Jeruzalém - Symfonickými koncerty, slavnostními projevy, ohňostrojem a řadou dalších akcí si Izraelci ve čtvrtek a v následujících dnech připomínají šedesáté výročí vzniku svého státu.
Když 14. května 1948 přednesl první premiér David Ben Gurion prohlášení o vzniku Izraele, měl jen 600 tisíc židovských obyvatel.
Okolní arabské země židovský stát ve svém středu odmítly a rozhodly se na vyhlášení nezávislosti odpovědět válkou.
Československá pomoc
Izrael se ubránil také díky vojenské pomoci, kterou mu se Stalinovým souhlasem poskytlo tehdy už komunistické Československo. Ztratil ale každého desátého obyvatele.
Dnes má Izrael podle nového sčítání 7,2 milionu obyvatel, z toho 5,5 milionu Židů a 1,4 milionu Arabů.
Prošel několika dalšími válkami a v posledním desetiletí i sérií sebevražedných atentátů, za šedesát let se v zemi vystřídalo jedenatřicet vlád.
Izraelská ekonomika patří k nejvýkonnějším na světě, po poklesu po roce 2001 znovu roste o pět procent ročně. K jejím výkladním skříním patří především hi-tech výrobky a zbraně.
Vydělává i turistika. O svatá místa v Jeruzalémě i jiných lokalitách je zájem neustále.
Stát má velmi silnou armádu, včetně nejmodernějších tanků i letadel světa a jaderných zbraní.
Palestinci to vidí opačně
K míru a bezpečí má ale židovský stát stále daleko. Co je pro Židy slavnostním okamžikem v podobě výročí vyhlášení nezávislosti, je pro Palestince a další Araby důvodem ke smutku.
Pro vznik Izraele a prohranou válku v roce 1948 používají Palestinci výraz al-Nakba (katastrofa). A považují jej za počátek své mizérie a života pod izraelskou kontrolou, v uprchlických táborech či v emigraci. Mnozí se s existencí Izraele dodnes odmítají smířit.
Historické dohody z roku 1993 se nepodařilo přetavit v uzavření trvalého míru. A vyhlídky do budoucna ještě zhoršilo vítězství radikálního Hamasu v palestinských volbách v roce 2006.
Seznam sporů je dlouhý
Sporů mezi oběma stranami je k vyřešení stále mnoho: Jak bude vypadat správa Jeruzaléma, jak budou rozděleny vodní zdroje, kam se vrátí palestinští uprchlíci, kudy povede společná hranice.
Z arabských zemí dosáhl Izrael mírové dohody a diplomatických vztahů jen s Egyptem, Jordánskem a Mauretánií. Přes občasná, většinou tajná jednání se Sýrií či Saúdskou Arábií zatím žádná další dohoda nevznikla.
Důvodem k oslavám ale může být i fakt, že tolik obávaných sebevražedných atentátů v kavárnách, obchodech, autobusech či na ulicích výrazně ubylo.
Jen v roce 2002 jich v izraelských městech bylo devětapadesát. Loni i letos jen po jednom.
Atentátníky zastavuje bezpečnostní bariéra, postavená na hranicích Izraele se západním břehem Jordánu. A své zřejmě sehrál i fakt, že Hamas sestavil v Gaze vládu a nese nyní odpovědnost za více než milion Palestinců.
Vyšší palestinská porodnost
Těm hraje do karet demografický vývoj. V Izraeli, Gaze a na západním břehu Jordánu dnes dohromady žije deset milionů lidí. Většinu z toho stále tvoří Židé.
Díky vyšší palestinské porodnosti (6,2 dítěte na matku oproti 2,5 dětem na židovskou matku) budou mít podle prognózy už v příští polovině století Palestinci většinu v poměru dvanácti ku deseti milionům.
První izraelský premiér a jeden ze zakladatelů státu David Ben Gurion prohlásil: "Musíme nesmlouvavě hájit silou svoji existenci, ale nesmíme promeškat žádnou možnost jednat se svými arabskými a muslimskými sousedy, pokud by taková šance mohla vést k míru."
Zatím se zdá být trvalé urovnání konfliktu stále v nedohlednu.
