Praha - Rok 1968 je považován za jeden z nejneklidnějších "mírových" roků v dějinách. Po celém světě se bouřila studentská hnutí. V Evropě hrozily levicové revoluce a mladí ve Spojených státech protestovali za ukončení války ve Vietnamu.
Za svá práva demonstrovali i američtí černoši. V dubnu byl zastřelen vůdce afroamerického občanského hnutí Martin Luther King, o dva měsíce později kandidát na prezidenta Robert Kennedy, bratr již dříve zavražděného prezidenta Johna Fitzgeralda Kennedyho.
Pražské jaro a naději na komunismus s lidskou tváří ve východním bloku ukončila srpnová invaze vojsk Varšavské smlouvy do Československa.
Všechny tyto události se odrazily i na olympijských hrách, které se v říjnu uskutečnily v hlavním městě Mexika. Přinejmenším stejně výrazně jako nadmořská výška 2240 metrů, která odrovnala mnohé sportovce ve vytrvalostních disciplínách.
| Předchozí díly seriálu: Olympiáda v Melbourne 1956: Sovětsko-maďarská řež Berlín 1936: olympiáda ve stínu hákového kříže |
Hrdinka Čáslavská
Občané bývalého Československa pamatují zejména na úspěch gymnastky Věry Čáslavské, která v Mexiku vybojovala čtyři zlaté a dvě stříbrné medaile. V průběhu olympiády si tehdejší superhvězda za ohromného zájmu médií i mexických fanoušků vzala držitele olympijského stříbra z Tokia 1964 v běhu na 1500 metrů Josefa Odložila.
Čáslavská, která podepsala petici 2000 slov, nesouhlasila s „bratrskou pomocí" zahraničních vojsk Československu a během slavnostního předávání medailí při sovětské hymně na protest otočila hlavu od své sovětské soupeřky a dívala se do země.
Po návratu ji podpora Pražského jara vynesla distanc a jedna z nejúspěšnějších gymnastek historie nemohla po pět let nalézt práci.
Za svobodu černochů
Svůj politický názor při předávání medailí neprojevila jen Čáslavská, ale také američtí černošští běžci na 200 metrů Tommie Smith a John Carlos.
Při americké hymně na stupních vítězů sklonili hlavu a pozvedli na protest proti utlačování černochů ve Spojených státech ruku se zaťatou pěstí v černé rukavici.
Pro bojovníky za lidská práva v USA se stali hrdiny, ne tak pro představitele Mezinárodního olympijského výboru (MOV), kteří je za trest vyloučili z olympijské vesnice.
"Bílá Amerika nás dokáže ocenit pouze jako vítěze, potom jsme Američané. Když provedu něco, co se jim nelíbí, jsem pro ně prostě negr," poznamenal k situaci později Carlos.
"Stěžujete si, že jsme do olympijské vesnice vnesli politiku, ale ta už je dávno přítomná... proč je pro nás důležité porazit Sověty, proč proti sobě stojí dvě rozdělená Německa a snaží se porazit jedno druhé?"
(Ne)politický MOV
Postih Carlose a Smithe kontrastoval s přístupem MOV k pořadatelskému Mexiku, které deset dní před pořádáním olympijských her rozstřílelo desítky demonstrujících i náhodných kolemjdoucích na náměstí Tří kultur v hlavním městě.
Výbor se v tomto případě vyjádřil v tom smyslu, že se jedná o vnitřní záležitost Mexika, do které nebude zasahovat. Brutalita zásahu si přitom nezadala s potlačením demonstrací na pekingském náměstí Nebeského klidu (Tchien-an-men) o jednadvacet let později.
Podobně jako v dalších světových městech se také v Mexiku v roce 1968 konaly studentské demonstrace. Posluchači univerzit si dobře uvědomovali pozornost, jaká je díky olympiádě Mexiku věnována, a domnívali se, že tato skutečnost jim bude hrát do karet.
Mexický prezident Gustavo Díaz Ordaz však v září kontroval obsazením Mexické národní autonomní univerzity, nejdůležitější vysoké školy v zemi. Mnoho studentů bylo zatčeno a zbito a rektor na protest rezignoval.
Mexický nebeský klid
Protesty však nabíraly na síle a 2. října se na náměstí Tří kultur ve čtvrtí Tlatelolco shromáždilo na 5000 lidí.
Posluchači univerzit požadovali mimo jiné obnovení svobody shromažďování, osvobození politických vězňů, odstoupení vedoucích policejních činitelů a vyšetření brutálních policejních zásahů.
Místo toho však policie a armáda vyzbrojená transportéry a tanky na protestující o západu slunce zaútočila. Masakr, kterému podlehlo 200 až 300 lidí, pokračoval po celou noc.
O deset dní později, v sobotu 12. října zahájil mexický prezident Díaz devatenácté olympijské hry. A nazval je "olympiádou míru".
Vážení čtenáři, do kontroverzních olympijských her v Pekingu zbývá necelý měsíc. Připravili jsme pro vás seriál, ve kterém budeme připomínat politické problémy minulých olympiád. Toto je třetí díl, další naleznete na stránkách Aktuálně.cz ve čtvrtek.
