Při zmínce o 11. září 2001 se mi vždy vybaví vzpomínka na to, jak jsme s kolegy v redakci nevěřícně sledovali televizní přenos CNN s hořící severní věží Světového obchodního centra. A když za čtvrt hodiny narazil do jižní věže další boeing, zavládlo v newsroomu naprosté ticho, po němž následovaly nepublikovatelné výkřiky. Jak se teroristické útoky al-Káidy na USA zapsaly do vaší paměti?
Většina lidí na to podle mě zírala stejně jako vy, mě nevyjímaje. Seděli jsme tehdy v kanceláři a v šoku sledovali průlet boeingu jižní věží. Každý, kdo to viděl v přímém přenosu, nezapomene na tu apokalypsu, na ohnivou kouli způsobenou nárazem letadla a pak zřícení obou mrakodrapů s tisíci lidmi uvnitř. Bylo nám jasné, že od této chvíle se od základu mění priority české zahraniční rozvědky. A nejenom jí.
Měly zpravodajské služby nějaké signály či indicie, že by mohlo k leteckým úderům či podobným sebevražedným akcím dojít?
Absolutně ne. A neměli je podle mě ani Američané. Jen připomínám, že teroristé, kteří unesli čtyři dopravní letouny, se k jejich pilotování cvičili v USA. Pokud americké zpravodajské služby nezaznamenaly, že ti lidé se učí jen startovat, pilotovat, a nikoliv už přistávat, tak musely útoky na newyorská dvojčata či Pentagon šokovat i je.
Bylo tohle přehlédnutí zásadní chybou? Pokud se nemýlím, zpětně se zjistilo, že to komusi přece jen nepřipadalo úplně normální.
I tady platí, že po bitvě je každý generálem. Američané čelili mnoha teroristickým útokům už před 11. zářím 2001. Ať již jde o útok na velvyslanectví USA v Bejrútu s desítkami obětí, či neméně krvavé ataky al-Káidy na americká velvyslanectví v Nairobi a Dar-es-Salaamu se stovkami mrtvých. Neútočila tehdy ještě letadla, ale automobily napěchované trhavinou. Možná si tedy měli Američané tuto komunitu lidí žijících v USA více ohlídat. Těžko jim ale s odstupem dvaceti let něco vytýkat.
Varování tedy podle všeho existovalo, ale neproniklo na místa s patřičnou pravomocí?
Určitým problémem amerických zpravodajských služeb a policejních složek je jejich množství. Každá z nich má přesně dané kompetence a každá obhospodařuje určitý výsek kriminality. Nechci hodnotit dnešek, ale před dvaceti lety zjevně mezi nimi nefungovala koordinace, sdílení důležitých informací, a tedy ani jejich zevrubná analýza.
Americký bezpečnostní systém je ostatně i dnes velmi složitý, třebaže hned po 11. září vzniklo zastřešující ministerstvo národní bezpečnosti, které by mělo bezpečnostní složky koordinovat. Osobně si ale neumím představit, že koordinujete dvanáct či čtrnáct zvláštních služeb.
I po dvaceti letech působí útoky dopravními letouny stále tak trochu jako záběry ze sci-fi filmu. Možná i proto si tehdy jen málokdo dokázal něco podobného představit. Výjimkou byl snad spisovatel a bezpečnostní analytik Tom Clancy, který už v roce 1994 v románu Čestný dluh popisoval útok boeingu na americký Kapitol. Sám Clancy byl pak 11. září 2001 v rozhovoru na CNN zděšen, že jeho román možná teroristy inspiroval.
Neřekl bych, že Tom Clancy něco geniálně předpověděl, při všem respektu k jeho dílu.
Zbraní je v podstatě už osobní či nákladní auto. Proč by tedy nemohl být zbraní i dopravní letoun? Jen filmů na podobné téma bylo natočeno bezpočet, o knižních thrillerech ani nemluvě. Jen možná nikoho nenapadlo, že někdo zaútočí boeingem i s pasažéry.
Kdo je Karel Randák
- 11. září 2001 byl zástupcem ředitele zahraniční rozvědky (Úřadu pro zahraniční styky a informace - ÚZSI). Z tohoto titulu byl i šéfem operativy této služby.
- Po roce 1989 působil jako zpravodajský důstojník Federální bezpečnostní informační služby, od roku 1993 Bezpečnostní informační služby (BIS), kde se specializoval na ekonomické kauzy a boj proti organizovanému zločinu. V polovině 90. let minulého století přešel do civilní rozvědky (ÚZSI) a v říjnu 2004 se stal jejím ředitelem.
- V době hrozeb teroristických útoků Randák obvinil úřady, že Česko nemá fungující systém boje proti terorismu, čímž se dostal do ostrého sporu s ministrem vnitra Ivanem Langrem (ODS), jenž ho jako šéfa rozvědky odvolal. Randák později v roce 2017 uvedl, že je za odvolání vděčný. Musel by totiž buď s vládou vycházet, nebo sám rezignovat.
- V březnu 2011 se Karel Randák stal členem správní rady Nadačního fondu proti korupci.
Teroristy z al-Káidy tedy zaujal útok dopravními letouny mnohem dříve, než to začaly brát zpravodajské služby jako reálné riziko?
Tak je to ale vždycky. Je to stejné jako s útoky hackerů na počítačové sítě. Když si dá někdo velkou práci v hledání slabého místa či díry v systému, tak je zpravidla najde. Celé týmy bezpečnostních analytiků se starají o zajištění počítačových sítí a hackeři jsou vždy o krok vpředu: vědí, jak ten systém funguje, znají jeho obranu, vyhýbají se jí a hledají díru někde jinde.
A takovou díru si teroristé z al-Káidy našli 11. září v americké vnitrostátní letecké dopravě. Do letounů se tehdy nastupovalo jako do autobusu meziměstské dopravy. Pokud byste měl tehdy na sobě pás s výbušninami, tak jste klidně prošel.
Vždyť kdo zabránil před pěti lety džihádistovi ve francouzském Nice, nehledě na protiteroristické manuály, aby vjel s náklaďákem do davu lidí? Kdo zabránil masakru v pařížskému klubu Bataclan? Nikdo. Jak říkám - odhodlaní šílenci si tu díru vždycky najdou.
Co by mohlo být i přesto řešením? Zkvalitnění součinnosti zpravodajských služeb? Pečlivější analýzy rizik terorismu? Infiltrace do teroristických struktur?
Zkušení američtí zpravodajci to nemohli po 11. září popsat lépe: zvláštní služby USA - vědomy si své obrovské technické převahy - dospěly k názoru, že informace pro prezidenta či ministra obrany, tedy ty, které je uživí, je možné získat jiným způsobem než rizikovým nasazením agentů do protivníkova či teroristického prostředí. Jenomže takhle sice získáte hezké zprávy, ale nejsou to nikdy ty klíčové informace.
Ostatně který dobře živený Američan odněkud z Baltimoru nechá rodinu v Americe a pojede žít na léta někam do hor Afghánistánu…
Řešení tedy neexistuje?
Já o něm alespoň nevím. Vidím ho snad jen v minimalizaci rizik. Desítky teroristických skupin však nikdy definitivně nezlikvidujeme.
A co zmíněné zkvalitnění koordinace zpravodajských služeb či pružná výměna důležitých informací? Politici toto vždy po útoku - ať již v Británii, Francii, či Španělsku - rádi zdůrazňují…
Je to pořád dokola. Osobně si myslím, že se koordinace zpravodajských služeb moc nezlepšuje. Existuje snad v České republice centrální koordinační orgán zpravodajských služeb? Ne. Na rozdíl od Velké Británie či USA.
Pokud by to v Česku přece jen fungovalo, pak každá ze tří zpravodajských služeb (BIS, ÚZSI a Vojenské zpravodajství - pozn. red.) vyčlení svého špičkového zpravodajce-analytika, který bude velmi úzce spolupracovat se svými kolegy. Ti by si důležité informace porovnávali a tím práci svých služeb koordinovali. Tohle přece jenom je jedno z možných řešení, jak předejít útokům teroristů. Nikdy ale nebude stoprocentní. Zaráží mě ale jiná věc…
Jaká?
Zpravodajci a zvláště ti vojenští nemají asi moc rádi kvůli jeho názorům Petra Pelikána (arabista a poradce premiéra Andreje Babiše - pozn. red.). Říká jim totiž jen nepříjemné pravdy. Zmíním alespoň jednu: působili jsme dvacet let v Afghánistánu a za tu dobu jsme si nevychovali vlastní prověřené tlumočníky. Tohle jde zcela mimo mé chápání. A vy se mě tu ptáte na strategii boje proti terorismu, když ani tyto základní věci nefungují…
Analytici srovnávají 11. září 2001 s velkým budíčkem, který měl probudit západní civilizaci z pocitu bezpečnostní nadřazenosti a síly. Stalo se tak dostatečně?
Probudit jsme se měli už dávno předtím. Jinak by nedošlo už rok před 11. zářím k útoku na americký torpédoborec USS Cole v jemenském Adenu, při němž zahynulo sedmnáct námořníků. Pokud byste řekl třeba Izraelcům, že jim rybářský člun naložený výbušninou zneškodní důležité vojenské plavidlo, tak by se vám nejspíše vysmáli. Izraelci totiž žádný budíček nepotřebují - s terorem bojují už od vzniku svého státu.
Když například al-Káida zaútočila v roce 1998 na zmiňovaná americká velvyslanectví v Nairobi a Dar-es-Salaamu se stovkami obětí, Američané si k vyšetřování přizvali izraelské experty. Z jejich detailní analýzy zpětně vyplynulo, že základní model teroristického útoku z 11. září byl vlastně použit či vyzkoušen už tři roky předtím. Proč tedy označovat toto tragické datum za nějaký budíček? Varování, abychom se konečně probudili, přicházela totiž dlouho a opakovaně.
Izrael považujeme za blízkého spojence. Málo tedy jeho zkušenostem z boje proti teroru nasloucháme?
Což o to… Nasloucháme mu, ale nechováme se podle toho. Izraelské metody nelze navíc vždy uplatnit v našem civilizačním prostředí, protože nemáme tragické zkušenosti s teroristy jako Izraelci. Jakmile bychom totiž přistoupili k jejich metodám, okamžitě se zvedne obrovská vlna odporu. Umíte si snad představit, že by vás šacovali u vchodů do kin, divadel, stadionů či tanečních sálů? Je to "buzerace", která není u nás aplikovatelná. Vždyť se podívejte, jaké pozdvižení a demonstrace vyvolávají v době pandemie už pouhé roušky. V Izraeli ale tato "buzerace" zachraňuje životy.
Musela by snad přijít až tvrdá rána, po níž bychom se poučili?
Teď čistě jen teoreticky: až jednou teroristé odpálí nálož ve stanici metra Muzeum se stovkami obětí a zřítí se z podstavce sousoší se svatým Václavem, tak se možná něco začne dít a Češi změní na metody boje s terorem své názory.
Nechci vás vtahovat do diskuse o vyústění mise USA a jejich spojenců v Afghánistánu. Sám říkáte, že po bitvě je každý generálem. 11. září 2001 ale ke vstupu koaličních sil do této země bezprostředně vedlo. Měli jsme tedy v Afghánistánu rozprášit al-Káidu, zlikvidovat Usámu bin Ládina a pak zemi opustit? A mohli vůbec Američané po 11. září do Afghánistánu nevstoupit?
Američané se mohli teoreticky soustředit jen na dopadení bin Ládina a jeho al-Káidu. Vyhlásila se ale válka s terorem, a tak tam vstoupili. Velmi brzy ale museli poznat, že je to neřešitelný problém. A že jde navíc o velmi nákladnou záležitost. Stejně tak si to před nimi uvědomili Sověti. Ostatně i američtí generálové se podivovali nad strategií boje s teroristy, kdy zničíte střelou s plochou dráhou letu za deset milionů dolarů stan za deset dolarů. A ještě nemáte jistotu, že v tom stanu vůbec někdo je.
Jenomže politici nechtějí slyšet nepříjemné zprávy. Vytvoří si představu, jak to má probíhat, a tedy i vypadat. A jakmile jim to ale někdo rozporuje, tak zpravidla neslyší a tlačí to přes závit. Případně se vojáků kritiků zbaví, jako třeba americký prezident Barack Obama generála Stanleyho McChrystala (bývalý velitel sil USA v Afghánistánu - pozn. red.).
A měl by být Afghánistán budíčkem i pro nás?
Vše k tomu konci (pádu Kábulu do rukou Tálibánu) směřovalo. I přesto jsou ale v Americe velmi rozumní lidé, špičkoví analytici. A ti všichni museli už dlouho vědět, jak to v Afghánistánu dopadne. Uvědomovali si, že armáda tam nemůže být věčně, že jednou se bude muset stáhnout. Až se to stane, Afghánistán se změní ve zcela něco jiného: že se afghánští vojáci, do jejichž výcviku vrazilo Česko desítky milionů a USA miliardy, vrátí do svého údolí anebo přejdou k Tálibánu.
Navíc se astronomické částky, které šly do Afghánistánu anebo třeba Iráku, rozkradly. A stejně to platí o Palestincích, do nichž mezinárodní společenství jen cpe peníze a oni sami přitom nepřiloží ani stéblo.
Budíčkem či spíše poučením z Afghánistánu je možná to, že do něj teď nevtrhne Čína, ale i s jeho obrovským nerostným bohatstvím ho jednoduše koupí, jako už skupuje půl Afriky.
Je nutné těmto zemím pomáhat především kvůli trpícím lidem. Pokud to ale nemá výsledky a občané těchto států o pomoc nestojí, tak je vždy lepší jít od toho. Proč jim vnucovat hodnoty humanity a demokracie, když si pak paradoxně mnohdy myslí, že u nás vládne bezpracný ráj na zemi.
Američané pomohli dvakrát světovými válkami rozvrácené Evropě. Pomohli ale stejné kulturní oblasti. Hlásat o lidských právech a demokracii v Afghánistánu anebo snad Číně či Rusku, to je přece naprostá hloupost.
