Od našeho zvláštní zpravodaje - Město, které nikdy nespí. Před rokem, uprostřed pandemie koronaviru, byl ale New York na kolenou. Ztichlými, prázdnými ulicemi Manhattanu zněly jen sirény záchranek. Televizní záběry na přeplněnou nemocnici ve čtvrti Queens s nemocnými na chodbách a na nákladní přívěsy s mrazicími boxy pro těla zemřelých vyrážely světu dech.
Postaví se New York znovu na nohy? V jaké kondici? Vrátí se tepající, trochu šílený, ale neodolatelný? Nezlomil se duch města? Podobné otázky si Newyorčané kladli už před bezmála dvaceti lety, po teroristických útocích z 11. září 2001.
Tehdy se New York postupně vzchopil, ve výsledku až ke stavebnímu boomu a přívalu turistů, který překonával éru před 11. zářím. Tohle město se zvedne i teď, jsou přesvědčeni ve "Velkém jablku", jak se New Yorku přezdívá.
"Pamatujte si dnešní den. Protože je to den, kdy New York znovu povstal," vyhlásil Andrew Cuomo, guvernér státu New York, v úterý konec pandemických opatření. New York překročil hranici 70 procent lidí, kteří dostali nejméně jednu dávku vakcíny.
"Už nebudeme jen přežívat. Vracíme se k užívání si života," vyhlásil Cuomo konec restrikcí. Restaurace mohou naplno otevřít, roušky mohou, s výjimkou hromadné dopravy, z tváří dolů. V jednom má Cuomo pravdu. Návrat je v New Yorku vidět na každém kroku. Jenže je také znát, že to nepůjde tak rychle a snadno, jak by si guvernér a Newyorčané přáli.
Žádné zevlování v obchodech
Hala hlavní železniční stanice Grand Central už opět šumí kroky cestovatelů spěchajících na vlak či do newyorského metra. Se zakloněnými hlavami k hvězdnému stropu haly se zde opět fotí rodinné výpravy a skupinky turistů. Ale stále je to jen náznak, příslib normálu. Není to ten nepřetržitý, nervní klokot města, které by teď, na začátku letní sezony, mělo dunět dvacet čtyři hodin denně.
Při vstupu do prodejny s elektronikou Apple na balkonu haly Grand Central vás zastaví s otázkou, zda si opravdu hodláte něco koupit, nebo chcete jen tak "zevlovat". V tom druhém případě máte smůlu, nechtějí riskovat nával v uzavřeném prostoru prodejny, a dovnitř vás nepustí.
O pár ulic dál, v Bryant Parku, už opět můžete obdivovat smeče a vysokou obranu hráčů ping pongu, kteří si to zde rozdávají na stolech pod širým nebem. Ale strniště židliček kolem, kde byste v čase oběda jindy těžko hledali volnou, působí opuštěně. Normálně sem lidé z okolních kanceláří chodí něco zakousnout. Jenže i ty jsou zatím z většiny pusté, z "home office" se v průměru vrátila jen čtvrtina zaměstnanců.
Také scházejí studenti, kteří by v Bryant Parku jinak chodili. Manhattan postupně akceleruje, ale nějaký čas potrvá, než pojede znovu na plný plyn. A letos v létě to určitě ještě nestihne.
Možná v září, kdy se mají otevřít divadla na Broadwayi. Po létě by se snad také měli vrátit bohatí lidé, kteří na začátku pandemie opustili město a z venkovských sídel se jim zatím nechce zpět do rozpálených ulic New Yorku.
Mít New York jen pro sebe
Kdo chybí nejcitelněji, jsou turisté. Nejnápadnější je to v samotném turistickém "pupku" města na Times Square. Takzvaný Naked Cowboy je zpět. Polonahý, jen v klobouku, botách, slipech a s kytarou už opět nastavuje své tělo letnímu slunci. Kolem se natřásají další lákači turistů, převlečeni za postavy z komiksů. Nechybí ani nezbytná oživlá socha Svobody.
Jenže tam, kde by se normálně měli prodírat davem, jsou tito baviči chvílemi v přesile nad zvědavými návštěvníky, připravenými utrácet.
Jedna dívka vyfotí druhou proti panoramatu okolních mrakodrapů a pak si role vymění. Xóchita a Azucena přilétly na prodloužený víkend z Mexika. Jsou tady poprvé. "Už jme viděly skoro všechno, co jsme si naplánovaly. Ground Zero, Empire State Building, Central Park…" vyjmenovává nadšená Xóchita.
S kamarádkou mají štěstí, z Mexika se do USA smí cestovat. Na rozdíl od států Evropské unie, Británie, Indie, Číny či Jihoafrické republiky. Pro všechny tyto země, které by jinak New York dotovaly miliony návštěvníků, stále platí až na výjimky zákaz vstupu do Spojených států, který kvůli pandemii koronaviru vydala ještě administrativa Donalda Trumpa.
Spolužáci Sully a Nick před pár dny dokončili střední školu, do New Yorku dorazili autem z předměstí Detroitu. "Je to takové naše 'na cestě'," říká Sully s odkazem na knihu Jacka Kerouaca. Užívají se volnost po skončení školy, po pandemii a Sully navíc i před tím, než po návratu domů nastoupí do armády, kam se dobrovolně přihlásil.
"Jsme v New Yorku poprvé a je lepší, než jak to vypadalo z médií. Čekal jsem prázdné, mrtvé město. Nevím, jaké by mělo být normálně, ale mně přijde, že už to tady docela funguje," uvažuje Sully.
Dan Patteti bydlí na Long Islandu, na Manhattanu je za půl hodiny příměstským vlakem. A tak na rozdíl od Sullyho, který má z New Yorku oči navrch hlavy, dobře ví, že město je ve skutečnosti poloprázdné. Že se k plnému životu ani zdaleka nevrátilo.
Danovi ale přesně to vyhovuje. "Máme New York jen pro sebe," pochvaluje si. Na Times Square vzal svoji sestru Diane s dětmi, kteří předtím dorazili až z Kalifornie, kde žijí. V New Yorku jsou poprvé. "Už jsem je lákal víckrát, ale nechtěli. Teď jsem se ale nedal odbýt - že musejí přijet, když se tady dá dýchat," vysvětluje Dan.
Mickey Mouse bez příjmu
Angličtina, španělština. Jiné jazyky mezi návštěvníky New Yorku zatím prakticky neslyšíte. V drtivé většině jde právě o Američany z jiných míst USA. Už to sice stačí, aby se přechodně vytvořily fronty u vstupů do nejvyhledávanějších atrakcí jako Metropolitního muzea, galerie MoMa či Whitney. Nebo na nově otevřený umělý Malý ostrov na řece Hudson, který roste z vody na obrovských betonových tulipánech.
Ale pro ty, kdo z turismu v New Yorku žijí, je to málo. Ivan, převlečený za Mickey Mouse, na požádání vesele zamává do kamery mobilu, ale z těch několika dolarů, které si za celý den vydělá, opravdu nezbohatne. Normálně by se na Times Square nestíhal fotit se zájemci, teď musí na své oběti aktivně číhat. "Gracias," poděkuje španělsky za drobný obnos.
Slečna Patty, která se po Times Square prochází v bikinách, si o pár dolarů řekne raději už předem. "Bude za to něco?" zeptá se. Ale také ona spíše bloudí a loví mezi řídkými skupinkami turistů, než že by si mohla vybírat, s kým vyfotí svou figuru.
V roce 2019 přijelo do New Yorku 66 milionů návštěvníků. Utratili 47 miliard dolarů (v přepočtu 988 miliard korun), turismus ve městě zaměstnával na 300 tisíc lidí. Loni bylo turistů o více než dvě třetiny méně, vesměs šlo o návštěvníky z prvních dvou měsíců, ještě před úderem pandemie.
"Letošní sezonu to nebude lepší. Budeme rádi alespoň za tu třetinu," odhaduje Alfi, který provozuje pizzerii v těsném sousedství Památníku 11. září na Ground Zero na dolním Manhattanu. Ve všední den odpoledne u památníku takřka nikdo není. Alfiho podnik Pronto Pizza je jeden z mála otevřených, zákazníci jsou většinou dělníci z okolních staveb.
Ani vedlejší podnik s rychlým občerstvením Burger King, kde by se normálně dveře netrhly, zatím nefunguje. Zavřený zatím zůstává i obchodní dům Century 21, kde se by jinak zástupy turistů přehrabovaly ve zlevněných oblecích, hodinkách či galanterii od značkových firem.
Také na vyhlášené Páté avenue, kde se nakupuje už o dost dráž, jsou některé obchody otevřeny, ale mnohé ještě ne. Na dveřích prodejny Lego je upozornění, že prochází renovací. Obchod s dámským prádlem Victoria's Secret má prázdné, slepé výlohy. Ani vchod do Trump Tower neobléhají hrozny turistů. I když to bude i tím, že majitel už není prezidentem a navíc se přestěhoval na Floridu.
Radnice uvolnila 30 milionů dolarů (v přepočtu 630 milionů korun) na propagační kampaň. Na autobusových zastávkách, trafikách a panelech v metru svítí reklamy s jedním základním poselstvím: New York se otevírá. Navštivte Coney Island, pláže se těší a tamní ruské kolo slaví sto let. Vyrazte na Apalačskou stezku. Nebo do přírodního parku u řeky Hudson.
Vítej zpět, Evropo
Metro se už plní, je to zase nekonečná, proměnlivá mozaika lidí, situací a výjevů. Ale ještě se nemusíte bát, že byste se nevmáčkli a museli počkat na další. K tomu je pořád daleko.
"Odkud jsi?" zeptá se pasažér, mladý černoch, když si fotíte klučiny, kteří si vedle něj hrají s bublifukem. Znejistíte, zda nepůjde do tuhého. Odpověď, že z Evropy, ho však nadchne. "Evropo! Vítej zpět v New York City, Evropo," vyráží slabiky, jako by rapoval.
Chce, aby to slyšel celý vagon, a jeho důrazné, zpěvné frázování opravdu vyvolá pozornost. Chlapci to po něm zopakují, a to se už polovina vagonu směje. New York, jak má být. Jaký byl a zase bude. Evropa se sice do New Yorku ještě nevrací, nemůže. Ale město, které bylo před rokem bez života, mezitím povstává. New York se probírá, aby byl znovu městem, které nikdy nespí.
