Od naší zvláštní zpravodajky - Kypr je jako středomořská země silně závislý na turismu. I když většina návštěvníků dává přednost pobřežním městům a plážím s průzračnou vodou, nemalá část jich každý rok zavítá i do hlavního města Nikósie. Restauratéři nebo prodejci suvenýrů tak kromě řečtiny často mluví i plynně anglicky. Mladá prodavačka zmrzliny přímo v srdci historického centra se ale jen bezradně usmívá a lámanou angličtinou se zeptá, jestli by nemohla mluvit rusky.
Na Kypru mnoho Rusů žije a stovky tisíc jej až do nedávna pravidelně navštěvovaly. V roce 2019, tedy před pandemií koronaviru, patřili Rusové k druhé nejpočetnější skupině návštěvníků ostrova, představovali celkem 20 procent všech turistů. I když se v posledních dvou dekádách závislost Kypru na cestovním ruchu snižovala, před třemi lety stále tvořil přes 12 procent HDP.
"Ano, hlavně v posledních několika letech tady bylo hodně Rusů," potvrzuje Manu, který v Nikósii přes třicet let prodává pohlednice a ručně vyráběné doplňky. "Ale letos jsem tu měl jen jednoho," připouští. Kypr se společně s dalšími členskými zeměmi EU v reakci na invazi připojil k sankcím, které mimo jiné zakazují ruským aerolinkám létat na území sedmadvacítky.
Rusové jsou navíc známí tím, že na cestách rádi rozhazují. Potvrzují to i data Světové organizace turismu, v jejímž žebříčku se umístili na sedmém místě v množství utracených peněz. "Finančně jsme to určitě pocítili," přiznává majitel jedné z italských restaurací v Nikósii. "Kvůli válce jsme ale rádi, že tu nejsou," dodává.
Na to, že konec ruských turistů představuje pro ostrov problém, upozorňuje pro Aktuálně.cz kyperská poslankyně Rita Theodorou Supermanová. "Struktura naší ekonomiky a mnohoúrovňový vztah, který jsme si s Ruskem vytvořili, zvlášť v oblastech turismu a obchodních vztahů, budou mít nejspíš velmi vážný negativní dopad," říká.
Ruští oligarchové na pláži
Specifický vztah Kypru a Ruska se projevuje i v náladách veřejnosti. Podle průzkumů veřejného mínění Eurobarometr, který si nechala vypracovat Evropská komise, si 51 procent obyvatel ostrova nemyslí, že za válku na Ukrajině může jednoznačně Rusko. Podobně jako Chris se domnívají, že za eskalaci situace jsou zodpovědní Západ či NATO. Kypr je jediná země Evropské unie, kde méně než polovina obyvatel podporuje sankce proti ruským oligarchům.
Středomořský ostrov také až do roku 2020 prodával své občanství. Kyperský pas si mohli koupit jen ti nejbohatší a v přepočtu vyšel na asi 55 milionů korun. Situaci vyšetřovala i Evropská komise, protože s kyperským občanstvím lidé získávali i to evropské a s ním také volný vstup do zemí Schengenského prostoru. Na základě toho se ostrovní vláda rozhodla tuto praxi ukončit.
Podle českého europoslance Mikuláše Peksy (Piráti) si takzvaný zlatý pas kupovali hlavně ruští oligarchové. "Přišlo se na to, že mezi novými kyperskými občany byli politicky exponované osoby a celosvětoví zločinci. Kypr byl zlatou bránou pro bohaté Rusy a bylo jasné, že takhle to dál nejde. Je dobře, že se kyperská vláda chytla za nos," doplňuje.
Jiná historie
Ačkoliv v ulicích hlavního města ruština mezi turisty už slyšet není, Rusové z ostrova nezmizeli. Velká část jich tu žije trvale. Speciální pedagožka Nadja ze školy na předměstí Nikósie popisuje, že ve třídách studuje mnoho dětí Rusů. Paradoxně teď právě ony překládají a tlumočí z řečtiny pro pár ukrajinských dětí, které sem utekly před válkou. "Jsou z východu Ukrajiny a mluví hlavně rusky, takže jim jejich ruští spolužáci pomáhají," popisuje s úsměvem.
Kypr má jinou historickou zkušenost s Ruskem než řada zemí západní a dokonce i východní Evropy. Ostrov byl dlouhou dobu britskou kolonií a když v polovině 20. století konečně získal nezávislost, zažil během pár let spory mezi řeckou a tureckou komunitou, které nakonec skončily v roce 1974 vpádem turecké armády na ostrov a jeho permanentním rozdělením na dvě části.
Istanbul byl ale už v té době členem NATO a pro řecko-kyperské obyvatele to byl právě Sovětský svaz, kdo se nabízel jako garant vyjednávaní. Během studené války byl Kypr podobně jako Jugoslávie neutrální a i po jejím konci si ostrov pěstoval dobré vztahy s Moskvou. To se teď ale radikálně mění.