Novináři listu Süddeutsche Zeitung nově zjistili, že Maršálek pracoval pro rakouskou kontrarozvědku BVT. Bankéř, který měl ve svém luxusním domě v bavorském Mnichově místnost vybavenou ochranou proti odposlouchávání, je přitom kromě finančních podvodů podezřelý i kvůli vazbám na ruské tajné služby, ambicím budovat žoldnéřskou armádu v Libyi nebo neobjasněnému přístupu k přísně utajovanému dokumentu Organizace pro zákaz chemických zbraní.
Federální prokuratura v západoněmeckém Karlsruhe má podle listu důkazy, že Maršálek působil jako "důvěrník" rakouské BVT. To by mohlo vážně narušit vzájemnou důvěru mezi Německem a Rakouskem.
Rakousko je neutrální zemí, není proto ani členem NATO. Berlín ale Vídeň tradičně považuje za partnera. Nicméně Rakušané mají úzkou diplomatickou spolupráci také s Moskvou, což Němci v posledních letech začali vnímat jako riziko.
Německá kontrarozvědka BND se totiž bojí, že z rakouských bezpečnostních kruhů unikají informace do Ruska. Prokazatelně tomu tak bylo v nedávném případu penzionovaného rakouského plukovníka. Ten prodával státní a vojenská tajemství Rusům více než 25 let. Než ho soud letos v červnu poslal za mříže, vydělal si tím přes sedm milionů korun. V pravidelném a intenzivním kontaktu s ruskými zpravodajci byl i Maršálek.
Rakušané se takovým obviněním brání. Když vyšlo najevo, že němečtí agenti si na své kolegy raději dávají pozor, důrazně se proti tomu ohradil sám rakouský prezident Alexander van der Bellen. Pokud by se ale nová informace o Maršálkovi potvrdila, znamenalo by to, že Rakušané dosadili "svého" člověka přímo na vrchol tehdy velmi vlivného německého podniku.
Jan z BVT
Firma Wirecard poskytovala své služby provozovatelům kasin i on-line sázkových kanceláří. Případný kontakt ve vedení koncernu by tak byl cenný pro jakékoliv tajné služby. Karty vydávané Wirecard údajně používali i v utajení pracující členové německé kontrarozvědky.
Jestli skutečně docházelo k předávání informací směrem do Vídně, zatím není jasné. Pokud by tomu tak bylo, hrozilo by Maršálkovi, obviněnému kvůli finančním podvodům, navíc pět let vězení za špionáž.
Maršálek byl v blízkém kontaktu i s politiky z pravicově populistické Rakouské strany svobodných (FPÖ). Pro ně byl podle už dříve dostupných informací "Janem z BVT" - tedy právě z rakouské tajné služby.
Z Rakouska pocházel i zmíněný tajný text o chemických zbraních. Týkal se nervového plynu novičok, kterým se někdo pokusil v březnu 2018 v Londýně zavraždit dvojitého rusko-britského agenta Sergeje Skripala. Letos v srpnu s ním pak někdo zaútočil na ruského opozičníka Alexeje Navalného.
Jak se zrovna Maršálek k extrémně citlivému dokumentu dostal, není jasné. Případ řeší rakouští vyšetřovatelé a podle deníku Süddeutsche Zeitung kvůli tomu před několika týdny odjeli zjišťovat podrobnosti do Mnichova. Tam měl Maršálek nedaleko ruského konzulátu svou rezidenci s ochranou proti odposlouchávaní.
Mysteriózní Maršálek
Podezření ze spolupráce s Vídní přidává do celého případu další neznámé. Maršálek, původně druhý nejvýše postavený manažer Wirecard, kterého server Bellingcat letos v létě označil za "nejhledanějšího muže světa", už půl roku není k nalezení. Čtyřicetiletý bankéř měl celou řadu identit a cestovních pasů. Po světě si vytvořil síť kontaktů ochotných ho na útěku krýt.
Jak fungoval Wirecard a jak zbohatli jeho šéfové?
Wirecard se specializoval na platby na internetu. Takový byznys plán ale může vydělávat miliardy, jen pokud je počet zákazníků a jejich transakcí velmi vysoký. Loni v létě vyšlo najevo, že "hvězda německého technologického sektoru" ve skutečnosti dlouhodobě končila v minusu.
Vysoké obraty a zisky v účetnictví firmy vytvářeli uměle. Nakupovali jiné podniky a zakládali dceřiné společnosti v podivných lokalitách mimo dohled. To byl úkol pro Jana Maršálka. Údajné zisky se měly hromadit na kontech dvou malých bank na Filipínách, izolovaných od světového finančního systému. Jak ale loni v létě vyšlo najevo, údajné úspory vůbec neexistovaly, doklady o nich byly falešné.
V centru dlouholetého a komplikovaného podvodu, který oklamal i německé kontrolory, stáli dva muži: provozní ředitel Jan Maršálek, postava jako ze špionážního thrilleru s vazbami na Česko, který je nyní na útěku a řadí se mezi nejhledanější muže světa, a generální ředitel Markus Braun, šéf centrály v německém Mnichově.
Firma poskytovala své služby také provozovatelům kasin a on-line sázkových kanceláří. Případný kontakt ve vedení koncernu by tak byl cenný pro jakékoliv tajné služby. Podle dřívějších zjištění listu Süddeutsche Zeitung měl Maršálek přinejmenším zprostředkované vazby na rakouskou kontrarozvědku BVT, spekuluje se i o roli ruských nebo amerických zpravodajců. Karty vydávané Wirecard údajně používali i v utajení pracující členové německé kontrarozvědky.
Víc o Janu Maršálkovi, jednom z nejhledanějších mužů planety, se dočtete zde.
Když v červnu prchal z Evropy, úspěšně zinscenoval svou cestu do filipínské Manily, kde měla Wirecard obchodní zájmy. Odjel se zdůvodněním, že tam jede najít "ztracené" miliardy eur. Ty ale nejspíš nikdy ani neexistovaly a Maršálek místo do Asie zamířil z Mnichova přes Vídeň do běloruského Minsku, kde se jeho stopa ztratila. Podle dřívějších zjištění skončil nejspíš někde poblíž Moskvy.
Těsně před jeho zmizením do hry opět vstoupila rakouská BVT: jedním z posledních, s kým se Maršálek ve Vídni potkal, měl být bývalý spolupracovník této tajné služby.
Od té doby po Maršálkovi pátrají tajné služby nejméně tří západních států. Rozklíčovat jeho úlohu se snaží spolu s Němci i Britové a Američané. Zatím marně. Když kontrolní výbor německého parlamentu zvažoval, že kvůli případu Wirecard nechá v létě výjimečně svolat Spolkový sněm, poslanci to za čtvrt hodiny zamítli. List Süddeutsche Zeitung píše, že podle nich to nemělo smysl, protože o případu je známo tak málo, až by nebylo co projednávat.
Maršálek, který po otci mluví i česky, proto nadále zůstává pro politiky i bezpečnostní služby "mystériem", jak novinářům řekl zdroj obeznámený s vyšetřováním.
