z nich již byla diagnostikována rakovina.

Zplodil více než 200 dětí s genovou mutací

Novináři poté dokázali vypátrat mnoho dalších případů. Dosud identifikovali výše zmíněných 197, ale počet nemusí být konečný, protože reportéři nebyli schopni získat data ze všech zemí.

Podle odborníků zapojených do případu je největším problémem to, že sperma od stejného dárce bylo použito pro příliš mnoho žen. Vyzývají také k větší regulaci a přísnějším omezením používání spermatu od jednoho dárce.

„Necítím hněv vůči dárci, ale považuji za nepřijatelné, že použili sperma, které nebylo bezpečné, i když mi to zaručili,“ cituje BBC výpověď Céline, svobodné matky žijící ve Francii, jejíž dnes 14leté dítě bylo počato pomocí spermatu od tohoto dárce. Po testech zjistili, že její dítě je nositelem genetické mutace.

Onemocnění se u jejího dítěte dosud neprojevilo, ale jak sama říká, ví, že rakovina bude viset nad nimi po zbytek jejich života. „Nevíme, kdy to přijde, nevíme, jaké to bude, a nevíme, kolikrát s tím budeme muset bojovat,“ říká. „Chápu, že pravděpodobnost je vysoká. Ale až to přijde, budeme bojovat,“ dodává.

Není možné otestovat vše

Britský lékař a profesor Allan Pacey, který dříve vedl spermabanku v Sheffieldu a nyní je proděkanem Fakulty biologie, medicíny a zdraví na Univerzitě v Manchesteru, uvedl, že mnoho zemí se stalo závislými na velkých mezinárodních spermabankách a že například polovina spermatu používaného ve Velké Británii je nyní dovážena.

„Musíme dovážet sperma z velkých mezinárodních spermabank, které ho prodávají i do jiných zemí a vydělávají tak peníze. A tady začíná problém, protože neexistuje žádný mezinárodní zákon o tom, jak často lze sperma používat.“

Dodal, že tento případ je „hrozný“ pro všechny zúčastněné, ale je nemožné vyprodukovat zcela bezpečné sperma.

„Není možné otestovat všechno. V rámci současného systému screeningu přijímáme pouze jedno až dvě procenta mužů, kteří se registrují jako dárci. Kdybychom screening ještě zpřísnili, neměli bychom žádné dárce.“

Upozornění pro klienty center asistované reprodukce

Nejnovější případ však odhaluje i další aspekt činnosti center asistované reprodukce. Ve svých propagačních materiálech, v nichž nabízejí svým klientům možnost počít dítě díky anonymním dárcům spermií nebo vajíček, zaručují, že dárci prošli důkladnými lékařskými vyšetřeními.

Případ z Dánska však dokazuje, že žádné centrum nemá informace o skutečném celkovém zdravotním stavu dárců a že se provádějí pouze základní genetické testy. I na webových stránkách slovenských reprodukčních center se uvádí, že dárci spermatu podstupují v centru testy krevní skupiny a Rh faktoru, testy na pohlavně přenosné choroby a genetické testy.

Například webové stránky centra Reprogenesis jsou konkrétnější a zmiňují karyotypové testování, tj. testování, zda má dárce správný počet chromozomů, což by umožnilo odhalit například Downův nebo Turnerův syndrom. Zkoumají také mutace v genech pro cystickou fibrózu a spinální svalovou atrofii a testují konnexin 26 – vrozenou hluchotu.

Existuje však mnoho závažnějších onemocnění a genová mutace, jejímž nositelem je anonymní dárce v Dánsku, by zůstala nezjištěna i v naší zemi. Bylo by proto etické, kdyby místo ujišťování svých klientů, že dárci jsou stoprocentně zdraví, je předem varovali, že takovou záruku nemohou poskytnout a že ženy podstupují určité riziko.

Tento případ také poukázal na skutečnost, že několik zemí má problémy s nalezením dostatečného počtu dárců spermatu, a proto využívají evropské spermabanky, s nimiž obchodují. Anonymní dárce v jedné zemi se tak může stát otcem desítek až stovek dětí po celé Evropě.

Ve výše zmíněném Dánsku sídlí velké spermabanky, jako jsou Cryos International a European Sperm Bank. Tyto banky dodávají sperma do mnoha zemí v Evropě i mimo ni.

Nemáme žádnou záruku, že se totéž neděje i na Slovensku

Navíc, pokud skutečně existuje nedostatek vhodných dárců, můžeme očekávat, že opakované používání vzorků od jednoho dárce je běžnou praxí nejen v zemích zmíněných v našem textu.

Skutečnost, že nevíme o podobném případu na Slovensku, neznamená, že se zde nic podobného neděje. Slovensko nemá v této oblasti žádnou legislativu a činnost těchto center je regulována desítky let starým zákonem, který v době svého vzniku ani nenaznačoval pokroky, které budou učiněny v medicíně, a vše, co dnes reprodukční centra nabízejí.

V případě darování spermatu neexistuje žádná legislativa, která by stanovovala, kolikrát může být muž dárcem. Centra sama určují, kolikrát použijí stejného dárce. Když se jedno centrum rozhodne, že má dost, může dárce přejít do jiného.

Nikdo od center nevyžaduje, aby navzájem sdílela informace o svých klientech. A protože v naší zemi nikdo ani neuvažuje o zřízení národního registru dárců, necháváme centra doslova dělat, co se jim zlíbí.

Podle veřejně dostupných informací existuje jen v Bratislavě nejméně šest reprodukčních center. Pokud by se jeden dárce rozhodl darovat sperma vícekrát v každém centru v Bratislavě, mohl by být otcem desítek dětí. Nikdo nemůže vyloučit, že se tak děje, protože, jak jsme již zmínili, centra nejsou povinna sdílet informace o svých dárcích mezi sebou.

Nebezpečí nevědomých incestních vztahů a genetických poruch u dětí může být na Slovensku reálné. Jediné, co nás od západních zemí odlišuje, je to, že se to nikdy nedozvíme, protože nemáme k dispozici žádné údaje o činnosti reprodukčních center.

Navzdory této situaci na Slovensku není legislativní regulace činnosti reprodukčních center pro naše zákonodárce stále tématem, o jehož nápravu by se zajímali. Zdá se, že řešení v této oblasti uvidíme pouze díky iniciativám EU.

Převzato v rámci vzájemné spolupráce ze slovenského deníku Postoj.sk.