Washington – Osm let vládl Spojeným státům Barack Obama, ale to nejdůležitější v jeho politice vůči České republice se vešlo do jednoho roku.
V dubnu 2009 vystoupil na pražském Hradčanském náměstí s projevem o nebezpečí atomových zbraní a výzvou k jejich odstranění. V českých médiích si tehdy vysloužil nálepku idealisty a pečlivě zvolené pozadí českého hlavního města tehdy narušila mlha.
17. září téhož roku volal Obama jedenadvacet minut po půlnoci do pražského bytu jistého Jana Fischera. Bývalého předsedy Českého statistického úřadu, tehdy premiéra úřednické vlády.
Fischer se jako první oficiálně dozvěděl informaci, že Spojené státy ustupují od záměru vybudovat v Brdech radarovou stanici jako součást protiraketové obrany v Evropě.
V dubnu 2010 v Praze podepsal Obama dohodu o snížení arzenálu jaderných zbraní s tehdejším ruským prezidentem Dmitrijem Medveděvem.
"Svět bez jaderných zbraní je dlouhý proces, těším se na dialog s Ruskem," pronesl tehdy Barack Obama v Praze.
Co si tedy budou Češi z Obamovy éry pamatovat nejvíce? Ti, kteří se obávají Ruska, nepochybně zrušení radaru, přestože ho předchozí vláda amerického prezidenta George W. Bushe představovala jako plánovanou protiraketovou obranu proti Íránu.
Těm, kteří se obávají islámu, vadí Obamova vstřícnost k tomuto náboženství. V proslovech často odmítal kolektivní vinu muslimů za teroristické útoky a rozlišoval mezi islámem a islamismem. Donald Trump už naznačil, že bude ve slovníku tvrdší.
Za průvodní český rys Obamova prezidentství se dá považovat i skutečnost, že nepozval do Bílého domu ani tehdejšího prezidenta Václava Klause, ani jeho nástupce Miloše Zemana. Ten dostal pozvání až letos, od Donalda Trumpa.
Nevydařený reset s Ruskem
Dialog s Ruskem, na který se podle svých slov těšil, Obamovi nevyšel. Stejně jako celý jeho pokus o nový začátek ve vztazích s Moskvou, takzvaný reset.
Skončil ruskou anexí Krymu, vojenským angažmá Kremlu na Ukrajině a v Sýrii a vyvrcholil obviněním, že hackeři ve službách Vladimira Putina ovlivnili loňské americké prezidentské volby. „Na rozloučenou“ Obama vyhostil kvůli hackerským útokům pětatřicet ruských diplomatů ze Spojených států.
Obama nedopadl v tomto směru lépe než jeho předchůdce George W. Bush. I ten viděl v ruském prezidentu Vladimiru Putinovi spojence proti terorismu.
Na památném rusko-americkém summitu v Lublani před šestnácti lety Bush mladší prohlásil, že "pohlédl tomuto muži do očí a spatřil duši důvěryhodného muže oddaného své zemi". Na konci svého druhého funkčního období pak musel přihlížet ruskému vojenskému zásahu v Gruzii a stupňující se ostré rétorice Kremlu vůči NATO.
Donald Trump ve vstřícnosti vůči ruskému vedení daleko překonává Bushe juniora i Obamu. Tvrdí, že právě on dokáže vztahy s Ruskem zlepšit a s Putinem si bude rozumět. V tomto směru tak plynule navazuje na své předchůdce.
Co se Obamovi nepovedlo s Ruskem, podařilo se částečně s dlouho izolovaným Íránem.
Po dlouhém vyjednávání se islámská republika vzdala v červenci 2015 jaderných aktivit využitelných k sestrojení bomby výměnou za odvolání ekonomického embarga OSN. Teherán se tak zavázal zpřístupnit své jaderné reaktory a veškerá zařízení mezinárodní inspekci.
Další osud dohody je ale nejistý a o úspěchu nebo neúspěchu Obamy v tomto ohledu se může rozhodnout až po mnoha letech. Nebude už to taky záležet jenom na něm. Donald Trump je vůči Íránu mnohem kritičtější a naznačoval, že dohodu chce změnit. Zároveň bude pravděpodobně více zohledňovat názory Izraelců, kteří dohodu s Teheránem ostře kritizují.
Trumpův potenciální obrat směrem k Íránu dokresluje i jedna personální zajímavost. Generál James Mattis v roce 2011 ve funkci velitele amerických sil na Blízkém východě prosazoval, aby USA bombardovaly Írán. Mělo jít o odvetu za to, že v sousedním Iráku milice – podporované a vyzbrojované Íránem – útočily na americké vojáky. Prezident Obama to ale odmítl. Jeho nástupce Donald Trump nyní Mattise jmenoval svým ministrem obrany.
Dědic dvou válek
Barack Obama s funkcí vrchního velitele amerických ozbrojených sil převzal před osmi lety dvě války – v Iráku a Afghánistánu. Obě předává i svému nástupci. Tu iráckou ovšem v jiné podobě. Zmutoval a zmetastázoval v ní nový nepřítel. Al-Káidu nahradil Islámský stát.
Tématem pro budoucí historiky bude debata o tom, zda má na vzniku Islámského státu větší "podíl“ George W. Bush nebo Barack Obama. První tím, že svrhl režim Saddáma Husajna a nechal Irák propadnout se do chaosu a násilí. Nebo Obama tím, že v roce 2011 americké vojáky z Iráku stáhl a přenechal odpovědnost jen na bedrech irácké vlády a tamních ozbrojených sil. Díky tomu v roce 2014 Islámský stát obsadil skoro třetinu země.
Barack Obama Američanům slíbil, že jako prezident konflikt v Iráku ukončí. Jeho politika na Blízkém východě stála na zmenšování amerického vojenského zapojení. Obama nechtěl spoléhat tolik na sílu, protože měl za to, že řešení vnucovaná státům zvenčí nefungují.
Na tento postoj může navázat i Donald Trump. I on zdůrazňuje, že války povede pouze tehdy, bude-li to nutné pro americké zájmy a rozhodně ne ve jménu šíření demokracie. "Utratili jsme šest bilionů dolarů na Blízkém východě, šest bilionů. Za to bychom dvakrát mohli zrekonstruovat celou naši zemi,“ řekl v prvním projevu po vítězství.
Za éry Baracka Obamy se taky potvrdilo, že válku je jednodušší začít než se z ní stáhnout. Na konci roku 2011 stáhl Obama z Iráku všechny bojové jednotky a nechal tam jen poradce pro iráckou armádu. Ta ale brzy poté ztratila téměř třetinu země a navíc přenechala Islámskému státu moderní americkou výzbroj.
Před měsícem v rozhovoru pro CNN prezident přiznal, že ho úspěšné a rychlé tažení Islámského státu překvapilo.
Trump slibuje tvrdší a razantnější postup vůči Islámskému státu. Rusko v tomto směru vnímá jako spojence. Jeho úspěch nebo neúspěch s tímto přístupem nakonec určí i definitivní hodnocení politiky Baracka Obamy vůči Blízkému východu a Kremlu.
