Ahmed trvá na tom, že mu byla válka vnucena. Podle něj Tigrajci vystřelili jako první, zaútočili na vojenskou základnu v Tigraji a pobili spící vojáky.
Podle New York Times to byl ale ve skutečnosti Ahmed, kdo si zvolil válku. Její kola se točila už před udělením Nobelovy ceny, díky níž premiér získal pověst politika, který umí řešit konflikty bez násilí. Ahmed se pár měsíců po svém nástupu do funkce v roce 2018 dohodl s eritrejským autoritářským prezidentem Isaiasem Afwerkim, a ukončili tak dvě desetiletí bojů mezi sousedy.
Ahmed s Afwerkim se pak údajně začali scházet bez poradců, někdy i tajně, a připravovali válku proti společnému nepříteli: Tigrajcům. Před loňským listopadem Ahmed přesunul armádní oddíly k Tigraji a poslal vojenská nákladní letadla do Eritreje. S generály probíral smysl útoku na Tigraj a ti, kdo nesouhlasili, byli propuštěni.
Západ, oslněný Nobelovou cenou, varovné signály nerozpoznal. "Abiy získal dojem, že se stal jednou z nejvlivnějších osobností na světě. Cítil, že za sebou má mezinárodní podporu, a že když napadne Tigraj, nic se nestane. Měl pravdu," řekl bývalý poradce Ahmedovy vlády, který nyní žije v exilu v Evropě, Gebremeskel Kassa.
Ahmedův slib rychlého vítězství se nesplnil. Tigrajci se v létě dostali na 200 kilometrů od Addis Abeby a Ahmed musel vyhlásit mimořádný stav. Nedávno se štěstí usmálo znovu na etiopskou armádu, která dobyla zpět dvě strategická města. Jenže konflikt má tisíce obětí a stovky tisíc lidí čelí hladu.
Západ chtěl hrdinu
Podle analytiků je Ahmedův přerod z mírotvorce ve válečného velitele příběhem o tom, jak Západ toužil najít afrického hrdinu a těžce se zmýlil. "Západ špatně odhadl Abiyho, posílil Isaiase a teď jde o to, zda se dá předejít rozpadu země se 110 miliony obyvatel," řekl bývalý evropský diplomat v oblasti Afrického rohu Alex Rondos.
Henrik Urdal z Institutu pro výzkum míru v Oslu řekl, že Nobelův výbor věděl, že v Ahmedově případě riskuje. Prováděl reformy, které byly snadno zvrátitelné, a mír s Eritreou spočíval na jeho osobním vztahu s bezohledným a boji zoceleným Afwerkim, jehož Ahmed v Oslu označil za "mírového partnera a druha".
Mírová dohoda nebyla tak pevná, jak se zdála. Nově zavedené každodenní lety a otevření hranic bylo do několika měsíců zrušeno nebo omezeno. Ze slibované obchodní dohody nebylo nic a konkrétních příkladů spolupráce je málo.
Zato se do Etiopie dostalo mnoho eritrejských tajných agentů vydávajících se za uprchlíky a začali shromažďovat informace o etiopské armádě. Nejvíc se zajímali o Tigraj.
Zacílení na Tigrajce
Afwerki přičítal Tigrajcům, kteří dominovali etiopské vládě do Ahmedova nástupu, pohraniční válku z let 1998 až 2000, v níž padlo 100 tisíc lidí. Podle Afwerkiho Tigrajci také zavinili mezinárodní izolaci Eritreje.
Pro Ahmeda byly věci komplikovanější. Byl osm let členem Tigrajci vedené vlády a roku 2015 se v ní stal ministrem. Etnicky k nim ale nepatřil, protože je z etnika Oromů. Měl pocit, že ho Tigrajci nikdy opravdu nepřijali. Z vedení vlivné tajné služby ho odvolali, a když se dostal roku 2018 k moci, považoval je za největší ohrožení svých ambicí. Chtěli mít v čele vlády někoho jiného a Ahmed tvrdil lidem kolem sebe, že se ho Tigrajci pokusí zabít.
V jeho rezidenci byly stráže ve všech poschodích, premiér vyhodil všechny Tigrajce z ochranky a založil republikánskou gardu, která podléhá jenom jemu. Její členy nechal projít výcvikem ve Spojených arabských emirátech.
Začal se scházet s Afwerkim, Eritrejci pravidelně jezdili do etiopského státu Amharsko, soupeřícího s Tigrajem. Eritrea poskytla výcvik 60 tisícům členů amharských speciálních jednotek, které byly později vysazeny v Tigraji.
Válka v Etiopii začala loni v listopadu na severu země a postupně se rozšířila do dalších provincií. Bojová fronta se nyní blíží k Addis Abebě.
