Vatikán - Sotva existuje na světě osobnost, do které si lidé promítají tak protichůdná očekávání a kterou média citují s takovou chutí, aniž by si uvědomila, že většinou publikují přinejlepším polopravdu.
Papež František, který právě slaví rok ve své funkci, je totiž považován za "novou značku" křesťanství, za reformátora.
Sedmasedmdesátiletý papež je přitom proti revolucím, žije konzervativně, nepotrpí si na reklamu a upozorňuje na nebezpečí povrchnosti věcí a života bez přesahu.
Staré pravdy v novém obalu
"Papež je značka, je to znak něčeho. Je důležitým představitelem organizace, katolické církve, a někam ukazuje," říká Tomáš Hrivnák, poradce v oblasti strategie a řízení značek.
Stejně jako všichni papežové před ním, i on prostě jen šíří poselství katolické víry. "Pochopil, v čem spočívá problém jeho organizace, že musí pracovat s lidmi, a navíc je to autentický člověk, které hodně zažil," dodává Hrivnák.
Svojí skromností František přitahuje někdy až milionové davy, včetně zástupů nevěřících. To se mimochodem naposledy podařilo papeži Janu Pavlu II. bojujícímu proti komunismu.
František buď jezdí vlastním renaultem z roku 1984, nebo chodí pěšky. Odmítl i luxusní papežské apartmá. Chová se stejně jako před svým zvolením, kdy žil v Argentině jako Jorge Mario Bergoglio, kněz, jezuita a později kardinál.
Stýká se s postiženými a nechává děti, aby k němu při mši přišly a obejmuly ho, stejně jako chodil do chudinských předměstí, favel v Argentině.
Samozřejmě, teď má své mediální poradce, třeba Grega Burkeho, bývalého novináře z americké televize Fox News. Ale ten už radil i jeho předchůdci Benediktovi. Nepomohlo to. Benedikt na rozdíl od Františka nebyl miláčkem médií ani levice a ani liberálů. Spíše naopak.
Přiblížit se lidem...
František se totiž skutečně chce setkávat s lidmi. "Nemůžeme se zavírat ve farnostech, když tolik lidí čeká na slovo Boží," řekl kněžím v Riu de Janeiru.
Nutnost přiblížit se lidem zdůraznil i loni v listopadu ve své apoštolské exhortaci, důležitém papežském dokumentu Radost evangelia. V něm také kritizoval to, že se lidé příliš soustředí na provoz každodenního života, konzum a ekonomický systém, který dbá jen o zisky firem.
Nikoliv o zakotvení lidí a institucí ve společnosti. Exhortace byla vykládána jako kritika kapitalismu a výzva k zásahu. I když se v ní slovo kapitalismus vůbec neobjevilo. František vždy odmítal radikální snahy o svržení kapitalismu časté v takzvané teologii osvobození.
Věrouka stará stovky let
Výzvou ke změně politiky církve nejsou ani jeho smířlivé poznámky směrem k homosexuálům a rozvedeným či upozorňování na to, že celibát kněží není neměnné nařízení.
Jsou spíše známkou, že papež je stále stejně konzervativní a se změnami moc nepočítá. František totiž v podstatě jen zopakoval to, co má katolická církev ve své věrouce už stovky let: že nelze někoho diskriminovat za homosexualitu, proto řekl, že gaye soudit nemůže.
Stále tak platí, že homosexuální chování je hřích, rozvody jsou formálně nepřípustné - leč za jistých podmínek lze manželství anulovat. A celibát není dogma víry, ale otázka stále platné disciplíny.
Vzhůru na misie
Co chce naopak dělat, naznačil ve své červencové encyklice Světlo víry. Vysvětluje, že víra je aktuální i v moderní době, nejde o nic proti technické civilizaci či rozumu. Jde o pokoru a lásku k Bohu i lidem.
František chce přijít s misijní "ofenzivou", vrátit církev k jejím kořenům, osekat "zbytečné" struktury, které tomu brání, a dát hlas svému okolí. Ale jen poradní.
Vytvořil sbor osmi kardinálů známý jako G8, který mu má pomoci zkrotit vatikánskou byrokracii. Vyměnil dlouholetého státního sekretáře, de facto předsedu vatikánské vlády Tarsiciso Bertoneho, i další úředníky. A jako jeho předchůdce Benedikt se snaží bojovat se zneužíváním dětí některými kněžími v minulosti.
Loni provedla katolická církev rozsáhlý průzkum mezi věřícími týkající se rozvodů či šíření víry mezi páry stejného pohlaví s dětmi.
Podle zdrojů týdeníku The Economist totiž prý papež chce usnadnit anulaci manželství, život rozvedeným v církvi a ženám umožnit zastávat některá úřední místa ve Vatikánu.
Ale liberálům rozhodně už o mnoho víc vstříc nevyjde. Ze základů víry nelze ustoupit a rychlé změny zvyků nemají konzervativci jako on rádi. Jestli i potom zůstane ještě miláčkem médií, není jasné.
