Dostat se na ceremonii bylo velice těžké. Kvůli pandemii byla přísně hlídaná a přihlížet jí smělo jen pár lidí. Aktivistům se přesto podařilo přelézt plot a rozvinout vlajky, než je policie zatkla.
Nešlo ale o první akci, která kritizuje konání olympijských her v čínské metropoli. Řečtí policisté zadrželi už o víkendu dvě aktivistky, které se snažily vyvěsit tibetské vlajky poblíž Akropole v Aténách.
Všichni shodně uvádějí, že tím chtějí upozornit na porušování lidských práv v Číně. "Olympijská pochodeň má představovat naději a mír, ale pro naše lidi žijící pod brutální čínskou komunistickou stranou představuje spoluvinu celého světa na extrémních čínských represích," uvedla Zumretay Arkinová ze Světového ujgurského kongresu, což je mezinárodní organizace ujgurských exulantů. Tato muslimská menšina žije v čínské provincii Sin-ťiang, kde Peking posílá její příslušníky do převýchovných táborů.
Arkinová, která vystoupila na tiskové konferenci v Aténách, je sama Ujgurka, a tak mluvila z vlastní zkušenosti. Údajně více než 40 členů její rodiny zmizelo nebo bylo posláno do táborů. "Pokud by se tato tisková konference konala v Číně, tak já jako Ujgurka bych skončila v táboře a možná byla vystavena sexuálnímu násilí a mučení, stejně jako miliony dalších Ujgurů," cituje ji agentura AP. "Olympijské hry byly předané zemi, která aktivně vytváří genocidu," dodala.
Není jediná, kdo počínání Číny v Sin-ťiangu označuje slovem genocida. Stejné obvinění dlouhodobě vznášejí i lidskoprávní neziskové organizace a vlády Spojených států, Velké Británie, Kanady nebo Nizozemska.
Aktivisté zároveň upozorňují na porušování lidských práv v Tibetu a jinde v Číně, rostoucí tlak Pekingu na dění v Hongkongu, zasahování do nezávislosti Tchaj-wanu a na čínské uzurpování území v Jihočínském moři. Vyzvali proto k bojkotu olympijských her. Ty mají proběhnout v únoru příštího roku.
Diplomatický bojkot her
Hlasy proti čínskému pořadatelství se začaly ozývat už v roce 2015, kdy Mezinárodní olympijský výbor vybral Peking. V poslední době ale zesílily.
Loni se aktivisté sešli se zástupci výboru a předložili jim důkazy o neuspokojivé situaci v oblasti lidských práv v Číně, uvádí magazín The Diplomat. Letos v září poslala skupina 200 neziskových organizací dopis televizním stanicím nabízejícím sportovní přenosy, aby událost nevysílaly.
Mezinárodní olympijská organizace ale všechny požadavky odmítla a počítá s tím, že hry proběhnou, jak bylo naplánováno. "Olympijské hry nemohou odpovědět na všechny výzvy. Ale ukážou příklad světa, ve kterém všichni respektují stejná pravidla a také jeden druhého," řekl podle AP prezident výboru Thomas Bach. Ten také dodal, že hry budou "důležitým momentem, který semkne svět ve jménu míru, přátelství a solidarity".
Britská stanice BBC dodává, že pokud by se hry nakonec nekonaly, přišel by výbor o miliardy dolarů. Stejně tak by ho silně zasáhlo, kdyby se proti němu postavili vysílatelé.
Hry v Číně kritizují také politici. Například předsedkyně americké Sněmovny reprezentantů Nancy Pelosiová, odcházející německá kancléřka Angela Merkelová nebo francouzský prezident Emmanuel Macron. Ti všichni vyzvali k diplomatickému bojkotu - tedy aby olympiáda proběhla, ale politici na ni nepřijali pozvání. "Respekt k lidským právům, demokracii a právnímu státu zůstává v centru vztahů mezi Evropskou unií a Čínou," stojí pak v rezoluci Evropské unie, kterou cituje britský deník The Guardian.
Bojkot, který zafungoval
Server The Conversation připomíná, že bojkoty sportovních událostí mohou fungovat. V době apartheidu v Jihoafrické republice v minulém století nebyli její sportovci pozváni na velké události - například v roce 1964 stáhl olympijský výbor pozvaní JAR na letní olympijské hry, protože země chtěla vyslat jen bělošské sportovce. V roce 1934 jí bylo zase odebráno pořadatelství Her Commonwealthu poté, co organizátoři zamítli vstup na závody nebílým divákům.
"Psychologický dopad měl pravděpodobně nejsilnější roli v podkopávání sebevědomí a spokojenosti bílé Jihoafrické republiky," cituje server historika Johna Naurighta, který se tématem zabývá. Sportovní bojkot ukončily zahraniční organizace v 90. letech poté, co došlo ke zrušení většiny apartheidových zákonů.
Čína všechny výzvy k bojkotu odmítá a své nakládání s Ujgury či Tibetem označuje za vnitřní záležitosti země. "Čína je proti politizaci sportu a zasahování do vnitřních záležitostí, kdy jsou lidská práva využita jako záminka," uvedl mluvčí čínského ministerstva zahraničí Wang Wen-pin.
Výzvy k bojkotu zaznívaly i před posledními olympijskými hrami v Pekingu, které se konaly v roce 2008. I tehdy byla narušena ceremonie s olympijským ohněm.
Přestože před nimi došlo k určitému uvolnění v čínské společnosti - lidé například směli protestovat na určitých místech a zahraniční novináři měli garantovanou větší volnost ve své práci -, brzy po hrách vláda znovu přitvrdila. Za posledních třináct let se navíc situace podle mnohých odborníků zhoršila. Vláda například krvavě potlačila protesty v Sin-ťiangu, zasahuje proti různým náboženským skupinám a také zpřísnila cenzuru na internetu.
