"Ti, kdo leží na hlavní a nejdelší ulici našeho města Buča, na Jablonské, zahynuli během chaotické střelby," popisuje Kateřina Ukrajincevová. Zmiňuje svědectví dalších lidí, kteří vyprávějí, jak se jejich město změnilo v peklo na zemi. V sousedních ulicích leží mrtvá těla civilistů už od počátku března.
Po odchodu ruských vojáků z Buči rozváží Ukrajincevová jako dobrovolnice humanitární pomoc a neustále míjí ležící těla. Někdo jel v poslední chvíli na kole, jiní se procházeli ve dvojici. Teď leží roztroušení po ulicích. Mnohé z nich zastihla smrt nečekaně. Ještě otřesnější je však pohled na mrtvé s rukama spoutanýma za zády.
Obvinění ze svévolného zabíjení civilistů v Buči ale Kreml kategoricky odmítá. Videa z různých zdrojů jsou podle něj zmanipulovaná. Mluvčí Kremlu Dmitrij Peskov uvedl, že ukrajinskou verzi nepodporují některá fakta a časový sled událostí. Rusko označuje záležitost za "ukrajinskou provokaci" a podle agentury Reuters o ní chce jednat na Radě bezpečnosti OSN.
Město ležící zhruba 25 kilometrů západně od Kyjeva bylo pro ruské jednotky v prvních dnech agrese jen průjezdním bodem ve směru do metropole. Situace se změnila poté, co ukrajinské dělostřelectvo zničilo většinu jedné z ruských kolon. Ukrajincevová říká, že obránci kolonu doslova smetli z povrchu země. Ruské jednotky se pak začaly v Buči usazovat. Ze zmíněné Jablonské ulice zahájily ostřelování nedaleké Irpině z těžkých zbraní.
"Podle svého chování se neorientovaly v terénu. Po celé Buči se přesouvaly velmi chaoticky. Pak se střetly s naší domobranou a začaly pálit i do obytných domů. Požáry se rozšířily po celém městě a lidé se stěhovali do sklepů," vzpomíná Ukrajincevová.
Zdůrazňuje, že na místě docházelo i k otřesným a jen těžko představitelným případům. Ruští vojáci nejprve poskytli lidem ve sklepeních potraviny, vzápětí tam ale hodili odjištěné ruční granáty.
Připomíná také, že ne všechny ruské jednotky jednaly stejně. Zdravotnický prapor, který obsadil centrum Buči, předal například místní nemocnici slušné množství motorové nafty s tím, že zanedlouho odjíždí na Kyjev. "Byli to mladí kluci, možná studenti. Velitelům prý řeknou, že naftu projezdili. Zjevně měli s agresí problém. Jenže ti, kteří vtrhli do Buči jako první, se chovali jako zvířata. Mnoho našich zmizelo a dodnes nevíme, co je s nimi."
Lidé umírali pod palbou i hlady
Humanitární katastrofa začala v Buči už v únoru, kdy ruský tank vjel na centrální potravinové tržiště. A lidé si odtud začali ve zmatku odnášet všechno, co jim přišlo pod ruku.
"Jedním slovem rabovali, ale neměli na výběr. Museli získat alespoň nějaké zásoby jídla, když obchody nefungovaly," vysvětluje Ukrajincevová a viní místní samosprávu z nepřipravenosti na okupaci. "Pořád nás jen ujišťovali, že je všechno pod kontrolou. Nebylo. Ani evakuaci lidí se dlouho nikdo nevěnoval v době, kdy byla ještě možná. Lidé se o sebe museli postarat sami, na rozdíl od nedaleké Irpině. Vojenské velení města odjelo i s policií hned v prvních dnech války. I proto se mohlo rabovat."
Buču tak neměl kdo chránit a její obyvatelé bojovali s ruskými jednotkami sami. Většinou šlo o válečné veterány z dřívějších konfliktů, kteří měli doma uschované zbraně. Ukrajincevová o nich mluví jako o patriotech a vlastencích. Město šel chránit i Voloďa Kovalskyj, který už v roce 2015 přišel v bojích na Donbase o obě nohy. Při obraně zahynul.
Mstili se snad lidem ruští vojáci i za tohle zoufalé hrdinství? První zprávy o mrtvých v ulicích Buči se začaly objevovat 8. března.
Lidé umírali i hlady či kvůli nedostatku léků. "To je pro mě hrozná představa," říká Ukrajincevová. Pravidelně dostávala hlášení, že zemřel člověk a je nutné odvézt jeho tělo. "Máš tu informaci, ale nemáš ji komu předat. Pokud někdo zemře při ostřelování nebo bombardování, tak to ještě pochopíš - taková je válka. Ale pokud člověk zemře hlady či kvůli chybějícím lékům, je to něco úplně jiného. Rozum to nebere. I válka má přece svá pravidla."
Ruská msta za rok 2014
Bezprecedentním příkladem porušování mezinárodních konvencí ruskými jednotkami v Buči je navíc pronásledování rodin, jejichž členové bojovali v Doněcku či Luhansku před osmi lety.
Vojáci například vypátrali syna jednoho z veteránů, který tehdy v Doněcku padl, a na místě ho zastřelili. K tragédiím patří i to, že se mezi místními našli udavači, kteří ruským vojákům ochotně sdělovali, kde najdou rodiny vojáků a vlastenců.
Kateřina Ukrajincevová musela nakonec Buču opustit. S přáteli celou dobu sledovala pohyb ruských jednotek a prostřednictvím sociálních sítí varovala místní před možnými riziky a místy bojů. Po jejich informacích byla mezi lidmi stále větší poptávka. "Přátelé mě varovali, že po mně jdou ruští vojáci. Tři dny po mém odjezdu vtrhli do našeho domu. Mrtvá bych už nebyla užitečná."
Teď se z Kyjeva naplno věnuje organizaci humanitární pomoci svému městu. V Buči není ještě bezpečno. Ukrajinští pyrotechnici likvidují výbušná zařízení či miny. Lidé se už ale do města postupně vracejí. Do města bez vody, elektřiny a spojení. V tomto ohledu je Buča mrtvým městem.
"Nejdříve musím pomoci lidem a teprve potom se mohu vrátit domů," vysvětluje Kateřina.
