Wangčhenův snímek zachycuje náladu ve společnosti krátce předtím, než propukly v Tibetu velké protivládní protesty, které režim krvavě potlačil. Lidé si v něm stěžují na nedostatek svobody, zatýkání nebo na to, že jim pekingská vláda nedovoluje žít tak, jak by chtěli (na dokument se můžete podívat zde).
Filmaři se po propuštění z vězení podařilo z Číny uprchnout, nyní žije v USA a cestuje po evropských zemích, kde hovoří nejen o svém dokumentu, ale také o postoji Tibeťanů k olympijským hrám v Pekingu, které začnou už 4. února. Do Prahy dorazil na pozvání neziskových organizací Potala a Češi Tibet podporují.
Před olympiádou v Pekingu 2008 probíhaly v Tibetu velké protesty, které policie tvrdě potlačila. Další hry začnou za pár dní a o žádných protestech se zatím nepsalo. Je to tím, že se skutečně nedemonstruje?
Současná situace je velmi odlišná od roku 2008. Tehdy ještě byla možnost povstat a taky se zprávy mohly dostat z oblastí ven. Nyní je situace v Tibetu daleko represivnější. Částečně právě kvůli těmto demonstracím, ale i kvůli vládě prezidenta Si Ťin-pchinga a sledovacím technologiím, které jsou všude. Protestovat je skoro nemožné. A i kdyby se demonstrace konaly, neexistuje způsob, jak bychom se o nich dozvěděli. Peking má nad Tibetem absolutní kontrolu. Lidé ani nemají možnost, jak se dostat do Lhasy. Svoboda pohybu neexistuje.
Jak se změnil váš pohled na olympijské hry, když jejich pořadatelství přidělil Mezinárodní olympijský výbor Číně už podruhé?
Jsem extrémně zklamaný. V roce 2008 výbor slíbil, že bude dodržovat lidská práva, svobodu slova a médií. Já tyhle svobody v Číně ale nezažil a od té doby se situace každý rok jenom zhoršuje, a to nejen v Tibetu. Mnoho lidí skončilo ve vězení nebo bylo zabito. Každý to vidí a Mezinárodní olympijský výbor to také může vědět, informace jsou veřejně dostupné. Pořadatelství nemělo být Číně přiděleno.
Olympiáda bude oslavou čínské pozice ve světě, ve stejnou chvíli ale bude mnoho lidí trpět. Pro mě je Mezinárodní olympijský výbor komplicem v zabíjení lidí, které se v Číně odehrává.
Mám sport i olympijské hry rád, ale myslím, že sportovci mají právo sportovat, aniž by se museli bát o to, co se kolem nich děje. Teď jsou ale v pozici, že pojedou do země, kde budou s problémy konfrontováni.
Pod dozorem i v USA
Jak jste vybíral lidi, kteří ve vašem dokumentu Nechat strach za sebou mluví?
Nevybíral jsem je, nejsou to moji známí a neznal jsem je. Prostě jsem jenom chodil s kamerou, a když jsem někoho potkal, zeptal jsem se ho, jestli bych s ním mohl mluvit.
Většina z nich si nezakrývá tvář a mluví otevřeně o tom, jak čínská vláda potlačuje práva Tibeťanů. Když nevíte, o koho šlo, tak ani netušíte, co se s nimi stalo, když se film dostal na veřejnost?
O dvou vím, že skončili ve vězení, nebyli tam ale déle než měsíc. Naopak můj kamarád Golog Džigme Gjaccho, který je buddhistický mnich a natáčel dokument se mnou, čelí od té doby spoustě problémů. Ve vězení není, ale žije pořád v Tibetu a úřady mu stále dělají nepříjemnosti.
Jak probíhal váš útěk z Číny?
Hranice jsem musel překročit hranice tajně. Jel jsem ze severu Tibetu, odkud pocházím, přes město Čcheng-tu v provincii S’-čchuan do Jün-nanu, kde jsem překročil hranice do Vietnamu. Jel jsem na motorce a trvalo mi to dva dny a jednu noc. Měl jsem to dobře naplánované a pomáhalo mi hodně lidí, proto se mi povedlo utéct. Jinak bych se nikam nedostal, protože mě úřady hodně hlídaly.
Kontroluje vás čínská vláda i nyní, když žijete ve Spojených státech?
Ano, pár měsíců poté, co jsem odjel do Ameriky, mi někdo propíchl všechny pneumatiky u auta. Přitom to bylo staré auto, ani to dělat nemuseli! Dodnes také zneužívají jiné Tibeťany, aby o mně šířili pomluvy. Jedna žena komentuje záběry, kde se objevím, a natočila dokonce video, kde mě obviňuje ze znásilnění. To jsou způsoby, kterými se mě snaží Peking zdiskreditovat.
Napadl vás někdo i naživo?
To zatím nikdy neudělali. Ale jiné je to v Tibetu, kde mám pořád část rodiny. Když mě propustili z vězení, zůstával jsem u své sestry a jejího manžela, který musel podepsat, že na mě bude dohlížet a že se budu chovat dobře. Před pár dny, už když jsem byl v Česku, za ním přišla policie a řekla mu, že je za mě pořád odpovědný a že musím přestat s tím, co dělám.
