Londýn - V zemi zuří válka, město je obležené nebo dokonce bombardované a jeho obyvatelé nemají přístup k základním potřebám. Zásoby potravin se tenčí, zatímco oni se ukrývají. Ať už doma nebo v dočasném příbytku v uprchlickém táboře.
Přesunout se sami nemohou. Jsou slabí a nemají nikoho, kdo by jim pomohl.
Řeč tentokrát není o dětech. Těmi nejvíce ohroženými jsou v konfliktech jejich prarodiče.
"Humanitární pomoc pomáhá jen těm, kdo mohou jít a dostat se k ní," říká Warda ze Sýrie, která ve svých 85 letech žije v uprchlickém táboře v Libanonu. "Jak se mám k pomoci dostat, když nemůžu ani opustit místnost?"
Humanitární krize, způsobené válečnými či jinými konflikty, dopadají na miliony lidí na celém světě. Senioři jsou však statisticky nejopomíjenější skupinou.
Staří lidé jako by neexistovali. Neobjevují se v médiích, a tak to vypadá, že nikoho snad ani nezajímají. Sami jsou přitom nejzranitelnější. O dostupné pomoci často nemají ani ponětí.
Když v New Orleans v roce 2005 udeřil hurikán Katrina, 75 procent všech obětí byli lidé starší 60 let. A to i přesto, že tato věková skupina tvořila ve městě jen pouhých 16 procent celkové populace.
Průzkum organizace Help Age, která se soustředí právě na pomoc osobám vyššího věku, ukázal, že naprostá většina starých lidí žijících ve válečných zónách vůbec neví, jak se k poskytované pomoci dostat.
Studie se zaměřila na 300 seniorů žijících v Libanonu, Jižním Súdánu a na Ukrajině. Vyšlo najevo, že 95 procent lidí starších 60 let žijících v Libanonu, 93 procent těch, kdo žiji v Jižním Súdánu a 66 procent Ukrajinců nebylo kontaktováno žádnou jinou organizací ani jednotlivci.
Na všechno jsou sami
"Nikdo se mnou nemluví o tom, čím procházím," zní z úst jiné ženy, tentokrát z Jižního Súdánu.
V téměř polovině případů jsou senioři sami. Jejich rodina buď nepřežila, nebo nemá dostatek prostředků na to, aby se o ně postarala. Konflikty členy rodiny rozdělují. Staří lidé pak nemají nikoho, kdo jim pomůže s každodenními aktivitami, jako je praní, uklízení nebo prosté oblékání se.
Polovina těch, kteří se účastnili průzkumu, vypověděla, že často cítí úzkosti, deprese a beznaděj.
Lidé ve vyšším věku přitom potřebují podstatně více zdravotní péče než kdokoliv jiný. Trpí nemocemi, jako je cukrovka, vysoký tlak nebo artritida. Ve svém stavu nedokáží pomoc aktivně vyhledávat. Polovina z dotazovaných navíc uvedla, že zdravotnické služby neposkytují péči odpovídající jejich věku.
Studie vyšla nedlouho před prvním Světovým humanitárním summitem, který se bude konat v tureckém Istanbulu. Ten má za úkol reformovat humanitární systém tak, aby skutečně nikdo nestál na okraji centra pozornosti.
