Galeotti upozorňuje, že nynější Rusko připomíná éru konce Sovětského svazu nebo Polsko v 80. letech. Tehdy se tam zničehonic objevily masové protesty, což se může stát i Putinovu režimu. "Když máte dostatečný protestní potenciál, nějaký nečekaný katalyzátor to může všechno velmi rychle spojit," vysvětluje. Kdyby vládce Kremlu zemřel, nastane podle Galeottiho boj o moc jako po smrti diktátora Stalina v roce 1953.
Ruský režim nyní všechno obětuje válce na Ukrajině, protože prezident musí dosáhnout alespoň nějakého částečného vítězství. "Časy raného putinismu, kdy se utrácely peníze i na zlepšování obecné kvality života a podobně, jsou dávno pryč," vysvětluje britský expert, proč by lidé mohli vyjít do ulic.
Co nám smrt opozičníka Alexeje Navalného říká o dnešním Rusku?
Pořád nevíme, jestli to bylo něco, o čem rozhodl režim, nebo zda Kreml prostě dobře věděl, že umístit Navalného, jehož tělo už bylo zničené novičokem, do tak hrozných podmínek znamená, že v určitém okamžiku zemře. Nevíme, jestli to byla pomalá vražda, nebo ne. Ačkoliv jeho smrt v mnoha ohledech vypadá jako důkaz Putinovy moci, ve skutečnosti je důkazem jeho obav.
Režim zahájil mnohem rozsáhlejší represe. A nejde jen o Navalného. Nedávno byl zatčen jeden z nejvýraznějších Putinových nacionalistických kritiků Igor Girkin. Celkově je cítit, že Kreml má nyní pocit, že musí být tvrdý. V jistém smyslu bylo jednou ze silných stránek Putinova systému v minulosti to, že nepotřeboval zabíjet lidi a stejně měl vše pod kontrolou. Současná situace je odrazem jakési obavy uvnitř režimu z jeho vlastní křehkosti.
Je to také důvod, proč došlo k tak silnému zásahu proti truchlícím lidem, kteří jen nosili květiny k pietním místům? To v minulosti také nebylo.
Přesně tak. V některých ohledech vidíme pozdní putinismus, který se dostává do fáze jakési banánové republiky. Teď cítí, obává se, že jakýkoliv protest by se mohl nějakým způsobem stát katalyzátorem něčeho většího. Musí demonstrovat své represivní schopnosti na každém kroku.
Mark Galeotti
Mark Galeotti je odborníkem na moderní Rusko, ruské bezpečnostní záležitosti, organizovaný zločin a zpravodajské služby. O současném Kremlu píše články, knihy a má vlastní podcast Ve stínu Moskvy. Rovněž přednáší na univerzitách po celém světě. Je čestným profesorem na Škole slovanských a východoevropských studií UCL, působí také na Royal United Services Institute (RUSI) a Ústavu mezinárodních vztahů v Praze. V současnosti mimo jiné vede poradenskou firmu Mayak Intelligence.
Proč tomu tak je?
Režim si je vědom toho, že v zemi existuje široký protestní potenciál. Je tu spousta lidí, kteří jsou z nejrůznějších důvodů nespokojení. Obyčejní Rusové utrácejí kvůli inflaci stále větší část svých výplat za potraviny. Většina ruských rodin už nemá žádné úspory a obávají se, co bude dál. Bojí se například další vlny mobilizace. Lidé jsou nešťastní, protože jsou odříznuti od většiny okolního světa. Takhle bych mohl dlouho pokračovat.
A to nás příští měsíc pravděpodobně čeká groteskní podívaná - další zmanipulované prezidentské volby. Režim ví, že v tuto chvíli je obyvatelstvo zbabělé. Nemá žádné přirozené vůdce. Neexistují žádné zjevné katalyzátory protestů. A skutečně se snaží zajistit, aby to tak zůstalo.
Paralelu bychom mohli vidět v Polsku v roce 1979 a 1980, kdy se zdánlivě zničehonic objevila Solidarita a najednou se stala ohniskem celonárodního hnutí. Když máte dostatečný protestní potenciál, nějaký nečekaný katalyzátor to může všechno velmi rychle spojit.
Logická rozhodnutí
Do jaké míry je tento stav způsobený ruskou invazí na Ukrajinu?
Invaze stojí za mnoha problémy. Myslím tím například inflaci, která nahlodává kvalitu života obyčejných Rusů. Válka v mnoha ohledech urychlila procesy, které už probíhaly. Časy raného putinismu, kdy se utrácely peníze i na zlepšování obecné kvality života a podobně, jsou už dávno pryč.
Jaká je tedy finanční situace Ruska? Kolik peněz z rozpočtu ukrajuje válka a jak moc Putinův režim poškozují západní sankce?
Sankce jsou velmi pomalá zbraň. Na začátku invaze jsem zaznamenal hodně přehnaných tvrzení, že Rusko srazí na kolena. To se nikdy nestane. Když se například podíváte na ruský obranný průmysl, který je závislý na mikročipech a dalších komponentech ze Západu, můžete je stále získávat prostřednictvím třetích stran nebo pašováním. Ale náklady jsou nyní dvakrát až třikrát vyšší než dříve. Takže v mnoha ohledech je to metafora. Sankce věci nezastaví, jen je ztíží.
Dopad invaze na ruskou ekonomiku je však vážný a dlouhodobý. Téměř 40 procent federálního rozpočtu jde nyní na válku a na výdaje na obranu a bezpečnost. V dohledné budoucnosti si stát může dovolit utrácet, když bude chtít. Problém je v tom, že peníze na válku jdou odjinud.
Odkud?
Jdou z rozpočtu na zdravotnictví, vzdělávání, dopravu. Z peněz, které se posílaly na rozvoj regionů. Budeme svědky pomalého zhoršování služeb pro běžné Rusy.
V mnoha ohledech to začíná připomínat pozdní sovětské časy za doby Brežněva. Masivní utrácení za bezpečnost a armádu a pomalé ale neustálé zhoršování kvality života obyčejných lidí. Stejně jako brežněvismus se dal udržet dlouho, tak i současný autoritářský režim se s tím dokáže vyrovnat, dokud je schopen kontrolovat společnost a vlastní nespokojenost lidí.
Uvědomuje si to Putin a lidé kolem něj?
Budeme-li upřímní, tak Putin a jeho nejužší okolí jsou nejčernější z černých skříněk. O tom, co si skutečně myslí, víme jen velmi málo. Musíme se spoléhat na to, co dělají, a jejich veřejná prohlášení. Nejsem úplně přesvědčen o tom, že Putin je schopen nebo ochoten pochopit reálnou situaci v Rusku. Může to být jednoduše tak, že se mu to nikdo neodváží říct. Vytvořil si systém, ve kterém je svým způsobem výhodné říkat mu jen to, co chce slyšet, a ne to, co potřebuje.
Už samotná invaze na Ukrajinu byla založena na nepochopení situace, Putin nejspíš skutečně nerozumí vojenské dynamice a podobně. Není důvod se domnívat, že má nějaký vytříbenější smysl cítit, co se v jeho zemi děje. Ale upřímně řečeno, i kdyby měl, nejsem přesvědčen, že by si myslel, že může dělat něco jiného. Je uzavřený. Z války nemůže vycouvat. Potřebuje mít něco, o čem bude moci alespoň tvrdit, že je to triumf.
Udržet současnou frontu by byl pro Putina triumf
Co tím triumfem může být? Hodně se teď mluví o tom, že Ukrajina prohrává a že není schopna zvítězit. Ale znamená to, že Rusko vyhrává?
Jedna z velkých otázek těchto dní je právě, co pro obě strany znamená vítězství a prohra. Dá se říct, že by Putin teoreticky stále rád ovládl celou Ukrajinu? Ano, samozřejmě. V praxi si myslím, že pokud se mu podaří udržet současné okupované území a nějakým způsobem konflikt zmrazit, mohl by to prohlásit za vítězství.
Říkal jste, že letos na frontě neočekáváte žádné zásadní změny. Myslíte si, že válka bude pokračovat i v dalších letech?
Bohužel určitě do roku 2025. Loňská protiofenziva Ukrajinců nebyla úplně neúspěšná, ale určitě byla mnohem méně úspěšná, než se doufalo a očekávalo. Za současného stavu si nemyslím, že by Ukrajinci nebo Rusové měli kapacitu na velké ofenzivní operace. Není to ale tak, že by přestali bojovat. Budeme svědky často velmi krvavých bojů o konkrétní místa jako v Avdijivce.
To se však může změnit, pokud Kreml zahájí další vlnu mobilizace. V tuto chvíli tomu však nic nenasvědčuje. I současná ukrajinská strategie počítá s tím, že se armáda bude připravovat na protiofenzivu v příštím roce.
Kolik toho o válce vlastně vědí obyčejní Rusové?
Tolik, kolik chtějí. Asi čtvrtina Rusů válku vcelku podporuje, stejný počet je proti ní. A asi polovina obyvatel se snaží o ní nepřemýšlet. Nesledují televizní zpravodajství ani zdaleka tak často jako dřív.
Průzkumy veřejného mínění ukazují, že by mnohem raději viděli nějaké vyjednané příměří. Ale to samozřejmě neznamená kapitulaci. Raději by volili mír než válku. K detailům je ale podobně složité se dostat jako za sovětských časů. Pokud jako Rus chcete znát pravdu, můžete si pořídit VPN a poslouchat například stanici BBC v ruštině. Ačkoli mnoho podobných služeb v posledním roce zaznamenalo klesající poslechovost, ruskojazyčná služba BBC ji zvýšila o 19 procent.
Zjednodušeně řečeno: když Rusové chtějí zjistit, co se opravdu děje, prostředky mají. Ale většinu z nich to nezajímá, protože mají pocit, že stejně nemůžou nic změnit. V jistém smyslu usilují spíše o nevědomost než o poznání.
Nenápadné protesty
Bude mít úmrtí Alexeje Navalného nějaký dopad na březnové prezidentské volby?
Je otázka, jestli jeho smrt může něco změnit. Nemluvím o masových protestech, ale jestli skutečně přiměje lidi víc přemýšlet a řeknou si budu volit jiného kandidáta prostě proto, že chci dát hlas někomu jinému než Putinovi. Nebo se objeví nenápadné protesty.
Navalného tým například lidi nabádá, aby šli hlasovat poslední den voleb v poledne. A už jenom to, že najednou se objeví masa lidí ve voličských místnostech bude znamením. Kdo vás může zavřít jenom za to, že volíte v určitou dobu? Ale přesto budeme všichni vědět, co to znamená.
Putinův režim jste několikrát přirovnal k tomu sovětskému. SSSR vládli staří muži a Putin sám není nejmladší. Myslí na budoucnost? Je v jeho okolí někdo, ke komu se tak trochu vzhlíží?
Není to jenom Putin sám, ale vlastně všichni lidé v jeho okolí. Všichni jsou ve věku 68 až 74 let. Je to stále více gerontokratický režim mužů, kteří se bojí ztráty moci. Putin o odstoupení uvažoval už před invazí. Ta mohla být součástí jeho plánu na odchod do důchodu. Jakmile by se podařil velký triumf, mohl by si dovolit odstoupit.
Teď nemůže, protože musí vědět, že pokušení pro případného nástupce použít ho jako obětního beránka by bylo velmi vysoké. Rusko koneckonců není právní stát. Putin se zřejmě vyhýbá jakémukoli plánování nástupnictví, protože jakmile to začne dělat, připouští možnost života po Putinovi. Teď neexistuje absolutně žádný plán nástupnictví. Nikdo nemůže riskovat, že by začal vypadat, že vede kampaň za to, aby se stal jeho pokračovatelem. Je velmi nebezpečné vést kampaň na místo šéfa, když o to šéf nestojí.
Co si o současné situaci myslí ruská elita, tedy lidé, na kterých je Putin závislý?
Jsme svědky rostoucích známek zděšení. Když se vrátíme ke smrti Navalného, lidé, se kterými jsem stále v kontaktu, byli zaskočení. V některých případech to nejsou žádní prozápadní liberálové, často jde o příznivce režimu i války. Byl mezi nimi pocit, že úmrtí Navalného je dalším příkladem jakéhosi překročení neviditelné hranice. Stejně jako invaze nebo šéfa wagnerovců Jevgenije Prigožina. Jeden z nich mi řekl: nejsem si jistý, jestli má Putin situaci pod kontrolou. Je vůbec schopný systém kontrolovat?
Vidíme rostoucí pocit obav ze směru, kterým se Rusko ubírá. I tady panuje letargie. Ani elita neví, co by s tím mohli dělat, protože k Putinovi neexistuje žádný alternativní kandidát. Pokud dojde v budoucnu ke krizi, která vystaví loajalitu lidí zkoušce, je možné, že nastane to, co v bezpečnostních složkách během Prigožinovy vzpoury: může se najít mnoho těch, kteří se sice neobrátí proti Putinovi, ale určitě se ho nebudou snažit bránit.
Stále více se tak blížíme bodu, kdy Stalin umíral ve své kanceláři a nikdo se nesnažil mu pomoci?
Ano. Pokud zítra Putin zemře, nastane velmi podobný scénář. Mocné osobnosti se budou přetahovat o to, kdo ho nahradí.
