Praha - Velmi úspěšný. Tak lze zhodnotit končící rok 2014 z hlediska kosmonautiky a poznávání vesmíru.
Sonda Rosetta spolu se svým robotem Philae dostihla kometu a ukázala nám, že jsme se mýlili takřka ve všem, co jsme si o vlasaticích mysleli.
Američané zase podnikli první zkušební let vesmírné lodi, jež má dopravit lidi na Mars.
Na co se můžeme těšit v příštím roce, v rozhovoru pro Aktuálně.cz popisuje uznávaný český odborník na kosmonautiku Tomáš Přibyl.
Aktuálně.cz: Na konci roku se v médiích začaly objevovat informace o záhadném ruském satelitu, který může být jakousi tajnou zbraní. O co jde?
Tomáš Přibyl: To tajemné zařízení je spojováno se dvěma ruskými misemi. Jednou z loňského prosince a druhou z letošního května. Armádní agentura Ruské letecké a kosmické síly v rámci takových misí běžně vynáší tři satelity, tentokrát ale vynesla čtyři zařízení.
Po šesti měsících Rusové na půdě OSN vynesení čtyř těles nahlásili, aniž by prozradili, k čemu má čtvrtá družice sloužit. Víme jen to, že od svého vypuštění provedla několik skokových a sofistikovaných manévrů, díky nimž se mimo jiné přiblížila k poslednímu stupni své nosné rakety.
Nabízí se vysvětlení, že jde o lovce družic. Vesmírné rendez-vous ale může mít i naprosto jiné vysvětlení. Například může jít o zkoušku systému převzetí vzorků z jiného vesmírného plavidla. Jedna sonda je dopraví na oběžnou dráhu, druhá s nimi doletí zpět na Zemi. To vyjde mnohem levněji. Zařízení může sloužit také k opravování družic.
A.cz: Už byli Rusové někdy takhle tajemní?
Ano. Oni jsou v tomhle zvláštní. I v případě, že o žádnou zbraň nejde. Moskvě nejsou spekulace o jejich tajemných supermoderních zbraních proti srsti. Upřímně - Hitler také za druhé světové války hovořil o smrtící zbrani pomsty a ve skutečnosti toho v arzenálu moc neměl. Ano, vyvíjel sice balistické pumpy V3, ale to bylo tak všechno.
Na druhou stranu například Američané také mlží. Let rakety oznámí dlouho dopředu a startu přihlíží třeba 100 tisíc lidí. To, jaká zařízení jsou na palubě, ale neprozrazují ani oni.
A.cz: Rusové sice zůstávají jedinou zemí, která je schopna dopravovat lidi na Mezinárodní vesmírnou stanici, v posledních letech ale žádný nový významnější projekt nepředstavili. V půlce prosince přišli s tvrzením, že v roce 2028 vypraví kosmonauty na Měsíc. Je to reálné?
To je naprosto nereálné. Oni mají obrovský komplex z toho, že s Amerikou prohráli kosmické závody, a dodnes cestu na Měsíc opakují jako mantru. Přitom ale naprosto rezignovali na inovace a vývoj.
Raketu Angara vyvíjeli dvacet let, nový kosmodrom Vostočnyj staví stejně dlouho a premiérový start je v nedohlednu. Třicet let neměli úspěšnou meziplanetární misi.
Novou pilotovanou loď vyvíjejí už deset let, první start je také v nedohlednu. K lodi navíc potřebujete i další techniku, například lunární modul nebo dostatečně silnou raketu. Domnívám se, že i při uvolnění dostatku financí na něco podobného ruský kosmický průmysl v současnosti prostě nemá.
Ruské technologie jsou spolehlivé a jejich nosné rakety patří ke světové špičce. Pokulhává ale jejich elektronika. Vezměte to tak - kdy jste naposledy viděl notebook nebo nějakou spotřební elektroniku z Ruska? Pokud jde o kosmonautiku, spadlo Rusko z pozice inovátora na pozici pouhého dodavatele.
A.cz: Když už je řeč o dodavatelích - Američané přenechali dopravu na Mezinárodní vesmírnou stanici soukromým přepravcům. Znamená to tedy, že se role nově rozdělily? Že dopravu k ISS budou zajišťovat soukromníci a státní agentury se budou věnovat jen cestám do hlubokého vesmíru?
To bych neřekl. Charakterizoval bych to spíš jako symbiózu. Obě strany se navzájem potřebují - ta spolupráce je nutná a výhodná pro obě strany.
Například farmaceutické společnosti investují do vývoje nových léků ohromné prostředky a testování ve stavu beztíže je pro ně velmi cenné. Pak je tu vesmírná turistika, a když se podíváte na rozpočty hollywoodských filmů - do nich by se cesta do vesmíru také schovala.
Soukromníci navíc nemají svázané ruce. Orion je "jen" meziplanetární plavidlo - raketoplán měl být "děvče pro všechno".
Vznikl moloch, který byl výsledkem desítek kompromisů. Vojáci chtěli, aby byl schopen přistávat po jednom obletu na místě startu. Konstruktéři meziplanetárních sond chtěli, aby mohl létat s horním stupněm rakety Centaur na kapalný kyslík a vodík, což mu umožnilo vynášet těžké meziplanetární sondy.
Vědci zase chtěli, aby mohl zůstat ve vesmíru co nejdéle. Různá kosmická střediska NASA bojovala po ukončení programu Apollo o vliv právě na raketoplán - a tak do něj promítla své představy. Z politických důvodů byla zvolena koncepce se dvojicí pomocných motorů na tuhá paliva od výrobce z Utahu, přestože se ve výběrovém řízení umístil na čtvrtém místě ze čtyř. A tak dále.
U Orionu není moc o čem diskutovat: vojenské využití nemá a s různými náklady, jako jsou družice, vědecké laboratoře, meziplanetární sondy a podobně, také létat nebude, takže se k němu mohlo vyjadřovat výrazně méně subjektů.
A.cz: A neuškodila důvěře ve vesmírné soukromníky říjnová exploze nákladního modulu Cygnus společnosti Orbital?
Důvěru by mohlo poškodit, kdyby šlo o první let. Tohle už byl ale čtvrtý let a všechny tři předešlé proběhly bez problému. Lze tedy říci, že jde o anomálii.
Možná že byla nešťastná volba motorů, které jsou už 40 let staré, nemyslím si však, že by to mělo zásadním způsobem ovlivnit zapojení soukromého sektoru do dobývání vesmíru.
A.cz: V poslední době se mluví také o projektu Mars One, který počítá s tím, že v roce 2025 dopraví lidi na Mars. Už ale nepočítá s jejich návratem. Jak moc je reálný tento projekt?
Vsadím se o cokoliv, že neodletí, a mám pro to hned několik argumentů.
Proti myšlence jednosměrné cesty jako takové nic nemám. Američané během vesmírných závodů v 60. letech také uvažovali o tom, že na Měsíc vyšlou kosmonauta a budou mu posílat zásoby do té doby, než vyvinou potřebnou technologii pro návrat.
Projekt Mars One má ale hned několik háčků. Podivný je už výběr posádky. Ti lidé by měli být vybíráni podle zdravotní a odborné způsobilosti, což se neděje.
Pak je tu způsob financování. Oni potřebují peníze hned, ale koncept reality show může být rentabilní až v okamžiku, kdy cesta začne. V neposlední řadě se pak ohánějí technologiemi, které ještě neexistují.
Pokud jde o technologické řešení, nepředstavili autoři projektu naprosto nic. Pořád dokola omílají, že je vše připraveno, a na jakýkoliv dotaz odpovídají okamžitým výpadem s tím, že vše je dobře nachystané, není to třeba zpochybňovat.
A.cz: Takže se domníváte, že jde o podvod?
To, jakým způsobem Mars One vybírá "kandidáty" pro misi na Mars, plně odpovídá modelu reality show, ale nikoliv vážně míněnému záměru poslat člověka na náročnou výpravu. Ostatně - něco podobného už pamatujeme.
Britská televizní stanice Channel 4 se v roce 2005 také tvářila, že vybírá kandidáty pro let do vesmíru. Lidé se hlásili, vybraní jedinci byli dopraveni na leteckou základnu a prošli výcvikem. Tři "nejlepší“ absolvovali pětidenní "kosmický let" v kulisách z filmu Kosmičtí kovbojové.
Když posádka úspěšně "přistála" zpět na Zemi a kulisy spadly, tříčlenná posádka byla upřímně překvapena, že to celé byla jen iluze.
A.cz: Japonci vyslali do vesmíru sondu Hajabusa 2, která má přistát na asteroidu, odebrat vzorky a v roce 2020 je dopravit na naši planetu. Nehrozí, že na Zemi zavleče nějakou nákazu z vesmíru?
Toho se není třeba obávat. Na Zemi každý rok dopadají tisíce úlomků asteroidů a dalších objektů z vesmíru. Kdyby něco takového hrozilo, už by po Zemi dávno chodili samí mimozemšťané.
A.cz: Na co se v oblasti kosmonautiky můžeme v příštím roce těšit nejvíc?
Objevy ve vesmíru nelze předpovídat nebo očekávat. Jsou vždy překvapením, jinak by to nebyly objevy. V nadcházejícím roce by nicméně měla sonda New Horizons dosáhnout svého cíle - trpasličí planety Pluto.
Snímky a data, které pošle domů, budou obrovsky cenné, protože k Plutu ještě nikdy žádná sonda nedoletěla a my o tomto vesmírném tělese víme velmi málo, nebo - lépe řečeno - prakticky nic. Na tu misi bylo hodně tlačeno.
A.cz: Proč?
Protože Pluto obíhá po velmi výstřední dráze, a pokud bychom ho nedostihli teď, vzdálí se od Slunce natolik, že zmrzne a promění se v ledovou kouli. Ze zkoumání zmrzlého Pluta bychom příliš moudří nebyli. Museli bychom počkat, než zase rozmrzne, což by trvalo 150 let.
A.cz: Co by mohla sonda New Horizons objevit?
Přidá další střípek do naší představy o sluneční soustavě. Každá její planeta je naprostý unikát, což je zřejmě ve vesmíru ojedinělé. Vědce zajímá zejména atmosféra Pluta, ale i složení jejího povrchu a další vlastnosti.
A.cz: Když se robot Philae sondy Rosetta po několika dnech na kometě odmlčel, experti Evropské kosmické agentury mluvili o tom, že se může na jaře, až na něj bude opět svítit slunce, znovu probrat. Jak je to podle vás pravděpodobné?
Domnívám se, že je to ze strany expertů ESA jakýsi povinný optimismus. Pravděpodobnost, že budou solární panely robota, který dosedl do velmi spoře osvětlené oblasti, vystaveny dostatku slunečního svitu, je minimální.
Všichni odborníci, s nimiž jsem na toto téma mluvil, mi řekli, že ať počítají, jak počítají, vychází jim, že už se robot neprobudí. Muselo by se stát něco nepředvídatelného, což ovšem nemůžeme vyloučit.
A.cz: Philae na kometě objevil organické sloučeniny. Co to znamená? Potvrzuje to teorii, podle níž život na Zemi zasela právě kometa?
Upřímně, to ještě nevíme. Mateřská sonda Rosetta poslala z oběžné dráhy obrovské množství dat. Většinu jich ale teprve musíme analyzovat. Navíc máme k dispozici data jen z jedné komety a to je málo.
Philae nicméně od základu změnil náš pohled na komety. Až dosud pro nás byly komety pouhými tečkami. O tom, jak vypadají, jsme ale neměli tušení. Ještě nás ve škole učili, že jsou komety zmrzlé homogenní koule. Až sonda mise Rosetta nám ukázala, jak moc jsme se mýlili.
