"Prezident Spojených států hovořil s představitelem islámského emirátu. Detaily budou k dispozici později," sdělil tehdy na Twitteru mluvčí Tálibánu. Obsah této telefonické konverzace na veřejnost nepronikl nikdy, ale rok a půl později nabraly události rychlý spád. Zatímco Trump už není americkým prezidentem, Baradár přebírá moc v Kábulu.
Afghánské ozbrojené síly po stažení vojáků NATO nedokázaly stát na vlastních nohou, a přestože měly nad Tálibánem početní převahu (300 tisíc mužů proti zhruba 80 tisícům), postupně kapitulovaly ve všech velkých městech. Často bez boje.
Ještě ve středu zpráva amerických tajných služeb uváděla, že Kábul může padnout do tří měsíců. Tálibán ho nakonec dobyl do tří dnů. "Rychlé americké stažení mělo na afghánské vojáky psychický dopad, nevěřili si. Když po několika dnech bojů viděli, že nepřicházejí žádné posily, rozhodli se to vzdát," píše ve své analýze deník New York Times. Od roku 2001 přitom Spojené státy vynaložily na vyzbrojení a výcvik afghánské armády 83 miliard dolarů.
Jak na straně kábulské vlády, tak Spojených států a jejich evropských spojenců se projevila únava z války. Současný americký prezident Joe Biden se netajil tím, že je dlouhodobě skeptický k angažovanosti USA v Afghánistánu. Jeho předchůdce Trump, který s Tálibánem uzavřel dohodu o příměří, měl návrat všech amerických vojáků jako jednu z priorit své volební kampaně.
Trump i Biden dospěli k názoru, že nelze být v Afghánistánu věčně a je čas odejít, i když to nemusí dopadnout s afghánskou vládou dobře. Prezident Biden to jednoznačně potvrdil svým sobotním prohlášením: "Jestli zůstaneme další rok nebo dalších pět let, nebude to mít vliv na to, zda afghánská armáda udrží nebo neudrží zemi. Nekonečné americké zasahování do občanské války jiné země pro mne není přijatelné," řekl.
Budeme jiní, slibuje Tálibán
Když se Tálibán v devadesátých letech dostával k moci s vojenskou a finanční podporou sousedního Pákistánu, trvalo mu ovládnutí Afghánistánu tři roky. V roce 1994 dobyl Kandahár, o dva roky později Kábul a až v roce 1997 i sever země. Letos mu stačily téměř tři měsíce. Jeho velká ofenzíva začala teprve v květnu.
Tálibán slibuje, že bude jiný než v devadesátých letech. Že ženy budou moci vycházet z domovů, dívky studovat a nebude se nikomu mstít. Islamistické hnutí tvrdí, že mu jde o vládu přijatelnou pro všechny Afghánce. Povstalci se také snažili - na rozdíl od devadesátých let - zajistit si ve světě diplomatickou podporu. Proto delegace Tálibánu nedávno jednaly v Rusku a Číně.
Afghánský novinář Muhammad Sarvár ale v nedávném rozhovoru pro deník Aktuálně.cz řekl, že je ke slibům Tálibánu skeptický.
"Mluvil jsem s některými lidmi, kteří žijí v Afghánistánu na územích kontrolovaných Tálibánem. A jejich výpovědi o tamních poměrech jsou jiné než tvrzení Tálibánu, že se změnil. V provinciích Balch a Badachšán lidé hlásí, že Tálibánci zavírají školy pro dívky a neumožňují ženám chodit po ulici bez doprovodu mužského příbuzného. A vyhrožují všem, kdo nechtějí jejich nařízení respektovat. V Badachšánu znovu Tálibán nařídil všem ženám nosit burku," uvedl Sarvár.
Kdo je lídr Tálibánu
USA a Evropa hlavně chtějí, aby Tálibán neposkytl svoje území islamistickým teroristům jako před dvěma desetiletími Usámu bin Ládinovi a jeho al-Káidě. S velkým pochopením ale po převzetí moci na Západě počítat nemůže. "Nedáme Afghánistánu ani cent, jestliže Tálibán převezme moc," varoval německý ministr zahraničí Heiko Maas.
V neděli večer ozbrojení bojovníci Tálibánu obsadili prezidentský palác v Kábulu. Hnutí zastupuje několik předáků, nejvyšším vůdcem povstalců je Hibatulláh Achundzádá, mírová jednání v Kataru ale vedl Abdal Ghání Baradár, o kterém se spekuluje, že by se mohl stát novým lídrem Afghánistánu. Stejně tak jako o minulých šéfech Tálibánu o něm není mnoho známo (bývalý šéf hnutí Muhammad Umar se dokonce ani nenechal fotografovat).
Sad truth of modern world !
— Major Surendra Poonia (@MajorPoonia) August 15, 2021
Finally ..Taliban occupied & settled in the Presidential Palace of Afghanistan 🇦🇫 pic.twitter.com/6KsykYMa47
Baradárovi je 53 let. Na začátku devadesátých let stál u vzniku Tálibánu, důležitou roli ale zřejmě začal hrát až po jeho svržení americko-britskou invazí v roce 2001. Patřil k velitelům Tálibánu v oblasti Kábulu a působil také v Herátu na západě země. Jeho manželkou je údajně sestra bývalého tálibánského vůdce Muhammada Umara, ale tato informace není jednoznačně potvrzená.
V roce 2009 poskytl přes e-mail rozhovor americkému týdeníku Newsweek. Uvedl v něm, že mír v Afghánistánu je možný, jen když odejdou všechna zahraniční vojska. O rok později ho pákistánská tajná služba ISI při operaci na svém území zajala. Baradár pak strávil osm let ve vězení, propuštěn byl na americkou žádost. Když začala jednání mezi USA a Tálibánem v Kataru, vedl delegaci Tálibánu a podepsal za ni mírovou dohodu.
