reklama
 
 

Alexandr Rogatkin: Ukrajinci na nás pořádají hon. Na Donbasu jsem viděl jámy s těly

Aktualizováno 8. 10. 2015 13:59
Ruská média nabízí divákům to, co chtějí slyšet: o vlastní síle a moci, stereotypy o okolním světě, který Rusko obklopuje. Přesto si ruští novináři za svou prací a jejím - pro Západ přinejmenším neobvyklým - pojetím stojí. Výjimkou není ani Alexandr Rogatkin, hvězda ruského státního kanálu Rossija. Zpravodaji Aktuálně.cz poskytl exkluzivní rozhovor. Otevřeně v něm hovoří nejen o válce na Ukrajině, ale i o poměrech v současné ruské žurnalistice.

Moskva (od našeho zpravodaje) - "Jsem reportér. Minnesänger kamery a mikrofonu. Co vidím, o tom i zpívám," tvrdí jeden z nejznámějších ruských válečných zpravodajů Alexandr Rogatkin.

Čtyřicetiletý novinář patří mezi elitu ruského státního kanálu Rossija, kde spoluutváří dokumentární cyklus Speciální reportér. Za sérii reportáží z východu Ukrajiny obdržel letos v červnu ruskou televizní cenu TEFI.

Aktuálně.cz: Řekněte - jak konflikt na Ukrajině ovlivnil ruskou žurnalistiku?

Alexandr Rogatkin: Je to jednoduché. Někteří novináři podpořili Krym a Donbas, někteří Ukrajinu. To je, zřejmě, normální. Novináři se vždycky dělili podle přesvědčení. Obzvlášť autorská žurnalistika. Dokonce když se v Rusku konaly olympijské hry, našli se i tací, kteří je nazývali "katastrofou pro zemi".

Válka informací. Seriál

Válka informací. Seriál

Aktuálně.cz se v novém seriálu pokouší přiblížit fungování médií a roli propagandy v současném Rusku. A vysvětlit, proč na ni Rusové tolik slyší.

Stalin byl dobrý manažer, Kyjev je zlo. Jak Rusy ovládly lži. Rozhovor s Galinou Timčenko

Slova, která zabíjí. Ruská státní média jsou vojenská zbraň. Rozhovor s Josefem Pazderkou

Kreml se od okupace 1968 nezměnil. Exkluzivní rozhovor s předním ruským novinářem Jevgenijem Kiseljovem.

Je děsivé nesmět věřit tomu, co vidíte. Rozhovor Aktuálně.cz s generálním ředitelem tiskové agentury Interfax-Ukrajina Oleksandrem Martynenkem.

A.cz: Co vy? Jak vás a vaší práci změnily ukrajinské události?

Nejsem původem válečný reportér. Nikdy předtím jsem nepracoval v první linii - pod dělostřeleckou palbou. Dělal jsem reportáže se sociální tematikou.

A.cz: Například?

Nějaké reportáže, které jsem točil, byly už tehdy spojeny s rizikem smrti.

Natáčel jsem třeba materiály o korupci v politice. Natáčel jsem na Kavkaze, v zóně protiteroristické operace, jezdil jsem do wahhábitských vesnic (vesnice obývané muslimy vyznávajícími wahhábitskou formu islámu - pozn. redakce).

Chodil jsem točit vyřizování účtů moskevského podsvětí, se skrytou kamerou jsem nakupoval drogy u dealerů v pařížských arabských čtvrtích - mému kameramanovi tam zlomili nos. Natáčel jsem skrytou kamerou stand-up v moskevském nelegálním kasinu přímo před pokerovými stoly. Po odvysílání našich reportáží zavírali jak tyto herny, tak bordely s prostitutkami.

Pronikali jsme do partyzánských jednotek ruských nacistů a dělali jsme několik pořadů o nebezpečí nacionalismu v Rusku. Poté jsem se dostal na likvidační seznam pravicových radikálů. Teď jsem na likvidačním seznamu ukrajinských nacionalistů.

A.cz: A Ukrajině se věnujete odkdy?

Poslední půlrok pracuji v první linii fronty na Donbasu. Zemřelo tam už několik novinářů.

Na Ukrajině se na mé kolegy pořádá doslova hon. Na sociálních sítích se tam otevřeně vyzývá k jejich vraždění.

Fašisté a nacionalisté

A.cz: Proč je rétorika na ruských státních kanálech tak agresivní? Často tam zaznívají velmi kontroverzní věci. Třeba že USA mohou Rusko změnit v radioaktivní popel, na Ukrajině vládnou fašisté... těch příkladů je celá řada.

Nemyslím si, že to je agresivní rétorika.

Mluvíte zřejmě o pořadu Vesti Neděli. Dmitrij Kiseljov tam hovořil o sovětském systému Perimetr. Ten se spouští tehdy, když je zničen stát a všechna velitelství.

Systém automaticky odpaluje rakety, když už nikdo nemůže stisknout knoflík. Na tom byl založen celý systém jaderného odstrašení, kdy preventivní jaderný úder neměl žádný smysl. Stejně by byl sebevraždou a změnil by vlastní zemi, i tu, která by čelila jadernému útoku, na jaderný popel. Není to útočný, ale obranný systém.

A.cz: A zmiňovaní fašisté na Ukrajině?

Popravdě řečeno, neslyšel jsem, že by někdo tvrdil, že na Ukrajině vládnou fašisté. Možná to byl soukromý názor hostů talk show. Ale to není pozice státních kanálů.

Ale ano, mnozí, včetně mě, jsou přesvědčeni, že Majdan by nezvítězil bez ukrajinských nacionalistů.

A.cz: Jak to myslíte?

Oni byli hybnou silou státního převratu. Pro mě je nacionalista a fašista skoro synonymum.

Ukrajinský národní hrdina Stepan Bandera, kterému staví pomníky, je typický fašista. Jiný hrdina, důstojník wehrmachtu Šuchevyč, je organizátor židovských pogromů a volyňského masakru 80 tisíc Poláků (podle historiků se nikdy nepotvrdilo, že byl Roman Josypovyč Šuchevyč organizátorem volyňského masakru – pozn. redakce).

Pokud se jejich portréty objevovaly na Majdanu, pokud křičeli "Rusáky na nože", pokud si dobrovolnické jednoty berou za symboly emblémy německých divizí SS, pokud je založení Ukrajinské povstalecké armády vyhlášeno státním svátkem, tak někdo asi má právo nazývat ukrajinskou vládu banderovskou a profašistickou. Zejména v zemi, která ve válce přišla o 27 milionů lidí.

A.cz: Jak by se tedy měl Kyjev chovat, aby se téhle nálepky zbavil?

Pokud by propagaci banderovské ideologie ukrajinská vláda trestně stíhala, tak by ji nazývali antifašistickou. Možná by se pak Ukrajina nerozpadla.

Viděli jsme válečné zločiny

A.cz: Vaši kolegové před časem natočili skandální reportáž, ve které tvrdili, že v ukrajinském Slavjansku ukřižovali chlapečka. Jak byste okomentoval tohle?

Myslím si, že to byla chyba redaktora a novináře. Zveřejňovat neprověřené informace nelze. Dokonce ani pokud se to skutečně stalo. Jsou třeba fakta a svědci.

A.cz: Jak pracujete vy?

Ve svých reportážích ukazuji pouze to, co se mi podařilo natočit. Mohla se odehrát taková věc s chlapečkem na Ukrajině? Určitě.

Nedaleko Lutuhyna v Luhanské oblasti nám místní ukazovali v bývalém táboře ukrajinské jednotky Ajdar mrtvoly matky a dítěte s prostřelenými hlavami. Viděli jsme jámy s těly, utopené dívky, osmdesátileté ženy střelené do zátylku. To vše máme natočeno. To jsou válečné zločiny.

Teď se o tom mluví i na Ukrajině. Když jsme to ale ukazovali my, tak nás obviňovali z propagandy.

A.cz: Setkal jste se během cest na Ukrajinu i s ukrajinskými vojáky?

My jsme fakticky neměli možnost natáčet na ukrajinské straně. Ani teď nemáme. Ale s ukrajinskými vojáky jsem se setkal. V Luhanské lidové republice jsem se s vyjednavačem s bílou vlajkou dostal na jejich kontrolní stanoviště. Zpátky jsme šli také s bílou vlajkou.

Ukrajinští vojáci, kteří tam hlídali na stanovišti, byli mobilizovaní ve Vinnycké oblasti, která leží na jihozápadě Ukrajiny. Dobře jsem si s nimi popovídal. I o válce, i o politice.

A.cz: Jak na vás reagovali?

Tvrdili mi, že všechna jejich slova překroutíme.

"Co vidím, o tom i zpívám"

A.cz: Mají ruští novináři nějaký morální kodex? Pravidla, jimiž se řídí?

Mám pouze jedno pravidlo: nelhat. Samozřejmě, jako autor mohu být subjektivní. To je můj soukromý názor, můj autorský názor.

Lidé v Donbasu, kteří hájí své právo na život, mi jsou sympatičtí a ve svých reportážích je záměrně nebudu kompromitovat. Nebudu dělat to, co pravidelně dělají liberální média, když označují obyvatele Doněcké a Luhanské lidové republiky za zaostalé vaťáky (vaťák je vžité hanlivé označení ruských patriotů – pozn. redakce).

A.cz: Nenesou za situaci na východě Ukrajiny zodpovědnost i ruské televizní kanály? Tím, jak o Ukrajině referují?

Ruská média nehrála žádnou roli. Naše kanály nevysílaly na Ukrajině už od dob prezidenta Juščenka. Dokonce ani Janukovyč neusiloval o jejich vysílání.

A.cz: Loni na jaře ale ruské kanály na Ukrajině běžely. Ve Slavjansku se je přece snažili odpojit...

Ne, nevysílaly. Běžely jen na kabelové televizi. Až poté, co se povstalci ve Slavjansku dostali k moci, začali ruské kanály vysílat.

A.cz: Říká vám vedení vašeho kanálu, jak máte pracovat a co natáčet?

Jsem reportér. Minnesänger kamery a mikrofonu. Co vidím, o tom i zpívám. Šéfové se mi do reportáží nemíchají a nenutí mi témata. Sám je hledám a navrhuji. Především zpracovávám aktuální informační trendy.

Jako CNN

A.cz: Proč jsou ruské státní kanály v zahraničí vnímány jako nástroj Kremlu?

V Rusku je CNN také považováno za nástroj amerického ministerstva zahraničí. Všichni si pamatují, jak gruzínské raketové ostřelovaní jihoosetinského Cchinvalu vydávali za útok ruské armády na Gruzii.

A.cz: Na jakou reportáž jste nejvíce hrdý?

Šlo o reportáž, která měla nízký rating. Natáčeli jsme na Čukotce lov velryb. Materiál se nazýval Poslední den velryby. Fakticky se jednalo o dokument o vymírání malého národa.

A.cz: Nestýská se vám po časech, kdy jste místo války natáčel reportáže o sociálních tématech?

Ano, samozřejmě. Ale válka je vždycky důležitější. Tam jsou nejostřejší příběhy.

Novinář tam musí být. Tam, kde se hraje o osud lidstva. Kde dochází k nespravedlnosti.

Nedávno jsem se vrátil ze Sýrie a Iráku. Ani na Donbasu není úplně klid. Neprůstřelná vesta a helma se mi proto brzy zase mohou hodit.

Na začátku je těžce ověřitelný zdroj. Kolem něj se vytvoří konspirační teorie a vzniká článek, který se sdílí na webech a proniká na sociální sítě, popisuje fungování ruské propagandy Ivana Smoleňová. | Video: Daniela Drtinová |  15:09

autor: Jiří Just | 8. 10. 2015 13:10

Související

    Pokračujte dál

    Hlavní zprávy

    reklama
    reklama
    reklama
    reklama
    reklama
    reklama