Moskva (od našeho zpravodaje) - "Kdo z vás nemá rád Ameriku?" rozehřívá publikum ve studiu před natáčením politické talk show populární moderátor. Drtivá většina sedících na skládacích židlích zvedne ruku.
"A kdo z vás v Americe byl?" zajímá se znovu novinář. Nad hlavami se stydlivě objeví několik rukou.
"A o tom to je. Nebyli jste v Americe, a přitom ji nemáte rádi. Já jsem tam byl několikrát. Není to špatná země. My si musíme z USA vzít to nejlepší, co nabízí, a naroubovat to u nás," poučuje lehce zcepenělý komparz. A aby diváky uvolnil, vysype několik košilatých vtipů.
Už více jak rok se pohybuji v zákulisí a na scéně předních ruských politických talk show. Ty každý den - hned na několika celostátních kanálech zároveň - oblažují ruského diváka.
Diskuse před televizními kamerami jsou ale na míle vzdáleny upřímnosti - či jen pokusu o objektivní debatu. Plní politickou objednávku a hrají na první signální svých spotřebitelů. Ladí je na správné vlny, odvádějí jejich pozornost od skutečných problémů v zemi.
Co na tom, že se zavírají nemocnice, výplaty a důchody v ropné velmoci padají. Hlavně že se v "bedně" hodinu debatuje o fackovačce u ukrajinského parlamentu. Televize ohýbá mediální realitu pro potřebu vládní garnitury.
Perfektní spektákl
Ruským talk show se nedá upřít sofistikovaný přístup. Za celým cirkusem, který se odehrává na televizní obrazovce, se skrývá perfektně připravený spektákl. Od výběru hostů, reakcí diváků až po moderování, při kterém dirigent večera dostává přímo do ucha pokyny z režie.
Válka informací. Seriál
Aktuálně.cz se v novém seriálu pokouší přiblížit fungování médií a roli propagandy v současném Rusku. A vysvětlit, proč na ni Rusové tolik slyší.
Bořiči podfuků a mýtů z Ukrajiny. Jak se hledá pravda ve válce informací. Na návštěvě v organizaci Stopfake.
Ukrajinci na nás pořádají hon. Na Donbasu jsem viděl jámy s těly. Rozhovor s ruským válečným reportérem.
Řekl to Putin a to si pamatujte." Co zaznělo v ruské show a proč dopadne Evropa jako Ukrajina. Analýza ruské talk show.
Jak to vypadá v praxi? Mluvící hlavy jsou vybírány hodně dopředu. Redakce provládních kanálů s nimi nejprve dělá interview. V až půlhodinovém rozhovoru se redaktorka ptá na otázky, které posléze tvoří páteř show.
"Může kvůli Sýrii vypuknout mezi Ruskem a USA třetí světová válka?" "Kdo ovládá proudy migrantů mířící do Evropy?" "Co může Rusko světu nabídnout za zkrachovalé západní hodnoty?"
Dotazy - jako vystřižené z konspiračních webů - jsou jen malým průřezem z toho, na co se mě ptali ruští novináři před pozváním do studia naposledy.
Odpovědi se přepisují a vytváří se z nich scénář večera. Moderátor poté ví, v jaký okamžik má dát slovo jakému hostovi, aby to hezky odsýpalo. A aby se divák nenudil.
Etatistické trouby
Výběr hostů na politické show je základem umění propagandy. Zpravidla drtivou většinu tvoří hlásné trouby režimu, ze slušnosti je můžeme nazývat etatisté. Jde o různé politiky, elitní novináře nebo experty věřící ve světlou budoucnost Ruska, jeho sílu a nadřazenost.
Zbylé místo na tribuně je vyhrazeno opozici. Marně byste však na ruských televizních obrazovkách čekali populární lídry nesouhlasící s Kremlem. Do talk show jsou zváni politici za zenitem nebo experti, kteří sice nesouhlasí s politikou vlády, ale jinak jsou neškodní.
Do pořadů je zvou, aby svou přítomností simulovali pluralitu a etatisté mohli v živém vysílání ukázat na nepřítele prstem.
"Liberálové v 90. letech málem zničili naší zemi a teď nás poučujete?" zní často od etatistických trub směrem k oponentům. A diváci ve studiu tomu freneticky tleskají.
Pokud by někdo neznalý ruských talk show čekal, že se jedná o intelektuální střet, silně se mýlí. Jde spíš o únavné překřikování, často zbavené smyslu.
Nedávno jeden ruský expert, člen Filozofického ústavu Ruské akademie věd, zcela vážně tvrdil, že Evropou manipulují. Američané prý na sociálních sítích moderují kampaň na podporu uprchlíků...
Většinu twitterového hesla "Uprchlíci, vítejte v Německu" píší údajně emigranti z USA. Na otázku, kolik lidí z Ameriky tedy do Spolkové republiky Německo emigrovalo, mi ale doktor filozofie odpovědět nedokázal.
Zdravý smysl není potřeba, stačí divákovi vsugerovat, že Američané zvou do Evropy uprchlíky.
Zvláštní sorta
Speciální místo na televizních obrazovkách patří zahraničním hostům. Jejich výběr jako by odpovídal všem stereotypům, které v Rusku o cizincích platí.
Když je pozván Američan nebo Polák, musí být v tvrdé opozici vůči ruskému režimu - a musí za to dostat pořádně na frak. Pozvaný expert z Německa musí být smířlivý a přitakávat ruské politice. Syřané pějí slávu na Vladimira Putina a jeho bomby. Francouz a Řek jsou naštvaní na Evropskou unii.
Nejhorší to mají Ukrajinci. Experti ze země, kterou stále v Rusku nazývají "bratrskou", to schytávají v každém pořadu. Za prezidenta Petra Porošenka, za rozhodnost zachránit celistvost země, za snahu vyvázat se z moskevského područí.
Moderátoři i hosté si na nich vybíjejí své velmocenské komplexy. Někdy doslova. O přestávce jednoho nejmenovaného pořadu dostal zastánce ukrajinské suverenity pár ran pěstí od představitele takzvané lidové republiky z Donbasu.
Ruská televize chce divákům ukázat karikaturu světa obklopujícího Rusko. Dát jim lekci ze šovinismu a ukázat, jak zhýralý je Západ. Tímto způsobem stimulovat velmocenské vjemy, které jsou v Rusku posledních několik let mimořádně ostré.
Epilog
Východ Ukrajiny. Neuznaná lidová republika. Makijivka. Rudý trh. Konec října. Za pár hodin bude na okraji města slyšet, jak se separatisté a ukrajinská armáda navzdory příměří navzájem ostřelují z těžkých zbraní.
"Jé, já jsem vás poznal. Dobrý den. Dívám se na vás v televizi. Víte, co bych si přál? Abyste tam řekl pravdu, jak to u nás vypadá," říká mi asi padesátiletý muž oblečený v černém.
Okolo nás prochází zamračení muži v maskáčích, na schodech před poloprázdným trhem veksláci mění ruské ruble na ukrajinské hřivny. Taková pravda by v ruské televizi neprošla.
