Čtyřicetiletý Rakušan Marsalek zmizel 18. června. Tehdy ho z Wirecard vyhodili společně s celým vedením, když vyšlo najevo, že firmě v účetnictví chybí asi 1,9 miliardy eur, tedy víc než 50 miliard korun. Podle zjištění reportérů německého týdeníku Spiegel a investigativních serverů Bellingcat a Insider Marsalek odletěl ještě ten samý den se stovkami milionů eur na kontě do Běloruska. Nikoliv na Filipíny hledat ztracené miliardy, jak tvrdil.
Využil toho, že kromě role druhého nejvýše postaveného manažera úspěšné firmy, považované za nadějného nového hráče německého finančního sektoru, měl ještě celou řadu dalších identit a také sérii nejrůznějších cestovních dokladů. Marsalek má české kořeny a údajně hovoří plynně česky. Server Bellingcat ho ve svém investigativním textu označil jako "nejhledanějšího muže světa".
New from @bellingcat - World's Most Wanted Man Jan Marsalek Located in Belarus; Data Points to Russian Intel Links https://t.co/s0AkwyVzUs
— Eliot Higgins (@EliotHiggins) July 18, 2020
Když se smyčka kolem vedení firmy začala stahovat, podařilo se mu podle Bellingcatu rychle zinscenovat cestu do filipínské Manily. Možností, že tam stále je, se ještě o víkendu zabývaly i tamní úřady, a to na základě zfalšovaného dokladu místního úředníka.
Kde se nachází nyní, není jasné. Podle německých médií jeho útěk skončil nejspíš někde v Rusku. Ekonomický deník Handelsblatt tvrdí, že je pod dohledem ruské vojenské rozvědky GRU kdesi poblíž Moskvy. Podle listu Financial Times po něm pátrají tajné služby tří západních států.
Právě s ruskými agenty měl být Marsalek v intenzivním kontaktu, zejména od té doby, co začal zastávat vedoucí funkci ve Wirecard. Podle některých médií tak firma pro něj mohla být hlavně zdrojem peněz a zástěrkou pro jeho skutečné zájmy. Ještě mnohem temnější, než je falšování účetnictví, podvody a možná i praní špinavých peněz v miliardách, kvůli kterým teď úřady firmu vyšetřují.
Jak fungoval Wirecard a jak Maršálek zbohatl?
Wirecard svým zákazníkům nabízela zpracování plateb a finanční služby, a to jak pomocí kreditních a debetních karet, tak i mobilních aplikací. Poskytovala i technické řešení. Takový byznys plán může ale fungovat jenom pokud je vyvinutý software výkonný a počet zákazníků a jejich transakcí velmi vysoký. Nyní vyšlo najevo, že "hvězda německého technologického sektoru" ve skutečnosti dlouhodobě končila v minusu.
Jan Maršálek a druhý z šéfů firmy, rovněž obžalovaný Markus Braun, vysoké obraty a zisky v účetnictví vytvářeli uměle. Nakupovali firmy a zakládali dceřiné společnosti v podivných lokalitách mimo dohled. To byl úkol přímo Jana Maršálka. Údajné zisky se měly hromadit na kontech dvou malých bank na Filipínách, izolovaných od světového finančního systému. Jak ale letos v létě vyšlo najevo, údajné úspory Wirecard na Filipínách vůbec neexistovaly, doklady o nich byly falešné.
O tom, že účetnictví firmy je podvodné, se na základě zjištění britských Financial Times spekuluje už víc než rok. Až letos ale auditoři podvod odkryli. Německé úřady nyní řeší, proč se tak nestalo dříve. Vyšetřovatelé se mezitím snaží prokázat své podezření z falšování účetnictví, podvodů a možná i praní špinavých peněz. Celková ztráta přesahuje tři miliardy eur (přes 80 miliard korun).
Od začátku pochybné
Společnost Wirecard vznikla v roce 1999. Jan Marsalek, který nedokončil ani střední školu a utekl ze svého vídeňského domova, tam začal pracovat jako dvacetiletý. V roce 2010 už byl členem vedení tehdy nepříliš úspěšné firmy a padl si do oka s dalším Rakušanem Markusem Braunem - a společně začali budovat firmu nanovo. Jejich podnikání bylo od začátku pochybné.
Co přesně měl na starosti Marsalek, když v soukromých letadlech cestoval po celé planetě, nebylo jasné ani jeho kolegům, píše týdeník Spiegel. Neexistuje moc jeho fotografií, na tiskových konferencích nevystupoval.
Jeho luxusní rezidence v bavorském Mnichově se nacházela v bezprostřední blízkosti ruského konzulátu. Sousedé ale ani nevěděli, že tam bydlí. Častěji se vyskytoval ve svém rodišti, Vídni. Jeho vystupování technologického génia, který cituje německé filozofy a zároveň působí mírně autisticky, učarovalo řadě vlivných osobností, včetně současného lidoveckého kancléře Sebastiana Kurze.
Marsalek osobně ale upřednostňoval pravicové populisty z Rakouské strany svobodných. Jde o Kurzovy dnes už bývalé koaliční partnery a ty samé lidi, kteří se vloni stali hlavními aktéry korupčního skandálu známého jako aféra Ibiza. Ta skončila rozpadem Kurzovy vlády a předčasnými volbami. Pro ně byl Marsalek "Janem z BVT", přičemž BVT je rakouská kontrarozvědka. O jejím počínání měl byznysmen rakouské politiky pravidelně informovat. BVT čelí dlouhodobě podezření, že z ní unikají informace právě do Ruska.
Slabost pro krize a války
Marsalek, který se angažoval ve Spolku rakousko-ruského přátelství, se v Rakousku před asi pěti lety pustil do zvláštního projektu. Podnikatelům i expertům na válečné oblasti nabídl, aby se s ním podíleli na "společenské a ekonomické obnově" Libye.
Těm ale postupně začalo být jasné, že Marsalkovi o obnovu africké země ve skutečnosti vůbec nejde. Jeho cílem bylo vybudování žoldácké armády o 20 tisících mužích. Kontrolovat měla hranici, přes kterou lidé prchají dál do Evropy. Bezpečí pro celou operaci měl podle Marsalkových slibů zajistit muž jménem Andrej Čuprigin, sám někdejší vysoce postavený důstojník vojenské tajné služby GRU.
BREAKING: German media is reporting that ex-Wirecard COO Jan Marsalek has escaped to Russia and is hiding out on a property west of Moscow supervised by the GRU. https://t.co/t64sf9gTnZ
— Scott Stedman (@ScottMStedman) July 19, 2020
GRU má v Rusku mocenského konkurenta, kterou je kontrarozvědka FSB. A právě ta začala někdy kolem roku 2015 pravidelně sledovat Marsalkovy početné cesty po celém světě. Často létal zejména do Singapuru, kde se soustřeďovaly asijské aktivity Wirecard, nebo také do Dubaje. Využíval k tomu několik různých pasů.
V Dubaji sídlila společnost CardSystems, jedna z mnoha podivně fungujících dceřiných společností firmy a jedno z center celého obřího finančního podvodu. Právě sem se Marsalek vydal podle záznamů FSB jen v průběhu letoška osmkrát. Snažil se odvrátit odhalení machinací. Šéf CardSystems Oliver Bellenhaus se vyšetřovatelům přiznal, momentálně sedí ve vazbě v Mnichově.
Samé otázky
Není zatím jisté, jestli Marsalek pro GRU nebo FSB pracoval, ale zcela zjevně pro ně byl extrémně zajímavý. Jak vysvětluje server Bellingcat, ve kterém pracují zkušení investigativní novináři zaměřující se právě na Rusko, jeho složka v tamních kartotékách byla nejobsáhlejší, jakou kdy viděli. A tak důkladný monitoring pohybu po celém světě předtím odhalili jen u jediného dalšího člověka.
Podle novinářů jsou možná dvě vysvětlení: buď prostě přišel FSB zajímavý, anebo ho chtěli mít pod dohledem pro případ, že by spolupracoval s konkurencí, tedy GRU. Sám Marsalek se během jednoho z jednání v Londýně chlubil tajnými dokumenty Organizace pro zákaz chemických zbraní. Mimo jiné se měly týkat nervového jedu novičok. Tím byl v roce 2018 v anglickém Salisbury napaden bývalý ruský špion Sergej Skripal a jeho dcera. Ze zosnování činu je podezřelá právě GRU.
Záhadou zůstává, jak si Marsalek zajistil tak rozsáhlé kontakty, aby filipínští úředníci falšovali záznamy o jeho cestách. Neznámé rovněž je, jak si získal přístup k dokumentům rakouské tajné služby a dokladům o novičoku. Kde přesně nyní je, zda je naživu a co je s penězi, je taktéž nejasné.
Jednomu ze svých blízkých napsal Jan Marsalek vtip o tom, kde by se mohli potkat příště: "Muselo by to být ve vězení. Nebo jestli najdu těch 1,9 miliardy eur, tak na mém karibském ostrově."
Podle týdeníku Spiegel tím mohl mít na mysli ostrov Grenada. Marsalek opakovaně vystupoval jako její "zástupce". Jeden z jeho pasů byl diplomatickým dokladem neurčené neevropské země a právě pro Grenadu Marsalek v minulosti zprostředkoval nákup špionážního softwaru.
