Řím/Brusel/Praha - Děkan prestižní vojenské školy NATO Defense College v Římě generál František Mičánek právě končil odbornou poradu s vedením školy, když ve švédské metropoli Stockholmu najel nákladní automobil do skupiny chodců před nákupním centrem. Den po útoku se hovoří o čtyřech obětech a dvanácti zraněných.
"Teror se i s přispěním médií stává neodmyslitelnou součástí informačního prostoru. A čím více v něm budeme dávat místo brutálním činům islamistů, tím více se budou snažit a bezohledně na nás útočit - nákladními automobily, podomácku vyrobenými výbušninami anebo třeba kalašnikovy, které si seženou někde v podsvětí," říká Mičánek.
Připouští, že boj proti teroru bude stále častěji konfrontován se západními civilizačními hodnotami jako je svoboda slova a jednotlivce. A zatím nikdo neví, kde přesně je ta hranice.
Svoboda médií versus motivace islamistů
Podle Mičánka se blíží okamžik, kdy se alianční státy budou muset pokusit o "komunikační dohodu" s médii, jak informovat o útocích teroristů, aniž by je to povzbuzovalo k dalšímu teroru.
"Lidé o těch útocích musí mít informace, avšak neustálé a celodenní opakování záběrů z míst teroru a tedy i raněných, to je přesně to, co tyto zločince k jejich zvrhlým činům mimořádně a možná hlavně motivuje," vysvětluje český generál z Říma.
"Od praxe, kdy třeba BBC či jiné televize o překot své diváky vybízejí, aby z místa teroru natáčeli videa (bylo to například vidět po výbuších v petrohradském metru - pozn. red.) a posílali je televizním společnostem, bychom měli rychle upustit." dodává.
Otakar Foltýn, špičkový expert na právo ozbrojených konfliktů, sděluje nepříjemnou pravdu: "Stále méně přijatelnou formou informací o teroristických útocích a točením krvavých telenovel, které běží v médiích od rána do večera, islamistům v jejich činech sami pomáháme. Přímo je k zločinům pobízíme."
V informační válce s teroristy prohrává i NATO
S kolegy z vedení školy diskutoval Mičánek i o tom, jak si vedou státy aliance na poli informační války s islámskými radikály. K čemu experti prestižní NATO Defense College dospěli?
"Aliance tento střet už dlouho prohrává. O jakékoliv ofenzivnosti - v duchu zásady nejlepší obrana je útok - nemůže být ani řeči," konstatuje generál Mičánek. Státy NATO stále zůstávají jen u teoretických, v praxi ne vždy použitelných, analýz.
Většinou jen reagují na to, co při útocích podniknou islamisté, natož aby se pokusily o psychologické operace, které většina analytiků vlastně nikdy necvičila.
"Přitom právě psychologické operace mohou být ve střetu s teroristy mimořádně účinnou zbraní. Mohli bychom jim dát najevo, že jejich zločiny zde v Evropě tvrdě pocítí jim blízké komunity, kdekoliv se zrovna nacházejí, rodiny nevyjímaje," říká namátkou Mičánek.
Foltýn to opět v drsné zkratce experta na právo ozbrojených konfliktů shrnuje: "Každý terorista by měl vědět, že bude za své zločiny nejenom zabit, ale i vymazán z mediálního světa, z paměti lidí a že o něm nebude už nikdy nikdo slyšet, ani ho v médiích vidět." I Foltýn tak připomíná skutečnost, že islamisté až moc dobře vědí, jak citlivě západní civilizace reaguje na teror na bezbranných lidech. Že ji to vytáčí až k nepříčetnosti.
"A právě tohle islamisty mimořádně motivuje k jejich zákeřným zločinům petrohradském v metru či náklaďákem ve Stockholmu."
Od teroru na olympiádě jen opakujeme chyby
Radikálové z tzv. Islámského státu svoji svatou válku paradoxně prohrávají. Od začátku protiteroristické kampaně mezinárodní koalice jich bylo zlikvidováno několik desítek tisíc. Přitom jen v loňském roce kolem patnácti tisíc. A přesto nás deptají jednotlivé oběti v evropských městech, jakkoliv tragické jsou pro pozůstalé. Přitom na evropských silnicích denně umírají desítky lidí. "A zajímá to ještě někoho kromě statistiků?" ptá se Foltýn.
Faktem také zůstává, že tajné služby Západu jsou v potírání teroru poměrně úspěšné. V přípravné fázi zneškodnily v uplynulém období velké množství aktivit, které aspirovaly na teroristický útok.
Názor šéfa policejního protiteroristického komanda URNA Libora Lochmana je přesto jasný: "Policie nemůže být všude. A jestliže fanatikům Islámského státu teče do bot, takže přenášejí útoky jednotlivců do Evropy, měli by i lidé být obezřetnější než dosud, jak se to pod tlakem letitého fanatického teroru naučili Izraelci. Evropská komise ovšem zatím nepřišla s ničím lepším než jsou přísnější normy pro legální držení zbraní, kterými by se mohli lidé při útocích bránit. Alespoň do té doby, než přijedeme."
Přitom od olympiády v Mnichově (1972), kdy palestinská skupina Černé září zavraždila 11 izraelských sportovců se podle psychologa Daniela Štrobla (bývalý pracovník Centra pro výzkum stresu se zkušenostmi v Afghánistánu) nic zásadního v psychologii fanatických teroristů nezměnilo.
"Stále touží po mučednictví, protože nic jiného tito v životě neúspěšní lidé neumějí. K tomu ovšem potřebují média. A ta západní jsou jim celou tu dobu ochotně k dispozici. Politiky, kráčející ruku v ruce pařížským bulvárem, nevyjímaje. I touhle zbytečnou show teroristy jen povzbudili," uzavírá psycholog Štrobl.
