Praha - Izraelský útok v Gaze si podle statistik udávaných agenturou Reuters zatím vyžádal téměř 700 obětí na palestinské straně, na izraelské zemřelo sedm vojáků a čtyři civilisté.
Jak je možné, že se Izrael "brání", když rozpoutal invazi a mnohem více obětí je mezi Palestinci? Proč podle Izraele není možné s Hamásem vyjednávat? Proč odmítají Izraelci nabídku Hamásu na desetiletý klid zbraní? Bude Hamás následovat osud Organizace pro osvobození Palestiny (OOP) a stane se z něj respektovaný partnet k jednání?
Těmito otázkami se ve druhé části rozhovoru pro Aktuálně.cz zabýval velvyslanec Izraele v České republice Jaakov Levy.
Nejde jen o počty mrtvých
A.cz: Podle statistiky, kterou má na svých internetových stránkách organizace Israel Project, zemřelo následkem útoků palestinských raket a minometných granátů vystřelovaných na území Izraele od počátku století 16 lidí a celkem 23 s těmi, kteří tímto způsobem přišli o život ještě při izraelské okupaci Gazy. Čísla nezahrnují současnou operaci (3 mrtví).
V porovnání s palestinskými oběťmi to není mnoho. Společně s izraelským poslancem Ahmedem Tibim se tedy ptám - myslíte si, že panika na ulicích Sderotu stojí za to, aby byly kvůli ní zabíjeny stovky Palestinců?
Levy: Není to o tom, zda něco stojí za něco jiného. Začal bych tím, že statistiky na palestinské straně nejsou hodnověrné. Většina z obětí jsou ozbrojení bojovníci Hamásu, buď mají uniformy nebo zbraně či odpalují rakety na Izrael. Jsou zde i civilní oběti, ale přesná čísla neznáme.
Palestinci přirozeně poskytují nadsazená čísla, stejně jako při operaci v městě Džanín v roce 2002 na Západním břehu (Operace obranný štít - pozn. red.), kdy nejdříve tvrdili, že byly zabity stovky lidí. Později se zjistilo, že jich bylo myslím 54 a že většina bojovala proti izraelské armádě (Palestinská samospráva původně udávala až 500 mrtvých - pozn. red.). Takže čísla neodpovídají pravdě.
Také bych ale odmítl ono početní porovnávání. Pokud by byla Praha nebo nějaké příhraniční město v Čechách po tři roky ostřelována zahraničními teroristickými skupinami z místa mimo české území, nešlo by o legitimní obranu, kdyby demokraticky zvolené vedení země netolerovalo tři roky ostřelování - bez toho, kolik lidí bylo (na vaší straně) zabito nebo zraněno?
A důvodem toho, proč Izrael neutrpěl tolik obětí, je to, že se stará o svou populaci. Nepoužívá ji jako lidské štíty. Staví kryty, vysílá varování a má nemocniční střediska, která se postarají o pacienty. Na druhé straně (v Gaze - pozn. red.) je populace využívána k tomu, aby zde bylo více civilních obětí. Je zde velký rozdíl.
Jednat s Hamásem? Nemožné
A.cz: Minulý rok vyšel v izraelském tisku průzkum, podle kterého si 60 procent Izraelců přeje, aby bylo s Hamásem vyjednáváno. Máme zde nyní paradoxní situaci, kdy za Hamás mluví Egypt, který je jeho nepřítelem. Hamás kontroluje Gazu a bude ji nepochybně kontrolovat i v budoucnosti. Myslíte si, že je možné, aby zde byl nějaký smysluplný mírový proces, pokud nebude jednáno i s Hamásem?
Hamás sám sebe vyčlenil z případných vyjednávání tím, že neakceptuje standardy a měřítka mezinárodního společenství, ne jen Izraele. Ty stanovil Kvartet (EU, OSN, Rusko, USA). Jsou zejména tři: uznání státu Izrael, zřeknutí se terorismu a uznání všech předchozích dohod, které legitimně zvolení palestinští vůdci s Izraelem podepsali. Dokud bude Hamás odmítat tyto předběžné podmínky a zastávat politiku zničení státu Izrael, není zde prostor pro vyjednávání.
Jaakov Levy
- Narodil se v Anglii v roce 1946 a do Izraele odešel s rodiči ve věku tří let
- Vystudoval mezinárodní vztahy a obchodní administrativu na Hebrejské univerzitě v Jeruzalémě
- Od roku 1969 pracuje pro izraelské ministerstvo zahraničí
- Střídavě působil v Izraeli a na zahraničních misích, mimo jiné v USA, Itálii a při OSN v Ženevě
- Velvyslancem v Česku je od 15. dubna 2008
S Egyptem je to jiné, protože Hamás nemá za cíl zničení egyptského státu. Vyjednával by někdo s Al-Káidou proto, že by průzkum veřejného mínění řekl, že si to přeje nějaká část populace země? Nemyslím si.
Staví to samozřejmě velké překážky realizaci jakékoliv mírové dohody mezi Izraelem a Palestinci. To si uvědomujeme. Pokud tato operace významně oslabí Hamás, možná že pak umírnění budou moci naplnit mírovou dohodu, jakmile nějaké dosáhneme.
A.cz: Kdo jsou ti umírnění?
Zvolený prezident Palestinské samosprávy Mahmúd Abbás a jeho tým, který v posledních letech s Izraelem vyjednává a který ovládá většinu populace na Západním břehu Jordánu.
A.cz: Když mluvíme o legálnosti Palestinské samosprávy - funkční období Mahmúda Abbáse končí v pátek a on odmítl vypsat nové volby, což jeho legální status, o kterém mluvíte, poněkud problematizuje. Navíc Hamás drtivě zvítězil v palestinských volbách v lednu 2006, což dává váhu tvrzení Hamásu o tom, že je reprezentativním zástupcem Palestinců.
Není na nás rozhodovat o tom, kdo je legálním zástupcem na palestinské straně.
A.cz: Ale vy jste tento rozdíl zmínil - legální Abbás, nelegální Hamás.
Hamás uzurpoval moc na palestinském vedení v Gaze v červnu 2007 (převzetí Gazy předcházela krátká, ale intenzivní občanská válka mezi Hamásem a Abbásovým Fatáhem - pozn. red.) a nijak se tím netajil. Udělali to násilím. Jejich systémem je vláda zbraně, a nikoli demokratický systém, který máme my, který existuje v Evropě a který v té době měli i Palestinci, kteří zvolili Mahmúda Abbáse. Jestli prodlouží jeho mandát, je samozřejmě jejich věc.
Ve stopách OOP?
A.cz: Pokud půjdeme zpátky o dvacet let, uslyšíme úplně stejné věci, jaké říkáte o Hamásu, také o Organizaci pro osvobození Palestiny (OOP): teroristická organizace, neuznává Izrael, má ve své chartě - což tam mimochodem zůstává dodneška - jeho zničení, nelegitimní nestátní faktor... A dnes mluvíme o jednom z jejich tehdejších vůdců a jejím dnešním předsedovi Mahmúdu Abbásovi jako o "umírněném"...
OOP změnila svou politiku a stala se legitimním partnerem. Pokud to učiní i Hamás a splní tyto tři podmínky, které stanovilo mezinárodní společenství, bude to jiný příběh. Možná se stane to, co říkáte o OOP, ale nyní je jejich cílem stále zřídit muslimský arabský stát na území Izraele.
A.cz: Už nějakou dobu Hamás mluví o tom, že je ochoten akceptovat Izrael, který se stáhne do svých hranic z roku 1967 (což požaduje i rezoluce Rady bezpečnosti OSN 242 - pozn. red.), a jeho hlavní vůdce Chalíd Mišál nabízí Izraeli v takovém případě desetiletou "hudnu" (arabsky příměří či klid - pozn. red.). Co si myslíte o tomto?
Teď jsme tady měli šestiměsíční stav klidu, který Hamás porušoval. Devatenáctého prosince oznámil, že od něj odstupuje.
A.cz: Izrael ho podle pozorovatelů porušil tím, že Gazu nadále izoloval a podnikal tu vojenské operace, například tu, o které jsme mluvili.
Nevím o žádné jiné vojenské operaci. A ta jedna byla uskutečněna ze specifických důvodů, o kterých jsem mluvil.
A.cz: Kdybyste byl Hamás, byl by to útok proti vám, nebo ne?
Kdybych byl Hamás... (smích). Nechci odpovídat na takové hypotetické otázky. Verbální prohlášení o další hudně výměnou za izraelské ústupky, které by bylo druhý den staženo - nabízíme hudnu, ale zde je důvod, nějaký přechod nebyl otevřen, chci tento přechod vyhodit do vzduchu, ale Izraelci ho musejí otevřít, abychom ho mohli vyhodit do vzduchu. A hudna je za několik měsíců zrušena kvůli té nebo oné zámince. Na základě toho jednat nebudeme.
Pokud Hamás změní svou politiku radikálně, jak to před dekádou a půl učinila OOP, bude to jiný příběh.
