Region Tigraj, kde momentálně probíhají boje mezi místní Tigrajskou lidově osvobozeneckou frontou (TPLF) a federálními etiopskými jednotkami, je odstřihnut od okolí. Nefunguje tam internet ani telefony, nedostanou se tam média. Víte vůbec, co se v Tigraji momentálně odehrává?
Lidé, kteří z Tigraje uprchli do Súdánu, říkají stále to samé: Že jsou tam lidé zabíjeni a že umírají každý den. Stále dokola vyprávějí stejný příběh a my můžeme jen předpokládat, že to, co říkají, je pravda. Může tam docházet i k válečným zločinům, jak tvrdí komisař OSN pro lidská práva.
Máte nějaké zprávy, jak špatná je tam momentálně humanitární situace?
V Tigraji není možné farmařit. Není to zelená plocha, na které byste hospodařili. Mnoho věcí, které lidé v Tigraji potřebují, se přepravuje z jiných částí Etiopie. V tuhle chvíli ale nemůžete do Tigraje cokoliv dovézt. Je to nebezpečné a nikdo vám nedá povolení.
Dokonce i lidé, kteří mají své vlastní zdroje, aby se o sebe postarali, jsou v těžké situaci, protože už nemohou jít do supermarketu a koupit si, co potřebují. A pak tu máte lidi, kteří opravdu potřebují pomoc. Například ti, kteří v minulosti přišli z Eritreje jako uprchlíci.
Lidé pláčou, zatímco se nikdo nedívá
Řada Etiopanů v minulosti válku zažila. Jak dnes vnímají obyvatelé Etiopie boje na severu v Tigraji? Považují to za omezenou operaci, jak tvrdí premiér Abiy Ahmed, nebo se obávají, že je to začátek občanské války, do které by se navíc mohly zapojit i okolní státy, jak předpovídají některá zahraniční média?
Nikdy jsem osobně válku nezažil. Odešel jsem ze země jako velmi mladý a vrátil se, když v Etiopii panoval mír. Patřil jsem mezi privilegované Etiopany. Mnoho Etiopanů nicméně chování vlády hlasitě podporuje. A vláda říká, že nejde o válku proti lidem z Tigraje, ale o konflikt nebo vojenskou akci proti vysoce postaveným členům TPLF.
Je však třeba zároveň pochopit, že v Etiopii existuje i mnoho rodin, které mají v tomto regionu příbuzné a mají na ně silné vazby. Etiopii nemůžete rozdělit jako pizzu a říct "tady je Tigraj a tady je Oromo". Etiopané vždy uzavírali sňatky mezi sebou. Není to třeba tak, že Amhařan si nemůže vzít nikoho z etnika Oromo. Jsme směsicí různých etnických skupin. Existuje tedy silné spojení s regionem a existuje mnoho dotčených rodin. Ale nejsou slyšet. Pláčou, zatímco se nikdo nedívá. Pročítám zprávy od různých rodin na sociálních médiích a je to velmi srdcervoucí. Ale myslím, že mnoho lidí chápe nebo se snaží pochopit, že jde o akci proti vládě TPLF.
Tigrajové a TPLF byli kdysi považováni za hrdiny. Byli to oni, kteří v roce 1991 stáli v čele změny a sesadili od moci komunistické vojenské vedení. Pak až do roku 2018, kdy nastoupil premiér Abiy, stáli v koaliční vládě u moci. Jaké je jejich postavení dnes?
Je těžké se po tolika letech vzdát moci. Ale myslím, že TPLF přesáhla své vlastní hranice. Otevřeně diskutovala o možnosti nezávislého národa, uskutečnila své vlastní volby, když se je celá země rozhodla kvůli koronavirové krizi odložit. Odepřela federální vládě jmenovat šéfa severního vojenského velení a zaútočila na vojenskou základnu. Tohle vyvolalo celý konflikt. Je to pro TPLF způsob, jak si udržet moc, kterou už nemá.
S jakým výsledkem této "vojenské operace" na severu Etiopie se spokojí etiopská vláda?
Myslím si, že vláda nechce, aby se z Etiopie stala africká Jugoslávie. Chce zachovat nedotčenou zemi a zajistit, aby vláda státu Tigraj dodržovala ústavu. Aby koexistovala v míru místo toho, aby šla po vlastní ose a uzurpovala si moc, kterou už jí ústava nedává.
Od slov o demokracii k použití síly
Podívejme se víc zblízka na roli premiéra Abiye Ahmeda, nositele loňské Nobelovy ceny míru za urovnání vztahů se sousední Eritreou. Dá se říct, že Abiy problémy s Tigraji zdědil. Ale zároveň za jeho vlády, zejména v posledním roce, se o dost zhoršily. Premiér vedení TPLF hodně kritizoval a nakonec zahájil vojenskou operaci. Mohl něco udělat jinak? Bylo možné současnému konfliktu předejít?
Když se Abiy v roce 2018 dostal k moci, mluvil o demokracii a lidských právech. A myslel to vážně. Najednou bylo médiím dovoleno psát, co jsme chtěli, a z Etiopie se stal přes noc odlišný národ. Abiy byl přístupný a otevřený kritice. Nikdy jsem v Etiopii nezažil, aby vláda svým občanům poskytla taková privilegia.
To se ale letos změnilo, protože začaly mezi lidmi narůstat konflikty. Pro mnoho lidí demokracie znamenala jít a zmlátit souseda, zabrat si kus země, který jim nepatřil. Zhoršovalo se to zároveň s tím, jak se dařilo etiopské ekonomice, jak do země přicházely zahraniční investice. Etiopie se stala nebezpečným místem nejen pro cizince, ale dokonce i pro nás samotné.
Mnoho lidí proto říká, že Abiy musel začít být tvrdší, aby se ujistil, že lidé pochopili, že Etiopie je řízena zákony, které je třeba respektovat. Že nemůžete jít bít své sousedy jen proto, že jste se na to cítili nebo proto, že vás někdo rozčílil.
Abiyho příznivci by řekli, že Nobelova cena míru by neměla diktovat, jak budete vládnout svému národu nebo že se budete dívat, jak se váš národ rozpadá. A lidé, kteří ho kritizují, říkají, že jeho mírumilovný dialog je starý jen dva roky a on sám se změnil přes noc, přestože mohl dál prosazovat mírová rozhodnutí. Musíme poslouchat obě strany.
Síla Tigrajů leží v bojích v horách
Jak reálné je, že by konflikt mohl skončit spolu s bitvou o hlavní tigrajské město Mekelle? Vláda tvrdí, že už se k němu blíží a bitva je na spadnutí. Půjde o rozhodující okamžik?
Jednou jsem podnikl výlet autobusem po Tigraji. Když jdete z města Adwa do Adigratu, musíte do kopce. Všude jsou hory. A je známo, že TPLF bojuje právě v horách. Tam je jejich síla.
Jakmile se ale dostanete z Adigratu, tak k Mekelle je to snazší, je méně hornatý. Vláda tedy tvrdí, že dosáhla Adigratu. Pokud skutečně zvládli horské bitevní pole, myslím, že jsou cíli blízko.
Zapojí se do konfliktu i další státy?
Když byla Etiopie ve válce s Eritreou, přišly do země mírové jednotky OSN. Byly tu několik let a přinesly jakési mírumilovné soužití mezi bývalými úhlavními nepřáteli, kterými jsou Eritrea a Tigrajové. A fungovalo to. Pokud by si to mohla OSN dovolit, viděl bych takové uspořádání i do budoucna. Ale je čím dál více nákladnější posílat mírové síly do zemí tak obtížných, jako je Etiopie, kterou je těžké ovládnout.
