Jejich postup je jen několik kilometrů do hloubi ukrajinského území, celkem ale jde už o asi 100 kilometrů čtverečních. Na tvrdě bráněném východě Ukrajiny Rusům trvalo celé měsíce, než dosáhli toho samého.
Rusko tvrdí, že jeho jednotky vstoupily na hranici města Vovčansku, což Ukrajina zpochybňuje. Město je v posledních dnech cílem silného bombardování a několik tisíc jeho obyvatel ukrajinské úřady evakuovaly.
Denyse zajímá, co se stalo s ukrajinskou obranou. "První linie obrany tam nebyla. Viděli jsme to. Rusové tam prostě vešli. Prostě tam vešli, bez jakýchkoliv minových polí," líčí pro BBC. Ukazuje při tom záběry pořízené před několika dny dronem, na kterých skupiny ruských vojáků bez odporu přecházejí hranici.
Podle Denyse úřady tvrdí, že se obranná infrastruktura buduje za velké peníze, on ji však neviděl. "Buď šlo o zanedbání nebo korupci. Šlo o selhání, byl to podvod," stěžuje si.
Všichni věděli, že ruský vpád v Charkovské oblasti je pravděpodobný. Ukrajinské i západní tajné služby věděly, že Rusko u hranic shromažďuje vojáky, některé odhady mluvily až o 30 tisíc.
Prezident Vladimir Putin také veřejně řekl, že jeho cílem je vytvořit uvnitř Charkovské oblasti nárazníkovou zónu, která by ruské území ochránila před ukrajinskými raketovými útoky. Ale vypadá to, že Ukrajina byla navzdory oficiálním tvrzením špatně připravena.
Ukrajinská armáda tvrdí, že kvůli neustálému ostřelování jsou opevnění nejlépe připravená v určité vzdálenosti od frontové linie. Nejblíže hranice podle šéfa podpůrných sil ukrajinské armády Oleksandra Jakovce vojáci zřídili kryty, další část obranných systémů je 15 až 17 kilometrů od fronty a nejlépe je připravena třetí linie ve vzdálenosti 17 až 35 kilometrů, kde jsou opevnění s železobetonovou konstrukcí.
Sto raket za den, padesát granátů za hodinu
Rusko k postupu v Charkovské oblasti využívá už dobře známou taktiku: z ukrajinských vesnic a měst po jeho útocích zůstávají hromady sutin. Policista jménem Oleksij odhaduje, že na Vovčansk co hodinu dopadne 50 až 60 granátů.
A pak tu jsou klouzavé bomby odpalované z ruských letounů vzdálených desítky kilometrů od frontové linie, které jsou mimo dosah omezené ukrajinské protivzdušné obrany. Rusko jich na 1000kilometrovou frontu denně odpaluje asi stovku.
Jedna z nich zničila Serhijův dům. Stojí v doutnajících troskách a říká, že jeho žena Svjatlana utrpěla těžké zranění. On sám si ošetřil ruce popálené při výbuchu. Svěřuje se, že by rád odešel, ale "co může dělat". Ukazuje přitom na tři kozy, které nechce zabít. Jako zázrakem přežily, kočka také.
Většina z těch, kdo ve Vovčansku zůstala, jsou staří nebo chudí lidé. Pětašedesátiletý Oleksandr se svěřuje, že už toho má dost. U domu, ve kterém vyrostl, se pokřižoval, s něhou se dotkl země, sebral dvě tašky a nastoupil do policejního auta. Rád by do Německa, ale netuší, jak by se tam dostal.
Nedostatek vojáků i obranných linií
Otevření nové fronty na severu znamená další zátěž pro omezené zdroje, jimiž Ukrajina disponuje. Kvůli zpoždění ve schvalování vojenské pomoci od Spojených států jejím vojákům akutně chybí munice. To se pomalu mění a americká pomoc začala přicházet.
Ruská ofenziva v Charkovské oblasti ale ukazuje i další problémy, které Ukrajina nedokázala sama včas vyřešit: mobilizaci dostatečného počtu vojáků a vybudování vhodných obranných linií.
Posily vyslané do toho regionu musela armáda stáhnout z jiných částí fronty a z omezených záloh. Ukrajinští činitelé stále trvají na tom, že samotnému Charkovu pozemní invaze nehrozí. Ale čím více Rusové postoupí, tím spíše se město dostane na dosah jejich dělostřelectva.
Denys si myslí, že ruská armáda se spíše zaměří na východní části Ukrajiny a ovládnutí celého Donbasu. Podotýká však, že se snaží využít každé ukrajinské slabiny a v Charkovské oblasti se jí to podařilo. "Jsem samozřejmě naštvaný," říká. "Když jsme v roce 2022 bojovali, abychom dobyli zpět naše území, ztratili jsme tisíce lidí. Riskovali jsme vlastní životy. A teď, protože někdo nevybudoval opevnění, je riskujeme znovu," dodává.
