Američtí demokraté a republikáni se v posledních letech na máločem shodnou. Jednotný, tvrdě negativní pohled na ruského prezidenta Putina se ale nyní stal výraznou výjimkou. Americká média to už nazvala "Putinovým efektem".
"Putin dal Američanům společného nepřítele a pocit sdíleného údělu," komentoval Dan Balz, dlouholetý politický analytik deníku Washington Post, o uplynulém víkendu čerstvý průzkum veřejného mínění institutu Pew Research Center.
Ještě letos v polovině ledna viděla jen čtvrtina Američanů v Rusku "vážnou hrozbu" pro USA. V šetření z minulého týdne je to už dvojnásobek, přičemž zastoupení mezi demokraty (50 procent) a republikány (51 procent) je prakticky stejné.
Velká většina voličů dvou stran, které jindy stojí proti sobě, se shodne i na tom, že Spojené státy mají nechat v platnosti co nejtvrdší sankce vůči Rusku. A také na tom, že USA by v postupu vůči Moskvě měly úzce spolupracovat se svými spojenci.
Především na straně republikánů jde o výrazný posun. Jejich názory byly v posledních letech ovlivněny izolacionistickou zahraniční politikou jejich bývalého prezidenta Donalda Trumpa. Jeho skeptický postoj k NATO a naopak shovívavý pohled na Putina měly na republikánské voliče vliv, který ukazovaly nejen průzkumy.
Putin: Nepřítel (takřka) číslo 1
Jenže nyní, v důsledku Putinovy invaze na Ukrajinu, se tyto Trumpovy názory staly v rámci Republikánské strany menšinovými, až okrajovými. Putina nyní odsuzuje 90 procent Američanů, demokratů i republikánů.
V očích americké veřejnosti se tak zařadil po bok teroristy Usámy bin Ládina a autoritářských vůdců Saddáma Husajna, Fidela Castra nebo diktátora Kim Čong-una. "Ještě není nenáviděn tak moc jako první dva ze jmenovaných, ale je tomu hodně blízko," napsal list Washington Post před týdnem ke svému historickému přehledu nejméně populárních cizích lídrů v USA.
Vladimir Putin z tohoto srovnání navíc vychází o poznání hůře, než jak Američané na začátku 80. let vnímali tehdejšího nejvyššího představitele Sovětského svazu Leonida Iljiče Brežněva.
Obraz Ukrajiny a tamního prezidenta Volodymyra Zelenského šel v USA v posledních týdnech naopak výrazně nahoru. V září 2019 více než třetina Američanů nedokázala říct, zda je Ukrajina přátelským, nebo nepřátelským státem, a jen čtyřicet procent si vybralo první možnost.
V aktuálním šetření ovšem už více než osm z deseti dotázaných označilo Ukrajinu za "přítele nebo spojence" a osobně prezidenta Zelenského vnímá pozitivně 65 procent Američanů.
Obranný rozpočet poroste
Válka na Ukrajině a její předpokládané dlouhodobé důsledky mají v USA dopad nejen na veřejné mínění, ale promítají se také do vnitřní politiky. Především prezident Joe Biden a jeho vládnoucí demokraté mění některé akcenty své agendy.
S nástupem Bidena do Bílého domu demokraté v Kongresu avizovali, že budou chtít zastropovat, nebo dokonce osekat výdaje na obranu. Teď je ale zřejmé, vojenský rozpočet se bude v příštích letech naopak zvyšovat.
V přímé reakci na invazi Kongres před deseti dny navýšil obranný rozpočet, který byl schválen už loni v prosinci, a zároveň odsouhlasil nové finance na pomoc Ukrajině, bezmála 14 miliard dolarů (v přepočtu 313 miliard korun).
Od začátku ruské invaze Američané přesunuli do Evropy 15 tisíc vojáků a jejich celkový počet poprvé za deset let (od doby, kdy se tehdejší prezident Barack Obama z Evropy naopak stahoval) přesáhl 100 tisíc. Podle amerických médií USA budou chtít svoji vojenskou přítomnost v Evropě dlouhodobě udržet a spíše ještě posílit.
"Obranný rozpočet musí odpovídat našim potřebám, ne uměle zadaným cílům. A teď je naprosto jasné, že žijeme v nebezpečné době," potvrdil středový demokratický kongresman Tom Malinowski pro deník New York Times, že demokraté teď počítají s nutným zvyšováním obranných výdajů.
Demokratická kongresmanka Pramila Jayapalová, která zastupuje progresivní křídlo strany, pak uvedla, že i její frakce nyní ustoupí od svého původního požadavku na osekání vojenských výdajů.
"S Ukrajinou je to těžší. Předpokládali jsme, že s koncem války v Afghánistánu můžeme tlačit na skutečné snížení obranného rozpočtu. Ale tohle je epická bitva," řekla Jayapalová pro list New York Times k válce na Ukrajině a jejím dopadům na USA.
Zelená agenda se odkládá
Složitější úkol ale čeká prezidenta Bidena a jeho demokraty v jiné agendě, tím byl dosud závazek výrazného omezení skleníkových emisí. Pro prezidenta to byl jak jeden z jeho klíčových závazků dovnitř USA, tedy vůči demokratickým voličům, tak i směrem k mezinárodnímu společenství.
Bidenovy klimatické plány, kdy chtěl americké emise do roku 2030 snížit na polovinu hodnoty z roku 2005, ale dostaly už před Ukrajinou těžký zásah. Když se na konci loňského roku ukázalo, že mohutný finanční balík, který zahrnoval také investice na přechod americké energetiky na čisté zdroje, nemá šanci projít Senátem.
V nové situaci, po Putinově invazi, se k tomu navíc přidal nový vnitropolitický tlak - a to opět nejen od republikánů, ale i od středových demokratů. Chtějí, aby Spojené státy nespěchaly s preferováním čistých energií na úkor těžby klasických paliv.
S válkou na Ukrajině, ve které je jednou z klíčových otázek energetická závislost evropských spojenců USA na Rusku, začali i středoví demokraté akcentovat, aby Amerika nadále využívala všechny své zdroje. Včetně ropy a plynu, který demokraté nyní označují za "překlenovací most" na cestě k čistým energiím, ne za "nepřítele planety".
"Můžete být pro alternativní zdroje s agresivními dlouhodobými cíli a zároveň být pro plné využívání domácích (klasických) energetických zdrojů," vystihl tento nový přístup středový demokratický kongresman Josh Gottheimer.
Také sama Bidenova administrativa tento pohled nepřímo podpořila, když v souvislosti s válkou vyzvala americké těžaře ke zvýšení produkce. "Jsme ve válečných podmínkách. A to znamená, že teď musíte těžit, co to jen jde," uvedla ministryně energetiky Jennifer Granholmová před necelými dvěma týdny na setkání se zástupci ropného průmyslu v Houstonu.
Trump už bez místa?
Progresivní demokraté ale v tomto případě avizují, že se nehodlají s potlačením zelené agendy jen tak smířit. Chtějí, aby prezident, pokud se nepodaří zelenou legislativu schválit v Kongresu, postupoval cestou vládních výnosů. Prezidenta Bidena a demokraty tak podle amerických médií v tomto ohledu čeká složitý a nepříjemný vnitrostranický boj.
Zatímco republikáni patrně nebudou mít se svým zmíněným odklonem od Trumpovy ruské a izolacionistické politiky větší problém.
"Ukrajina hodně republikánů přiměla, aby si znovu uvědomili důležitost mezinárodních aliancí. Ostatní země nejsou přítěží, velmi často mohou být přidanou hodnotou," popsal republikánský kongresman Tom Cole pro deník New York Times tuto důležitou změnu v republikánském táboře.
Od Trumpa dal v tomto ohledu ruce pryč i jeho bývalý viceprezident Mike Pence. V reakci na předchozí Trumpovo vyjádření, kdy i po začátku invaze označil Putina za "chytrého" a "geniálního", Pence v projevu k republikánským sponzorům uvedl, že pro "Putinovy omlouvače" by nemělo být v Republikánské straně místo.