Na konci srpna začala u Chersonu profiofenziva, během níž se ukrajinská armáda přibližuje a pomalu ukrajuje Ruskem okupované území. Jak se atmosféra ve městě změnila? Cítili jste, že se něco děje?
Slyšeli jsme hlasitější a častější výbuchy, které se ozývaly z okolí. Následně se objevovaly v místech, kde se nacházeli ruští vojáci. Nestalo se to nějak dramaticky během jednoho dne, spíš se střídaly dny ticha s těmi, kdy jsme slyšeli neustálé exploze. Rusové v reakci na protiútok začali zpřísňovat svůj postup vůči civilistům. Život v okupaci se tak stal ještě nesnesitelnějším.
Jak se to projevovalo?
Rusové ještě tvrději provádějí filtraci obyvatelstva. Přivlastňují si, cokoliv se jim zachce. Neustále ve městě a regionu mizí lidé. Rusové je drží v zajetí třeba týden nebo dva, někteří se nevrátí vůbec. Kdykoliv se někdo zeptá, kde tyto lidi drží a za co, odpovídají, ať jdou domů a že se vrátí možná za dva týdny, tři nebo za měsíc.
Jak vlastně vypadá normální den na ukrajinském okupovaném území?
Ráno plánujete, které potraviny potřebujete nakoupit. Malé obchody jsou otevřené jen do odpoledne, takže večer už nic neseženete. Pokud chcete sehnat nějaké léky, musíte jezdit po celém městě. Už dva měsíce před odjezdem z Chersonu jsem se začínala připravovat na cestu. Bylo těžké sehnat všechny potřebné věci, když ani nevíte, jak dlouho pojedete a kdy se vrátíte.
Rusové kontrolují vše
Kdy a za jakých okolností se vám povedlo z Chersonu utéct?
Útěk z Chersonu je vždy jen na vlastní nebezpečí. Vydali jsme se na cestu 31. srpna a až 3. září se nám povedlo město opustit. Bylo to velmi náročné, stáli jsme tři dny ve frontě, kde jsme čekali na převoz přes řeku Dněpr. Ruští vojáci neustále křičeli, že jedeme pomalu. Neustále jsme slyšeli výbuchy, které otřásaly autem.
Všechno bylo zničené a rozbité, nic nebylo takové, jak jsme si to pamatovali z před války. Na posledním kontrolním stanovišti v oblasti okupované Ruskem jsme museli předložit všechny dokumenty, kontrolovali nám také všechny věci. Následně nás pustili, protože nenašli nic podezřelého. Po opuštění okupované oblasti nás přivítali naši vojáci a policisté. Zamířili jsme do dobrovolnického centra, kde nám dali najíst a doporučili, kde přespat. Druhý den ráno jsme se vydali do Kyjeva, byla to pohodová cesta, všechno v okolí vypadalo krásně. Na polích rostla kukuřice a slunečnice, byl to krásný pohled.
Jaký byl pocit dostat se na svobodné území Ukrajiny?
Cítila jsem obrovskou vlnu úlevy, radost, klid a zároveň strašnou únavu. Připadalo mi, jako by si moje tělo uvědomilo, že si poprvé během šesti měsíců může doopravdy odpočinout. Trvalo mi týden, než jsem nabrala sílu a byla schopná fungovat.
Snažila jste se utéct z Chersonu už dříve? Nebo jste se opustit město bála?
Uvědomovali jsme si, jak moc riskantní je Cherson opustit, proto jsme se rozhodli zůstat. Každá cesta pryč byla doprovázená frontami na kontrolních stanovištích i mezi jednotlivými částmi města. Člověk nikdy nevěděl, co ho čeká. Běžná cesta autem je nebezpečná. Ruští vojáci nedodržovali pravidla silničního provozu a jezdili si, jak se jim zalíbilo. Snažili jsme se jízdě autem vyhýbat a jezdili jsme jen tehdy, kdy to bylo opravdu nutné, například k lékaři.
Jak moc vás v Chersonu kontrolovali ruští vojáci? Zasahovali do vašeho soukromí?
Ano, hlavně na ruských kontrolních stanovištích. Kontrolují zde úplně vše, vaše dokumenty, soukromé zprávy, fotky, ukrajinské symboly, co jste četli a co jste vyhledávali. Neustále si pročisťujete telefon, aby v něm nebylo něco podezřelého. Příliš čistý telefon ale vyvolává ještě větší podezření. Také vyhrožují rodičům, že pokud nebudou posílat děti do ruských škol, tak jim je seberou. Nikdy nevíte, jestli jen vyhrožují, nebo to doopravdy udělají.
Z běžného života nám nezbylo téměř nic, jen občasné procházky. Všechno ostatní se změnilo. Pořád jsme museli řešit věci, o kterých jsme netušili, že se nás budou týkat. V Chersonu třeba nefunguje žádná ukrajinská banka, žádný bankomat, kreditní karty jsou zablokovány. Pokud chcete získat hotovost, hledáte někoho, kdo vám s tím pomůže, pokud mu slíbíte určitý podíl.
Vrátím se domů
Máte i vy nějakou zkušenost, kdy se k vám ruští vojáci chovali nevhodně?
Ruským vojákům jsem se vyhýbala a naštěstí jsem s nimi moc nepřicházela do styku. Když jsem opouštěla Cherson, tak se mě na kontrolním stanovišti ptali, proč město opouštím a jestli nejsem spokojená s ruskou "vládou". A taky proč nezůstanu pracovat ve městě, kde všechno skvělé funguje. Pro vlastní bezpečí je lepší nevyjadřovat svoje názory. Po mé odpovědi, že zde nemám možnost vykonávat svoji práci módní návrhářky, a musím proto odjet do jiného města, mi vzali telefon ke kontrole. Nic podezřelého nenašli, tak mi ho vrátili zpátky.
V Chersonské oblasti a na dalších okupovaných územích se uskutečnila protizákonná referenda o připojení k Rusku. Jaký je na to váš názor?
Jedná se o další zločin Rusů. Výsledky referenda jsou známy už dopředu. Nedávno jsem mluvila se známými, kteří bydlí ve vesnici sto kilometrů od Chersonu. Ruská "vláda" zde ohlásila, že v době referenda po jejich domech budou chodit ruští vojáci. Dovedete si představit hlasování, kde jsou civilisté pod hlavněmi ruských zbraní donuceni o něčem hlasovat? Minulý týden mého známého Rusové drželi ve sklepě. Neexistují pro ně žádná pravidla a zákony.
Plánujete se po konci války do Chersonu vrátit?
Ano, určitě se vrátíme, je to náš domov. Ať jste kdekoliv na světě, vždycky se chcete vrátit domů. Máme tam příbuzné, přátele, neustále spolu komunikujeme. Mnozí ve městě zůstali, ale všichni, kteří odešli, se plánují vrátit domů.
