Od naší asijské zpravodajky - Když v roce 1981 přidělil Mezinárodní olympijský výbor pořadatelství letních her Jižní Koreji, země pocítila národní hrdost. Tehdejší vojenský režim investoval v přepočtu několik miliard dolarů do výstavby stadionů, dálnic i olympijské vesnice, aby bylo na hry v roce 1988 všechno připravené.
Velkolepé prezentaci asijské země na televizních obrazovkách téměř po celé planetě ale stáli v cestě demonstranti, kteří v červnu 1987 žádali demokratické reformy a svobodné volby. "Protestovalo se po celé zemi," vzpomíná pro Aktuálně.cz historik Rick Chu, který v té době působil v zemi jako novinář. "Každý den a v každém městě byly ulice plné slzného plynu." Chu má svou plynovou masku z té doby stále pověšenou doma.
Jen o sedm let dříve zažila země podobný protest. Často se o něm mluví jako o korejské verzi demonstrace na pekingském náměstí Nebeského klidu z roku 1989, známé také pod čínským názvem Tchien-an-men, kterou čínská armáda krvavě ukončila.
Jižní Korea se v té době nacházela v politicky nestabilní době - vojenský režim byl u moci už desetiletí a jen o pár měsíců dřív došlo k atentátu na prezidenta. Jeho nástupce se však části režimu nelíbil, začali proto plánovat puč. Ten proběhl 17. května 1980, kdy zároveň v zemi začalo platit stanné právo - nesměly se setkávat skupiny o třech a více lidech, zakázaná byla politická činnost, vysoké školy nefungovaly a opozičníci byli zadrženi.
Zásah vojáků a policie
Jedním ze zadržených byl Kim Te-džung, pozdější demokratický prezident a držitel Nobelovy ceny míru z roku 2000. Tehdy byl ale známý jen jako jedna z hlavních postav protestů působící ve městě Kwangdžu. To zde však vyvolalo silnou odezvu. "Lidé ho podporovali a ptali se, proč byl náš lídr zatčen," vypráví Chu.
Odpověď na davy v ulicích byla nesmlouvavá. Vojáci a policisté stříleli bez rozmyslu do davu, využívali k tomu i helikoptéry a vysoké budovy, protestující brutálně mlátili, došlo i ke znásilňování. Ten den si také konflikt vyžádal první oběť - mladého muže, který událostem pouze přihlížel.
K relativně malému protestu, kterého se účastnili hlavně studenti, se přidala víc než polovina obyvatel města - kolem 400 tisíc ze 720tisícového Kwangdžu, kteří se chopili zbraní a armádu vyhnali. Svoboda byla ale jen dočasná - ozbrojené složky počkaly pár dní na posily a 27. května 1980 vstoupily do města. Trvalo jen pár desítek minut, než nad ním převzaly kontrolu, a ještě ten den povstání potlačily. Události popsala v knize Kde kvete tráva i v Česku oblíbená korejská spisovatelka Han Kang.
Odhady počtu obětí a raněných se liší, Chu říká, že on v hodinách učí o 209 obětech a 4300 raněných. "Po šesti měsících jsem se vrátil domů do Kwangdžu a nikdo tam nezbyl. Všichni byli ve vězení, zemřeli nebo utekli," vzpomínal před lety pro britskou stanici BBC spisovatel Hwang Sok-yong.
Pomohl vliv ze zahraničí
Obavy, že by stejná situace mohla nastat jen rok před zahájením olympijských her, přinutily jednat Spojené státy i Mezinárodní olympijský výbor. Ten režimu pohrozil zrušením her, pokud použije proti demonstrantům sílu. "To byl šok, protože vláda za to zaplatila už tři miliardy dolarů, na přípravě olympiády pracovali sedm let," líčí Chu.
Důležitá byla i reakce Spojených států, které v roce 1980 vojenský režim podpořily, a dokonce poskytly místním složkám trénink v potlačování protestů. Chu to vysvětluje světovými událostmi, kdy jen o pár let dříve došlo k převratu v Íránu. "Spojené státy nechtěly, aby se ze severovýchodní Asie stal druhý Írán, takže poslaly dvě letadla do Jižní Koreje na pomoc armádě," říká profesor s tím, že to je důvod, proč v té době Korejci nenáviděli USA.
Washington se za to nikdy neomluvil. "Dnes už je to jiné. Ve dne Korejci Spojené státy podporují. Ale v noci…," směje se a nechává otázku bez odpovědi.
V roce 1988 ale žádná podpora ze Spojených států nepřišla, naopak Soul vyzvaly, aby proti demonstrantům nezasahoval. "Vojenský režim se tak vzdal kvůli zahraničnímu tlaku," dodává profesor.
V Jižní Koreji si dnes události z 18. května každoročně připomínají státním svátkem. V Kwangdžu stojí i památník události a Chu dodává, že o téma je zájem i v zahraničí. Jeho kniha o korejské historii má už sedmý výtisk.
Rodiny obětí získaly kompenzace a dva představitelé režimu zodpovědného za krveprolití stanuli před soudem, kde byli souzení i za korupční skandály. Původní verdikt zněl trest smrti, 22 let vězení a zaplacení vysoké finanční pokuty. Postupně soud jejich tresty zmírnil a nakonec je oběma odpustil.
Článek vznikl za podpory Nadačního fondu nezávislé žurnalistiky (NFNZ).
