Je to půl století, co se skupina osmi Američanů rozhodla pokořit nejvyšší horu položenou mimo Asii, 6961 metrů vysokou Aconcaguu v Argentině. Výpravu, která se skládala převážně z členů lokálního lezeckého klubu, tvořili právník, lékař, psychiatr, student geologie, policista, chovatel dobytka, inženýr z NASA a učitelka. Miguel Alfonso, který jim dělal průvodce po horách, je označil za víkendové lezce.
Tomu přikyvuje i horolezec Roberto Bustos, který připravoval skupině základní tábor. "Chyběla jim sounáležitost skupiny. Říkal jsem si: 'Aha, jsem tu sám za sebe, každý se musí starat sám o sebe.' Podle mého názoru nebyli připraveni na tak divnou a velkou horu, jako je Aconcagua," říká.
Novinář Rafael Morán, který dělal se členy rozhovor krátce předtím, než se vydali do hor, byl ještě pesimističtější. "Odhadoval jsem, že se jeden z nich nevrátí," říká pro americký deník The New York Times. "Od začátku expedice jsem si myslel, že byla hodně improvizovaná. Až na jednoho člena - Janet Johnsonovou - jim chyběly reálné zkušenosti," vzpomíná. Johnsonová přitom byla jednou z dvojice horolezců, která výpravu nepřežila.
Deník The New York Times si nechal snímky z nalezeného fotoaparátu vyvolat se svolením rodiny Janet Johnsonové. Výběr z nich zachycuje níže přiložený příspěvek. Foťák našli v únoru 2020 v tajícím ledu dva horští průvodci. Spolu s ním tající ledovec po téměř 50 letech odhalil i chybějící paži ženy, její batoh, rukavice, červenou bundu a jeden vyfocený film.
Amazing to think that the film and prints of the last pictures that Janet Johnson took, after her camera was frozen for 50 years, are on my table. pic.twitter.com/YsarIHqIls
— John Branch (@JohnBranchNYT) December 12, 2023
Johnsonová byla vystudovaná učitelka, živila se však jako knihovnice, aby měla čas na horolezectví. Zařadila se mezi prvních 82 lidí na světě, kteří dokázali zdolat více než 50 vrcholů hor v Coloradu vyšších než 4 200 metrů nad mořem, vystoupala na vrcholky i v zahraničí a její fotografie zdobily přední stránky odborných časopisů.
Tehdy šestatřicetiletá žena byla podle její sestry nejšťastnější právě v horách. "Myslím, že se Janet pokoušela ukázat sama sobě i naší matce, že dokáže udělat cokoliv, co si zamane. I když byla lesba," naráží Judie Abrahamsonová na to, že Janet odešla z domova poté, co ji rodiče poslali v 21 letech do nemocnice na léčbu homosexuality. "Když byla v horách, byla sama sebou," dodává.
Pro Johnsonovou však byla výprava osudná, stejně jako pro Johna Coopera, inženýra z NASA, který působil v řídicím středisku vesmírné agentury v době, kdy první lidé kráčeli po Měsíci.
"Nechte mě tu zemřít"
Osmičlenná skupina se s problémy potýkala už od začátku. Polovina členů se těžko přizpůsobovala nadmořské výšce a nedostatku kyslíku, zůstali proto v základním táboře. Čtveřice, ve které byla Johnsonová, Cooper, policista Bill Zeller a chovatel dobytka Arnold McMillen, pokračovala vzhůru k vrcholu.
Události, které následovaly, jsou známé jen z vyprávění Zellera a McMillena. Čtveřice horolezců doufala, že dosáhne vrcholu za jediný den, vyrazila proto s minimálním vybavením. Když padla tma a museli přespat v ledovcové jeskyni, kterou si sami vyhloubili, neměli ani spacáky, ve kterých by přečkali noc. Cooper se ráno rozhodl, že se vrátí do základního tábora, na dvě hodiny dlouhou cestu se vydal sám.
Přeživší tvrdili, že nepozorovali, že by měl nějaké zdravotní problémy. Přesto do tábora nikdy nedošel.
Cesta na vrchol byla pomalá a v jednu chvíli muži ztratili Johnsonovou z dohledu. Když ji našli, ležela 30 metrů mimo trasu. "Nechte mě tu ležet a zemřít," řekla jim údajně. Skupina se rozhodla přenocovat, stav Johnsonové se ale nezlepšil - nedokázala vstát a natekly jí a zčernaly ruce. McMillen se proto vydal dolů pro pomoc.
Zeller se následně také rozhodl sestoupit a připravit tábor a stan. Johnsonová, které se mělo udělat lépe, ho měla dojít později. To se ale nestalo a ženu už nikdy neviděli.
Zeller se setkal s McMillenem, se kterým ve stanu přečkali noc. Když ani ráno Johnsonová nepřišla, pokračovali dolů do základního tábora. Bylo zřejmé, že horolezkyně nepřežila.
Nehoda, nebo vražda?
Smrt dvou členů výpravy se okamžitě stala v Argentině velkým tématem. Neúplné detaily a rozpory ve výpovědích horolezců způsobily, že se začaly šířit historky o milostném trojúhelníku, který nedopadl dobře, o chybějícím batohu plném peněz nebo nájemném vrahovi, jenž překročil hranice státu.
V dopise od americké vlády, který dostala Johnsonové rodina pouze stálo, že "detaily jsou neúplné". Soudce proto požadoval vyšetřování. Než se ale dostala těla obětí z vysoké hory na stůl patologa, trvalo to tři roky.
"Říkali, že všechno bylo plánované. Že nešlo o nehodu, že ji někdo praštil a pokoušel se to nafingovat tak, aby to vypadalo, že spadla únavou ze skály," popisuje Alberto Colombero pocity svého otce a jeho kamaráda, s nimiž tělo Janet Johnsonové dva roky po její smrti, v roce 1975, objevil. Ženin obličej byl na třech místech potrhaný, na něm i na oblečení byla krev a horolezkyně kolem sebe pořád měla uvázané lano.
"Divné bylo, že na jejím obličeji ležel kámen. V oblasti se žádné kameny nenacházely, několik metrů kolem byl jenom led, kámen tak musel pocházet odjinud," cituje Colombera list The New York Times.
Podivná zranění našel patolog i na Cooperově těle. V hrudi měl kulatou hlubokou díru, která zasahovala až k páteři. Příčina smrti byla u obou identická - poranění lebky a mozku. "Byli zabiti. Oba dva. Tento typ zranění si nezpůsobíte sami," domnívá se patolog Daniel Araujo, který těla ohledával. Ke stejnému názoru podle něj došli i jeho kolegové. Vyšetřování se ale už nikdy nekonalo, protože v Argentině začal vojenský převrat.
Fotografie, které The New York Times nechal vyvolat, zachycují začátek výpravy, momenty, kdy se skupina rozdělila na dvě části, i den, kdy Cooper skupinu opustil. Stejný den Johnsonová udělala ještě pár snímků a ten vyfocený při stmívání je i posledním, který kdy vyfotografovala. Zemřela pár hodin poté.
Snímky, které nenaznačují, že by žena trpěla bolestmi, nové světlo do případu nakonec nepřinesly. Vysvětlení nepřijde ani od přeživších - všichni zbylí členové výpravy již zemřeli, poslední z nich loni.
