Debata o vnitřní reformě EU úzce souvisí s přijetím šestice zemí západního Balkánu, Moldavska a Ukrajiny, ke kterému by mohlo dojít v příštích letech. Lídři unie by měli ještě do konce roku 2023 říct, jak s rozšířením sedmadvacítky postupovat dál. Stálý předseda Evropské rady, tedy summitů lídrů EU, označil v projevu začátkem září za termín přijetí dalších členů rok 2030.
V dokumentu dvanácti akademiků se rozšíření přímo spojuje se změnou vnitřního chodu EU, tak, aby byla i při počtu 30 a více zemí schopná efektivně reagovat na aktuální dění. Snížit by se měl počet komisařů, kterých je nyní stejně jako členských států a nemají všichni relevantní agendu - vedle komisaře pro energetiku existuje například ten pro zachování evropského způsobu života. Napříště by jich mělo být buď méně - což znamená, že ne každý stát by měl vždy svého zástupce v Evropské komisi -, nebo by byli komisaři "hlavní" a "vedlejší."
Jako pravidlo by se mělo také zavést většinové hlasování tak, aby jen jeden stát nemohl zabránit vůli zbytku. EU momentálně čelí častému používání práva veta vládou Viktora Orbána ve vztahu k Ukrajině, který tak opakovaně blokoval evropskou pomoc zemi bránící se ruské agresi. Pokud by nebyla možná shoda na zrušení jednomyslného rozhodování, experti navrhují, aby se používala takzvaná konstruktivní abstence - stát by byl při takovém hlasování proti, ale nezablokoval by vůli ostatních.
Klíčová teze dokumentu pak je, že pokud se státy neshodnou na změně stávající smlouvy, světlo světa by měla spatřit "dvourychlostní Evropa." EU by v tom případě byla tvořena několika různě spolupracujícími okruhy zemí podle jejich vlastní vůle. Nejužším "vnitřním kruhem", poté samotnou EU, další širší skupinou by byly přidružené státy a nakonec Evropské politické společenství (projekt vloni iniciovaný Emmanuelem Macronem, kdy se sejdou lídři celého kontinentu).
Ministři zodpovědní za EU absolvovali v úterý úvodní výměnu názorů nad analýzou, kterou si objednali. Z diskuse bylo patrné, že debata o změně unie bude na dlouho kvůli rozdílným postojům jednotlivých států.
Česko v tom bude podle Martina Dvořáka (STAN) patřit "ke skeptičtějším zemím", co se týče zásadní reformy EU. Strany vládní koalice se rozcházejí v tom, kde a zda vůbec je nutné chod unie měnit. ODS je například dlouhodobě proti změně jednomyslného hlasování v EU, premiér Petr Fiala (ODS) ho naposledy letos v létě při interpelacích ve sněmovně obhajoval. Naopak Piráti, STAN či TOP 09 podporují zrušení práva veta v řadě oblastí.
Český názor na snížení počtu komisařů nechtěl Dvořák odhadovat, protože ještě neměl příležitost probírat to s jednotlivými ministry. "Teprve celý materiál přinesu na vládu," řekl. Když se stejné téma řešilo před 20 lety při sepisování takzvané evropské ústavy, Česko bylo proti. Do EU tehdy teprve mířilo a nechtělo přijít o svého zástupce v Bruselu.
Řada členských zemí podmiňuje další rozšíření EU změnou jejích vnitřních pravidel. Dvořák uvedl, že to bylo patrné i během úterní debaty. "Všichni si uvědomují a přiznávají, že obojí oddělit úplně nejde. Případné rozšíření vyvolá změny v institucích," míní český ministr pro EU.
Postoj k právu veta v EU a dalším věcem proto bude muset změnit také česká vláda, pokud chce setrvat ve své podpoře vstupu Ukrajiny a dalších zemí do EU. "Předpokládám, že naše stanovisko k této věci bude modifikováno právě tím, že se deklarujeme jako jeden z největších podporovatelů Ukrajiny a jejího členství v unii," připustil Martin Dvořák.
