Jak se v Izraeli řeší zatykač, který na premiéra Benjamina Netanjahua vydal minulý týden Mezinárodní trestní soud (ICC)?
V pohledu na vývoj situace v Gaze a v Libanonu je izraelská společnost rozdělená jiným způsobem, než tomu bylo v dobách před útokem palestinského hnutí Hamás 7. října 2023. Tehdy se proti Netanjahuovi konaly obří demonstrace kvůli jeho vnitropolitickým krokům a justiční reformě. Musíme mít také na paměti, že zatykač se netýká jen jeho, ale také daleko oblíbenějšího (bývalého ministra obrany) Joava Galanta. A ten je zároveň vnímán řadou Izraelců spíše jako Netanjahuův oponent.
Takže tu nejspíš budeme teď mít část Izraelců, kteří si rozhodnutí ICC zasadí do kontextu celkového Netanjahuova vývoje a budou ho chápat ještě více jako nebezpečného politika, který strhává Izrael jak na cestu stále menší svobody a posilující politické role izraelských extremistů, tak i do víru nekončících válečných konfliktů.
A pak tu bude i segment izraelské společnosti, včetně výrazné části voličů pravice a pobožných židů, který víceméně adaptuje Netanjahuův postoj, že se premiér i celý dnešní Izrael stává "obětním beránkem" části západních zemí. A s tím mohou skoncovat jen politici typu Donalda Trumpa.
Marek Čejka
- Politolog, právník a vysokoškolský pedagog zaměřující se na region Blízkého východu.
- V minulosti působil mimo jiné na Hebrejské univerzitě v Jeruzalémě a na Hartford Seminary v USA.
- Autor řady článků a knih, například Judaismus a politika v Izraeli nebo Izrael a Palestina. Druhá jmenovaná kniha vyšla loni již v pátém vydání.
- Autor Blízkovýchodních stránek a reelů zaměřených na problematiku Blízkého východu.
Jak na rozhodnutí Mezinárodního soudu reaguje samotný Netanjahu?
Netanjahu se snaží prezentovat celou kauzu jako antisemitský hon ve stylu Dreyfusovy aféry ve Francii z roku 1894, což je v Izraeli velmi oblíbená metafora na západní antisemitismus. Je zajímavé, že Dreyfusova aféra i obviňování z fašismu či podpory antisemitismu se někdy používá také k osočování mezi izraelskými politiky navzájem.
Pokud lze tedy nalézt podobnou rétoriku i uvnitř samotného Izraele, tím spíše se některým politikům hodí ke kritice mezinárodního společenství. Takže podobná tvrzení je třeba brát s rezervou. Politické využívání antisemitismu, fašismu a podobně bohužel často degraduje pravý význam původních pojmů, což je ale dlouhodobá tendence.
Jak na tom je Netanjahu z politického hlediska?
Z politického hlediska je nyní v poměrně stabilní situaci. Nezdá se, že by ho v blízké budoucnosti mohl ohrozit rozpad vlády. A v hledání protivníků i antisemitů - v obou případech nezřídka vykonstruovaných - je snad nejprotřelejší v celé historii moderního Izraele.
Takže se nyní spíše bude snažit stáhnout celý Izrael do sebe a prezentovat kauzu žaloby ICC jako útok nejen na něj, ale na celou zemi. Bude se zřejmě snažit se politicky odříznout od vlivu některých západních států, které se v dnešní době neobávají izraelskou politiku tvrdě kritizovat, a také se pravděpodobně až křečovitě bude spoléhat na Trumpovu administrativu, která mu zřejmě i půjde na ruku.
Ve válce Izraele proti Hamásu nyní zdánlivě vzhledem k omezeným mediálním výstupům dochází k uklidnění situace. Je tomu skutečně tak?
Já to tak vůbec nevnímám. Dění v Gaze je už několik měsíců částečně překryto konfliktem mezi Izraelem a libanonským hnutím Hizballáh a také dalším důležitým děním ve světě, jako jsou americké volby či válka na Ukrajině. Přitom v současnosti dochází nejen k brutálnímu etnickému čištění severní části Pásma Gazy, ale i k bojům na jihu, kde jsou ztráty na životech palestinských civilistů stále na denním pořádku.
Navíc se i přes tvrdost vojenských akcí ukazuje, že se premiérovu establishmentu stále nepodařilo dosáhnout hlavních cílů. Tedy osvobodit rukojmí a porazit Hamás. A nezapomínejme také na to, že i na Blízkém východě nastává nyní zimní období, které je pro statisíce Gazanů živořících už více než rok ve stanech velmi krušnou částí roku.
Jaké jsou v tomto kontextu další plány Izraele?
Izrael se svojí politikou vmanévroval do situace, kdy bude zřejmě muset Gazu nejen dlouhodobě vojensky okupovat a kontrolovat, ale také převezme i její civilní správu. Tady se ocitáme v situaci podobné té v roce 1967, kdy Izrael Gazu obsadil poprvé. A také víme, že to je nesystémové řešení, které se nakonec znovu ukáže pro Izrael neudržitelné a povede v budoucnu jen k další eskalaci konfliktů.
Takže nic nového pod sluncem a žádné koncepční řešení ani poučení se z minulosti ohledně otázky Gazy se po velkém krveprolévání dle mého názoru nechystá. A nedílnou doprovodnou součástí tohoto vývoje je i fakt, že zbývající izraelští rukojmí jsou de facto hozeni přes palubu, přestože se čelní politici zaklínají, že tomu tak není. Ale stále si řada Izraelců uvědomuje, jaká je reálná situace, a proti takovéto politice demonstrují.
V minulých hodinách se objevily zprávy, že se velmi rychle blíží dohodnutí izraelského příměří s hnutím Hizballáh. Některé zdroje dokonce uvádějí, že už k němu došlo. Jak to hodnotíte?
Zatímco u konfliktu v Gaze není vidět příslovečné světlo na konci tunelu, u konfliktu s Hizballáhem je situace nyní odlišná. Odcházející americká administrativa i její vyjednávač pro Libanon Amos Hochstein, ale i další aktéři jako Francie se skutečně v těchto okamžicích velmi intenzivně snaží vytvářet na obě strany konfliktu tlak, aby přerušily či ukončily boje. Pokud by se to skutečně povedlo, byl by to také jeden z mála úspěchů administrativy Joea Bidena na Blízkém východě.
Libanon a Gaza jsou přitom z hlediska diplomatického vlivu dost odlišná kolbiště. Ale platí to i pro Hamás a Hizballáh, přičemž ten druhý je z hlediska Izraele soupeř daleko těžšího kalibru.
Pokud by tedy k dohodě skutečně došlo, jak by ovlivnila dynamiku konfliktu na Blízkém východě?
Návrh příměří je založen na rezoluci 1701 a strany by ho uzavřely prozatím na 60 dní. V první fázi by mělo dojít k přerušení bojů mezi stranami a Hizballáh by se stáhl ze svých současných pozic více na sever. Izrael by naopak vyklidil obsazená místa v jižním Libanonu. V další fázi by strany začaly vyjednávat detaily ohledně vzájemné hranice, takzvané modré linie.
Pokud by se toto příměří podařilo skutečně uzavřít a případně prodloužit, znamenalo by to zásadní zklidnění na konfliktní linii Izrael versus Hizballáh, což by zřejmě mělo deeskalační dopady i z hlediska íránského angažmá. Ale to je ta nejoptimističtější varianta.
Je samozřejmě reálná možnost, že se případné příměří dříve či později zhroutí. Situace v centrální části Blízkého východu je zkrátka příliš rozjitřená a postoje nové americké Trumpovy administrativy v těchto ohledech značně nevypočitatelné.
Tureček o černé skvrně Izraele: Dobře vědí, proč se nesmí dostat před soud (8. 10. 2024)
